Tajemství měsíce

41.Kapitola-Úplněk 2/2

Z pohledu Kate:

Mason mě nesl na zádech přes celou školu. Určitě mám tváře červené jako rajče. Cítím jak mi hoří. Trochu mě ale znervózňují pohledy ostatních. Potkali jsme zatím tak deset lidí a všichni na nás překvapeně zírali. Nebylo mi to moc příjemné, ale tolik mě bolely nohy, že bych to sama nezvládla a tak radši nechám ty lidi na nás koukat.

Už chtěl vejít na holčicí kolej, ale v tom nás zastavil. Jako první jsem se otočila a za mnou hned Mason. Stál před námi Jake.
,,Kam jdete?"zeptal se podezřívavé. Nechci vědět na co myslí. I když je to trochu jasné.
Mason mu chtěl něco říct, ale předběhla jsem ho.
,,Upadla jsem a nemůžu chodit. Mason byl poblíž a nabídl mi pomoct."zalhala jsem mu. Je mi trochu divné říct, že jsem šla běhat a vypadám z toho takhle.
,,Aha, tak vás nechám. A dnes ne krvavý úplněk. Měla by sis dát Kate pozor."upozornil mě Jake. Jen jsem mu na to kývla a otočil se k odchodu. Mason otevřel dveře na kolej a vstoupil.

,,Proč jsi mu lhala?"zeptal se Mason, když už byli zavřené dveře. ,,Nepotřebuju aby věděl, že jsem byla běhat a teď nemůžu ani chodit."odpověděla jsem mu.

,,A v jakém že pokoji bydlíš?" Uvědomila jsem si, že jsem mu to ještě neřekla. ,,213."
Začal stoupat po schodech a vůbec si neztěžoval. Já bych si ztěžovala na každý schod.

Konečně vyjdeme nahoru a jde chodbou, kde mám pokoj. Od přízemního patra nic neřekl. To mě trochu mrzelo. Já nemám odvahu navázat rozhovor.

Před dveřmi z něho sklouznu a málem spadnu kdyby mě nepřidržoval. Poděkuju mu a rozloučím se s ním. Vejdu do pokoje a tam vidím Mii, jak na mě netrpělivě čeká, co jí řeknu. A jako vždy ji řeknu co bylo. Ta se začne radovat a usmívat se, ale mě už nic nezajímá a jen si lehnu do postele a rázem usnu.
Pak už nic necítím a zdál se mi ten hroznej sen.

Z pohledu Masona:

Hned co jsme se spolu rozloučili jsem šel. Sice nerad, ale viděl jsme, že je hodně unavená a tak bych ji neměl rušit. Teď se jen uvidí, jestli se něco stane o úplňku.

Sejdu úplně dolů a jdu ke dveřím, abych vyšel z dívčích pokojů, ale někdo mě zastaví. Podívám se směrem té osoby. ,,Ahoj Masonku, dlouho jsme se neviděli." Už teď umírám z toho jejího tónu hlasu. ,,Jak se máš?"zeptá se mě Daisy a já nemám vůbec chuť odpovídat. Bohužel musím, jinak bych měl problém u otce. ,,Ujde to, teď mě omluv, musím jít."otočím se zase ke dveřím a neudělám ani krok a zase mě zastaví. ,,Proč jdeš vlastně z vrchu. Ty si byl s tou courou?!"zeptá se s trochu naštvaným hlasem. Tohle mě vytočí a neuhlídám se. ,,Takhle o Kate nemluv!" Nic si z toho nedělá a pokračuje: ,,Takže byl. Proč se s ní taháš když já jsem mnohem lepší."začala se ke mně víc přibližovat. Já ji slabě odšťouchnu na znamení, že nechci. ,,Nemáš náhodou kluka? Nějakýho alfu, teď si nepamatuju z jaké je smečky." ,,Ty si ale mnohem lepší a už jsme se s ním rozešla."řekla a natáhla ke mně ruku aby se mě dotkla. Já jen uhnu a teď už fakt jdu pryč. Nemám na ni náladu a ani nervy.

Vejdu do svého pokoje a vidím Liama, jak se válí v mé posteli a s někým si píše. Podle jeho obličeje to bude Mia.
Hned jak si mě všimne, odloží mobil a sedne si. Asi čekal na mě. ,,Tak co?" Vím na co naráží, ale budu hrát hloupého. ,,Co by bylo?"
,,No jak bylo s Kate? Vím, že se ti líbí?"začne vyzvídat. Teď si nevzpomínám, jestli jsem mu to říkal nebo ne. ,,Nic."řeknu krátce a vyženu hi z mé postele. Chci si lehnout. Spát se mi, ale nechce.

,,Hmm, fajn."usměje se, ale já ho neřeším. Ať si myslí co chce. Já si potřebuju odpočinout.

Už bylo deset hodit a mě popadla ospalost. Pomalu se mi začnou zavírat víčka. Nijak se tomu nebráním a začínám padat do říše snů.

...

,,Kluci!!"vzbudí mě dívčí hlas. Rozespale se podívám kdo to je. Byla to Mia a je celá zadýchaná. Popadám sotva dech. ,,Co se děje?"zeptá se jí Liam. ,,Kate," Teď mi to dojde. Rychle vylezu z pokoje a vyběhnu z pokoje. Mám na sobě tepláky, protože jsem počítal s něčím takovým i u ostatních. Převlíkání by bylo na dlouho.

Běžím sprintem po chodbě a málem jsem nevybral zatáčku. Vyběhl jsem před školu a v běhu se proměním na vlka. Takhle mám větší šanci ji najít. Začnu větřit. Ucítím ji trošičku ze severu a tak se tam rozběhnu. Má slabý pach, takže musí být daleko. Jen se modlím, aby nevběhla do města lidí a nikoho nenapadla.

Přeskočím plot a začnu se prodírat keři. Některé mají trny, takže budu mít na sobě malé ranky. Na tom mi, ale teď vůbec nezáleží. Katin pach je silnější než u školy, ale furt slabý. Zrychlím. Už se blížím ke konci lesa a její pach je najednou strašně silný. Pak mi před očima přeskočí bílý vlk. Běží někam úplně pryč.

Snažím se zabrzdit, ale vleze mi tam kořen a spadnu. Čumák mám od hlíny. Otřepu se a vyběhnu Katiným směrem. Je velmi rychlá. Dělá mi problém ji dohnat. Ale pomalinku se k ní přibližuju, rychlejší než já být nemůže.

Jsem ji skoro v patách a ona běží furt rovně. Nijak se mě nesnaží setřást. To mi přijde divný. Pak se, ale podívám kam míří. Před námi je lidská vesnice. V téhle části lesa jsem ještě nebyl, takže nevím kam mířila.

Odrazím se od zemně a svalím ji na zem. Kňukne a rychle se postaví, já taky. Postaví se do útočné pózy a začne na mě vrčet. Taky začnu vrčet. Trochu se zarazí, ale pokračuje. Začnou jí zářit oči červeně. To je znamení, že to není teďka ona. Ovládl ji krvavý měsíc. Chce krev. Moji krev.

Zaútočí na mě a já se vyhnu. Nechci s ní bojovat, protože jí nechci ublížit. Zase po mě skočí a tentokrát se vyhnu jen tak tak. Tak to pokračovalo pořád dokolečka.

Je neúnavná a stále na mě útočí. Už mě koukla do zadní tlapky a to opravdu bolelo. Je více a více agresivní. Já se začínám víc a víc unavovat. Vyhýbám se jen tak tak a občas mě i zasáhne. Nakonec si nedám pozor a skončím pod ní.

Je nade mnou a zuřivě vrčí. Oči jí září krvavě rudě. Už jsem se trochu začal bát. Vím, že by to ona neudělala, ale to ten měsíc. Je plně pod jeho vlivem. Pak vidím jak jí začínají problikávat oči. Z rudě na modrou a naopak. Bojuje s tím. Teď mám možnost. Přetočím nás tak, aby ona byla pode mnou.

Zase ji začali svítit oči rudě. Vrčela jak jen mohla. Taky jsem začal a přidal i k tomu sílu Alfa hlasu. To už sklopila uši a snažila se je zacpat. Síle Alfa hlasu nedokáže odolat nikdo.

Co mě ale překvapí nejvíc je, že jí začnou svítit oči fialově. Takovou barvu jsme ještě nikdy neviděl. Přestane na ni fungovat Alfa hlas a začne vrčet stejně silně jako já. Tohle mě překvapilo a teď to začalo bolet mě. Snažím se, ale udržet ve stoje.

Pak mě nějaká síla odhodí pryč. Vypadalo to jako nějaký fialový záblesk. Byl jsem od ní tak 5 metrů ona se postavila a šlo vidět, že ji to hodně vysílilo. Snažila se, ale stát a udržet rovnováhu. Oči se jí vrátí do rudé a pak hned do modré. A s tím spadla k zemi. Přiběhl jsem k ní. Byla v bezvědomí.

Proměnil jsem se a vzal ji do náruče. Bylo mi jasné, že se jen tak neprobere.

Odnesl jsem ji ke škole. Nikdo tu nebyl. Chtěl jsem ji odnést do jejího pokoje, ale tam nesmím po večerce. U holek to hlídají mnohem víc než u nás. Rozhodl jsem se ji teda odnést k nám do pokoje.

Tam už spali v obětí v jedné posteli Liam a Mia. Asi se sama bála nebo tak nějak. Jsou totiž oba oblečení, takže se nic nestalo. Jako takového.

Položíme Kate do své postele a přikryju ji. Ta spokojeně oddechuje. Já se proměním do vlčí podoby a schoulím se na zemi do klubíčka. Musím ji hlídat, kdyby se něco ještě stalo. A taky musím tohle říct zítra Alfovi. Fialové oči totiž nejsou normální.

Po hodině asi tak usnu a vrátím se do svého snu. Zdálo se mi něco divného. Jako by se něco stalo s celým světem.

Omlouvám se, že tu kapitolu vydávám po delší době. Měla jsem toho teďka opravdu hodně a teď jsem si našla trochu času. Tak snad se vám líbila.
Další kapitola bude někdy o víkendu.