Tajemství měsíce

3. Kapitola-Trénink

Vydali jsme se tedy k lesu. Byla tu i rozlehlá pláň. Dříve tu nebyla. Asi ty stromy co tu byly někdo vykácel. ,,Pamatuješ si to tady?" zeptal se mě taťka. ,,Jo, až moc dobře, ale proč támhle nejsou stromy?" ukázala jsem na prázdnou louku. ,,Část lesa si odkoupila Hnědá smečka. A tahle část je naší smečky. Museli jsme ty části oddělit." ,,Aha, to ta 'naše smečka' má teda jen tuhle část? Nic víc? A řekneš mi něco a té smečce?" valila jsem na tátu jednu otázku za druhou. ,,Jo počkej všechno ti řeknu, ale nejprve se musíme dostat na tu louku."

Až jsme přišli na louku, rodiče mi řekli, ať si sednu na zem. Naštěstí tu není vysoká tráva.
Sedla jsem si do tureckého sedu a kývla na rodiče aby začali mluvit. Je toho hodně.
A táta konečně začal. ,,Jsme tady, aby jsme tě naučili všechny základy, které potřebuješ. Ještě ti neřeknu na co, ale brzy se to dozvíš. Naše smečka se jmenuje Půlnoční. Máme jednoho z nejsilnějších alf v okolí. Uvidíš ho až nastane čas. A nemáme jenom tuhle část lesa. Naše území se rozléhá až přes naši čtvrť a ta je odsud pár kilometrů." ,,Tak velká?" přerušila jsem ho a s vykulenýma očima mě něj koukala. Jen přikývl hlavou.

Zeptala jsem se na ještě pár věcí, ale táta mi řekl, že by toho bylo na mě hodně. Proč to tak protahují? ,,Tak a teď začneme s tréninkem." oznámila mamka a zvedla se. ,,Trénink?" táta a já jsme vstali taky. ,,Aby ses dostala... to je jedno. Prostě aby ses naučila vlčí základy." Proč mi toho nechtějí tolik říct? Však mi řekli, že mi na vše odpoví. ,,A co jsou vlčí základy?" myslím si, že na tuhle otázku mi může odpovědět. ,,Tak prvně by jsi se měla naučit proměňovat. Ale my začneme s vytrvalostí. Takže 10 koleček, rychle!" na konci zapískala. Ani nevím kde vzala píšťalku. Tak jsem radši vyběhla.

Jak jsem všechny kolečka okolo louky uběhla, nemohla jsem popadnout dech. Tolik jich jsem ještě neběžela. ,,Toto trvalo." tohle si fakt mamka neodpustí. Ať si to zaběhne sama. ,,Já bych to uběhla raz, dva." určitě kecá. Jak jsem byla malá, tak jsem jí furt někam honila a dělala, že nemohla. ,,Tak a teď kliky. Budu na tebe mírná, tak ti dám 50." ,,Co? Kliky? Vždyť já zvládnu sotva jeden." to je ale pravda. Kliky mi nikdy nešli. ,,Honem, počítám." šla jsem teda do kliku.

Bylo to snad nekonečný. Ale zvládla jsem to. Uff. Ať už je pauza. A mám hlad. Je to moc vyčerpávající. ,,Tak ještě si něco dáme a pak bude svačina. A pak půjdeš za tátou ten tě naučí pár věcí o naší smečce." ,,Ach jo. Kdy už půjdeme domů?" musela jsem se zeptat. Je to k nevydržení. ,,Až bude oběd. Teď je 8 hodin. A dáme si pár cviků na břicho. Tak šup"

Nevim jak dlouho jsem to dělala. Ale hoďka to byla. Bolely mě všechny svaly. Nohy, ruce, břicho. Tohle je moje noční můra.

Teď jsem šla k tátovi. To aspoň nebude tak vyčerpávající. Smečky budou lehký. Sedla jsem si na trávu k tátovi a začal mluvit. ,,Takže začneme. Naše sousední smečky se jmenují Hnědá smečka, tu už znáš, dále jsou tu Javorová smečka, Ohnivá smečka, Divoká smečka, Ledová smečka a náš největší nepřítel Krvavá smečka." ta poslední smečka mě trochu zastrašila. Asi už toho hodně zabily. ,,Nebudu tě nutit aby ses naučila historie těch smeček. To se budeš učit někde jinde. Budu po to bě chtít aby jsi věděla aspoň historii a naší smečce." začal mi říkat teda historii naší smečky. Nebylo toho hodně, protože mi řekl, že se toho víc naučím až někde jinde. Strašně mě zajímá co přede mnou skrývají.

Po tátově hodině 'historie' jsme šli za mamkou. Ta mi řekla, že ať nemám ztuhlé svaly, tak ať běžím na druhej konec lesa. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Když to prý udělám, tak si zajdeme na pizzu. To jsem nemohla odmítnout. 

Běžela jsem lesem. Byl docela podobný tomu lesu z mého snu. Ale jen docela.
Doběhla jsem na konec lesu. Nebyl až tak dlouhej jak jsem si myslela. Otočila jsem se a běžela zpátky.
Byla jsem asi tak v půlce a zahlédla jsem borůvky. Doběhla jsem k nim a chtěla si utrhnout. Měla jsem hlad a vypadali dobře, tak jim nešlo odolat. Utrhla jsem si a začala si pochutnávat. Z keře jsem ale slyšela vrčení. Po zádech mi přejela husí kůže.

Než jsme si uvědomila co se děje, tak už jsem ležela na zemi. Nade mnou byl velký vlk. Cenil na mě zuby. Teď už jsem se opravdu bála. Nevěděla jsem co dělat. Zavřela jsem oči a čekala co se stane. A pak...

Doufám, že se vám bude tahle kapitola líbit. Ze začátku byla trochu nudná, ale už to bude snad lepší a lepší.