Tajemství měsíce

21.Kapitola-Trénink č. 2

Byla jsem už skoro u hřiště a zahlédla jsem Jakea. Mávl na mě. Tak jsem mu to oplatila. ,,Proč ses chtěl sejít?"zeptala jsem se ho hned jak jsem k němu přišla. ,,Říkala jsi, že potřebuješ trénovat. Tak ti můžu pomoct."usmál se na mě. ,,Dobře, s čím chceš začít?" ,,Tak třeba, co di dát pár koleček? Musíš trénovat rychlost. A to hodně, viděl jsem tě jak běháš." Nevěřícně jsem se na něho podívala. ,,Co máš proti mému běhu?" ,,Ale nic." Protočila jsem oči a začali jsme s rozcvičkou.

Po rozcvičce jsme šli teda běhat. Nevím kolik koleček. Jake mi řekl, že až usoudí on tak přestaneme.

,,Co si vlastně včera dělala na klučičích pokojích?" On mě viděl? Jestli to na mě řekne, jsem ani nevim kde. ,,Tys mě viděl?"zeptala jsem se ho trochu vystrašeně. ,,Jo, šel jsem do naší společenské místnosti a viděl jak tam běžíš jak o život." ,,Neřekneš to na mě, že ne?"bála jsem se toho. ,,Ne, proč bych to dělal? Ale cos tam teda dělala?" ,,S holkama jsme měli přespávačku. Hráli jsme pravda nebo úkol a já dostala za úkol zaťukat na poslední dveře na chodbě." Udiveně se na mě divil. ,,Ty nevíš, že tam má pokoj pan učitel?" ,,Ne, myslela jsem, že tam jsou jenom studenti a né učitelé." Pak už nic neříkal a běželi jsme dál.

Uběhli jsme asi tak osmé kolečko a on mě nutil furt ještě běžet. Už jsem nemohla. ,,Ale to tak, poběž ještě. Vždyť je to jen pár koleček." On stále běžel jakoby to bylo první kolečko. Kde všichni berou tu energii? ,,Nestačí už? Uběhli jsme jich docela dost."celá zadýchaná jsem ze sebe dostala pár slov. ,,Až doběhneš tohle kolečko, tak si to promyslím."řekl to zrovna, když jsme začali běžet další kolečko.

Když jsem doběhla do cíle, tak jsem si musela sednout. Jake vypadal, jako by si nezaběhlo ani jedno kolečko. Jak může mít takovou výdrž.

Popadala jsem sotva dech a on se mi začal smát. ,,Čemu se směješ?" ,,Tomu jak seš udýchaná po pár koleček. A k tomu červená jak rajče."zase se zasmál. Kdybych mohla, tak mu něco provedu, ale teď to fakt nedávám.

,,Tak vstávej. Musíme trénovat." ,,Jo vždyť už vstávám."řekla jsem otráveně. Trénovali jsme skoky a další různé věci. A běhat jsem musela ještě taky. Ale už ve vlčí podobě.

Po asi tak hodině mi vyhládlo. Za chvíli by měl být oběd. ,,Jaku, už bude oběd. Nechceš jít?" Byla jsem ještě trochu zadýchaná. ,,Fajn, už mám taky celkem hlad." Skončili jsme teda s tréninkem a šli jsme na své pokoje. Jsem celá zpocená a potřebuju se převléct.

...

,,Kde seš tak dlouho? Neříkala jsi, že se jdeš jen projít? Čekám tu na tebe skoro dvě hodiny."začala se mě ptát Mia hned po příchodu. ,,Noo...Šla jsem si trochu zatrénovat. Společně s...Jakem."jeho jméno jsem trochu zašeptala. ,,Co??"vyvalila oči a na chvilku byla zticha. Pak pokračovala. ,,Ty jsi byla s Jakem trénovat? Proč jsi to neřekla hnedka jak jsi odcházela? Musíš mi říct co se dělo." Tohohle jsem se bála. ,,Nepočká to po obědě? Mám celkem h-." ,,Ne tohle nepočká. Mluv." Nenechala mě domluvit. Je dost neodbitná. ,,Prostě mi jen pomáhal s tréninkem. Nic víc." ,,Ach jo. Ty mi nic neřekneš. Tak nic. Jdem teda na oběd?"vzdala to rychleji než jsem čekala. ,,Jo, ale ještě se musím převléct." Vzala jsem si oblečení ze skříně a šla do koupelny se převléct.

Hned co jsem vyšla z koupelny, tak jsme šli na oběd. Je dobré, že nám tady oběd uvaří i o víkendu. Večeři už bohužel ne.

V jídelně byla velká fronta. Ale fakt obrovská. Šli jsme asi ve špatný čas. ,,To si tu pěkně počkáme."řekla otráveně Mia. Taky jsem z toho nebyla zrovna ráda. To je jasný.

Konečně se ta fronta nějak posunula. Byli jsme asi tak uprostřed té fronty. Koukala jsem co si nosí na tácku ostatní. Vypadá to, že jsou zapečené těstoviny. Ty zrovna tolik nemusím, ale nevadí mi.

Byli jsme skoro u vydávajícího okýnka, ale zase někdo předbíhal. Tentokrát to nebyl Mason a ti jeho kámoši. Teď to byla nějaká barbína se svýma dvěma kamarádkami. Spíš poskokama. Dalo by se říct. Bylo mi jasný, že to bude ta o které mi říkala Mia. I kdyby mi o ní nic neřekla, tak od prvního pohledu mi neseděla. ,,Jak že se jmenuje ta barbína a její kamarádky o kterých jsi mi říkala?"zeptala jsem se Mii. ,,Daisy, Lucy a Betty." Přikývla jsem ji na díky a pohledem jsem ty tři zkoumala.

Strašně dlouho tam stála a vybavovala se s kuchařkami. Spíš to vypadalo jako by se hádala. Po dlouhé době konečně odešla a my se dostali k výdejnímu okýnku.

Vzala jsem si tácek s jídlem a šli jsme si s Miou sednout ke stolu. Všude bylo plno, ale zahlédly jsme dvě místa u holek se kterými jsme měli přespávačku. Myslím, že to jsou Emily, Olívie, Sofi a Bella.

,,Ahoj holky, můžem si přisednout?"zeptala se jich Mia. ,,Jasně."odpověděla Sofi a my se s Miou posadily. ,,Kate mám na tebe otázku. Ty jsi byla s Jakem? Olívie nám řekla, že tě s ním viděla na hřišti."řekla Emily. Chvilku jsem mlčela a pak přikývla. ,,Ty si s tím Jakem nějak často. Není mezi vámi něco?"furt mluvila Emily. ,,Ne, jsme jen přátelé." ,,Hmmm...dobře." Emily to řekla tak nějak podezřele. ,,Ale stejně, i kdyby spolu něco měli, tak spolu být nemůžou."oznámila Bella. ,,Na to jsem zapomněla."přiznala Emily. ,,Jakto?"zeptala jsem se. ,,Takže ho máš ráda. Ha, já to věděla." ,,Vždyť jsem říkala, že ne. Jen mě zajímá proč bych nemohla kdybych ho měla ráda. To mě zajímá."řekla jsem to už trochu vytočeně. ,,Ale dělám si jen srandu. Je to proto, že spolu vlci z odlišných smeček nemůžou být. Nebo spíš jako můžou, ale jeden z nich by se musel stát členem smečky toho druhého. A kdyby mezi sebou bojovali. Myslím ty smečky. Tak by ten, který odešel ze své smečky a přidal se k jiné, musel zabít i své přátele a rodinu. Proto se to moc nedělá. Ale taky je možnost, že by se stali samotáři." všechno mi Emily objasnila. ,,Aha."

Zapomněla jsem, že Jake je vlastně z jiné smečky. Zajímalo mě z jaké. Až ho zas uvidím zeptám se ho.

Až jsme dojedli oběd nebo spíš holky, já jsem trochu nechala. Jak jsem říkala, zapečené těstoviny mi moc nejedou. Nesla jsem tácek k vrácení, ale někdo do mě vrazil. A díky tomu jsem si zbytky jídla připlácla na mikinu. Chtěla jsem toho někoho zabít. Otočila jsem se. Tuhle jsem fakt nečekala. ,,Panebože, omlouvám se."řekla dost ironicky Daisy. Teda myslím, že to byla ona. Vím, že to bylo naschvál. Nenechám to jen tak. Ještě že mi zbylo ještě trochu džusu. Vzala jsem si ho do ruky a dělala jsem, že jsem zakopla. Tak jsem ten džus vylila na ni. ,,Jejda, promiň. To bylo omylem."řekla jsem taky ironicky. Celá nasraná ne mě koukala. ,,Za tohle mi zaplatíš." ,,Hmm jak asi. Nejsi moje alfa." nenechám se tady zesměšňovat. Teď jsem si všimla, že se na nás dívají úplně všichni co tu jsou. ,,Tak uvidíme. Z jaké si smečky? Když se bavíš s těmahle, tak asi z Půlnoční. S Masonem se znám moc dobře. A jednou si mě bude muset vzít. Takže tvoje alfa jednou budu. Ale zatím tě může potrestat jen Mason. Jen si počkej." Pohodila se svými vlasy a odešla. Konečně.

S holkama jsme se vraceli na pokoj. ,,Ty jsi asi jediná, která se Daisy postavila, Kate."řekla Bella. ,,Nikdo se jí ještě tak nepostavil." ,,No tak jsem první. Dostala co zaslouží."řekla jsem trochu tvrdě, protože jsem byla dost naštvaná. Hlavně mi zašpinila moji oblíbenou mikinu. ,,To je pravda, ale s Masonem jsou fakt dobří přátelé. Určitě tě zabije. Být tebou, vyhýbala bych se mu."varovala mě Emily. ,,Tak ať, ale asi tě poslechnu." Zbytek cesty jsme se jen bavili o škole. Co píšeme a jaké jsou úkoly. Měla bych si je udělat.