Tajemství měsíce

50.Kapitola-Měsíční magie

Vyděšeně sleduju postavu přede mnou. Nejsem schopná udělat ani jeden krok natož utéct.
I když ta postava má mou tvář, bojím se ji. Hlavně těch dýk.

Postava začne svou ruku s dýkou mířit ke mně. To mě ještě více vyděsí. Přes kapuci jí nejde vidět pořádně do obličeje, ale vím, že se kouká na mě. Nejradši bych se otočila a utíkala, ale nohy mám jako přikované.

,,Poraž mě a budeš žít. Jestli tě porazím já, zemřeš,"ani neváhala a vrhla se po mně. Nestihla jsem zareagovat a tak mě řízla do boku. Hned jsem se za něj chytila. Další ránu jsem dostala do ramene.

,,Braň se,"přikázala mi ta postava, teda já. Opět mě řízla na další místo. Tentokrát na stehno. Začal ve mně vřít vztek.

,,To se ti lehko řekne, když máš s čím bojovat."
,,Ty máš něco lepšího,"řekla a opět zaútočila. To už jsme byla víc připravená a vyhla se jí. Nechápala jsem, ale o čem mluví. Co je lepší než zbraň k boji?

,,Probuď to,"rozkázala mi a já ji pořád nechápala. Co mám probudit? Sebe? No ale jak?
,,Co?"na moji otázku konečně ustala a koukala se mi zpříma do obličeje. Měla doopravdy stejný rysy jako já.

,,To co jsi obdržela při Krvavém úplňku,"na vteřinu se odmlčela, aby to vyznělo víc dramatičtěji. ,,Měsíční magii."

Měcíč- co? Počkat tu magii o které jsme se učili? Není to za nejmocnější věc, co může vlkodlak získat? Ne, to musí být vtip.

,,To je vtip, že?"nemůžu ji věřit. Chce mě přeci zabít. ,,Ne, dokážu ti to,"teď už na mě neútočila zprava nebo zleva. Teď to bylo přímo. Svou dýkou mi směřovala na hrudník. Automaticky jsem před sebe dala ruce a zavřela oči. Doufám, že tohle bude rychlé.

Když se ale nic nedělo, oči jsem pomalu a opatrně otevřela. Dýka byla těsně před mými rukami. Okolo poletovala zvláštní fialově zbarvená záře.

,,Vidíš? Teď už tomu věříš? Jestli se chceš vrátit zpátky mezi živé, musíš mě porazit. Jestli ne, zemřeš a to doopravdy. Teď se tvoje tělo drží na hraně." Už jsem jejím větám rozuměla. Bohužel jsem, ale nevěděla jak to znovu aktivovat.

Pozorovala jsem svoje ruce. V té chvíli na mě opět zaútočila. Zkusila jsem jí tou silou odstrčit, ale nefungovalo to. Udeřila mě do druhého ramena. Bolelo to mnohem víc než ty předchozí rány. Asi opravdu nežertovala, že mě zabije.

Pak mě udeřila znovu a znovu. Pokaždé to bylo silnější a bolestivější. Nedokázala jsem to ustát a spadla na kolena. Nevím, jestli tu mic dokážu znova probudit. Každou vteřinou ztrácím naději.

,,Věděla jsem, že to vzdáš. Jsi slabá. Možná proto, tě v té uličce pobodal obyčejný člověk,"snažila se mě proti sobě poštvat a taky to zabíralo. Vztek ve mě rostl, ale pořad nebyl tak silný, abych se jí dokázala postavit.

,,Možná taky kvůli tvé slabosti, jsi uvízla tady. Mezi životem a smrtí,"pokračovala ve své řečí a já jsem zatínala pěsti. Začínám v sobě cítit tu sílu. Není ale stále dostatečná.

,,Nejsi slabá jen fyzicky, ale taky nedokážeš říct Masonovi, co k němu cítíš. Bojíš se, že by tě odmítl. Jsi fakt strašně slabá,"při posledním slově se mi vysmála. To byla pro mě poslední kapka. Cítila jsem v sobě tolik vzteku a i síly. Postavila jsem se a hleděla do jejích očí.

,,Myslela jsem, že jsi to vzdala. Nevadí. Teď si užiju aspoň trochu srandy,"vraha se na mě a já jsem byla víc než připravená. Svou nově objevenou mocí jsem ji odhodila pryč. Obě dýky jsem ji vytrhla z rukou. Teď už mi nemá jak ublížit.