Tajemství měsíce

6. Kapitola-Příprava

Ráno jsem vstala, upravila se a šla na snídani. Byly vafle takže jsem si na nich pochutnala. ,,Kate dneska zase pojedeme na louku a budeme trénovat. Tak se připrav." oznámil mi táta. ,,Už jsem připravená. Můžeme jen hned teď." řekla jsem a šli jsme se obout. Hnedka jsme vyrazili.

Cesta trvala zas okolo 30 minut. Vystoupili jsme a šli na louku. ,,Dneska budeme cvičit proměnu." řekla mi mamka a já nahodila veselý obličej. ,,Vážně?" ,,Jo." Byla jsem nadšená. Konečně mě to naučí ovládat.

Až jsme došli na louku, začli jsme hned trénovat. ,,Začneme. Nejprve si musíš vzpomenout, co jsi cítila když ses proměňovala." začala na mě mluvit mamka. ,,Já ani nevím co jsem cítila. Prostě se to nějak stalo." přiznala jsem. ,,Tak alespoň co jsi cítila, když ses proměnila." ,,Pokusím se." zavřela jsem oči a čekala jestli se něco děje. ,,Nefunguje to." řekla jsem a chtěla to vzdát. ,,Tak otevři oči." Pomalu jsem tedy otevřela oči. A opravdu byla jsem vlk.

Byla jsem ráda a zároveň trochu vystrašená. ,,Vidíš, že to jde. Teď už se jen musíš naučit jak běhat ve vlčí podobě." začla jsem tedy zkoušet chodit a pak pomalu běžet. Mamka mi řekla, ať si jdu zaběhat sprintem pár koleček. Tak jsem neváhala a šla.

Uběhla jsem asi tak tři kolečka a furt jsem mohla dál. Byl to skvělý pocit. Docela podobný mému snu, ale tenhle byl lepší.

Zaběhl jsem si ještě dvě kolečka a vrátila se za mámou. ,,Tak co, jaké to bylo?" ,,Super." hnedka jsem odpověděla. ,,Tak se zkus teď proměnit zpátky a pak zase do vlčí podoby." Vyzkoušela jsem to a vrátit se do lidské podoby je mnohem lehčí než do vlčí. Pak jsem se proměnila ještě do vlka a zase zpátky. ,,Jde ti to. Myslím, že dnešní trénink můžeme ukončit. Čekala jsem, že to bude na dlouho vzhledem ke včerejšku." jen jsem protočila očima. Vydali jsme se tedy k autu.

V autě jsem si dala krátkého šlofíka.
Po příjezdu domů jsem šla do pokoje pro mobil. Zapomněla jsem si ho vzít s sebou.

Až jsem se vrátila dolů na oběd, tak mi mamka řekla, že musíme jet do obchodu pro věci do školy. Odsouhlasila jsem to a šla si sníst oběd. Tentokrát jsme měli řízek.

Po krátkém poledním klidu jsme s mamkou jeli do obchodu. Ten máme celkem blízko takže cesta netrvala moc dlouho. Zaparkovali jsme a šli do obchodu. Byl takový obyčejný. Neviděla jsem tu moc věcí co by se mi hodily do školy.

Došli jsem až k pokladně kde mamka řekla něco pokladnímu ,,Niger luna." Vůbec jsem ji nerozuměla. Chtěla jsem se jí zeptat co to znamená. Než jsem to stihla, tak nám pokladní ukázal ať jdeme za ním. Šli jsme asi do nějakýho skladu. Bylo tady hodně věcí. Ale byly jiný než měli vystavené v tom obchodě. Vypadali spíš jako nějaké zbraně. Až nás někam dovedl, tak odešel.

,,Tak můžeš si vybrat nějakou zbraň." Cože? Proč si mám vybírat zbraň? To snad budem na té škole zabíjet nebo co? ,,P-proč si mám vybrat nějakou zbraň?" řekla jsem trochu koktavě. ,,Ve škole tě budou učit jak bojovat. A k tomu budeš potřebovat zbraň." Tak jsem se porozhlédla co by mohlo být dobrý.

Nakonec jsem si vybrala takové malé nožíky. Viděla jsem jeden film, kde s tím uměli docela dobře bojovat. ,,Vážně chceš tyhle?" zeptala se mě mamka udiveně. ,,Jo." ,,Dobře. Teď ti ještě musím koupit učebnice."vytáhla z kapsy seznam a nebyl krátkej.

Chodila k regálu od regálu a brala si různý učebnice. Myslím, že jsem tam zahlédla nějakou učebnici zvanou 'Měsíc'. Co to je sakra za předmět. Na té škole asi nebudou normální hodiny. To se dalo, ale čekat.

Vypadalo to, že už má mamka asi všechno. Přistoupila ke mně a dala mi do rukou všechny ty učebnice. Bylo to těžký jak něco. A hlavně kolik jich bylo. Tak 30. No možná to přeháním. Šli jsme teda k pokladně. Máma pak zaplatila a vydali jsme se domů.

Cestou autem jsme si povídali. ,,Tak co už se těšíš na novou školu?" ,,Ani ne. Beztak tam budou zase stejní lidi." je fakt, že se moc netěším, ale doufám že bych si tam přátele našla. ,,Ale, uvidíš. Na té škole budeš mít hodně přátel. Já, když jsem byla hodně malá. Myslím, že to bylo ještě před tou proměnou, tak jsem neměla taky žádné přátelé. Děti mě furt ignorovaly a já jsem byla sama." tohle mi ještě nikdy neřekla. Aspoň vím po kom jsem vyvrhel. ,,Po základce pro vlkodlaky jsem nastoupila na Měsíční školu. Hned jsem si tam našla přátele. A ty si je tam určitě taky najdeš." snad má pravdu.

Už jsme byly skoro doma. Už nebylo moc věcí o čem bychom mohli mluvit.

Až jsme přijeli domů bylo asi tak kolem páté. To jsme tam byly tak dlouho? No nic. Půjdu se umýt a pak půjdu na véču.

...

Až jsem měla všechno hotový, tak jsem šla koukat na film. Je to moje každo večerní rutina.

Po filmu jsem šla spát. Nešlo mi usnout, ale pak už jo. Zdál se mi ten stejnej sen jako před tím. Zajímá mě co mi ten sem má zdělit.

Tuhle kapitolu jsem udělala o trochu delší. Jen abych nahradila tu předchozí. A taky příští kapitolu chcu udělat zajímavější.