Tajemství měsíce

25.Kapitola-Překvapení

Zbytek týdne uplynul rychle. Teda myslím tu část týdne kdy se učí. Teďka začíná víkend. Je pátek večer a já jsem strašně unavená. Mia furt někam mizí. Nejspíš je někde s Liamem. Nečekala jsem na ni a šla spát. Sice bylo osm, ale jsme vážně strašně unavená. Nechtějte vědět co jsme museli dělat.
Když jsem usla, zdál se mi opět ten stejný sen. Začíná mi už lézt na nervy.

'Padala jsem ze srázu. Cítila jsem, že je konec. V tom mě ale někdo chytil. Hnědý, mohutný vlk. Nepohlédl na mě. Koukal se někam za sebe. A řekl jen:,,Uteč."

Poslechla jsem ho a běžela rovně údolím. Pocit že mě někdo sleduje je nepříjemný. Běžela jsem rychleji a rychleji. Bolest noh mě už odpadla a tím jsme mohla zrychlovat ještě íc.

Postupně mě opadával pocit, že mě někdo sleduje. Sehnala jsem odvahu a lehce se za sebe podívala. Byla to ale chyba. Běžela za mnou obrovská smečka vlků. Cenili na mě zuby. Z dálky šlo i vidět, že mají krvavé zuby. A ty jejich krvežíznivé pohledy. Krvavá smečka.

Neváhala jsem a běžela ještě víc rychleji. Myslím, že za chvíli překročím hranice svých sil. To se ale nesmí stát.

Cítila jsem je jak jsou blízko. Stále blíž a blíž. A já lehce zpomalovala. Přepadala mě vysílenost. Teď už se mnou bude definitivně konec. Furt jsem se snažila běžet co nejrychleji. Pak ale se přede mnou objevila skála. No jo, když spadnu dolů, musí být i cesta nahoru. Ale tohle určitě není bezpečné.

Těsně před skálou jsem zastavila a otočila se směrem odkud jsem přiběhla. Krvavá smečka si to za mnou už pomalu kráčela. Ve předu stál obrovský černý vlk. Tohle ale nebyl ten který mě pronásledoval přes les. Z tohohle jde cítit autorita. Alfa. Líp už to dopadnout nemohlo. Přiblížil se ke mně. Chtěl mě zabít. Zavřela jsem oči a čekala na svůj osud.'

Probudila jsem se uprostřed noci. Celá jsem se třásla. Uronila jsem i pár slz. Byl to strašný sen. Proč se mi furt zdá? Stala se z něho má noční můra.

...

Po mém nepříjemném probuzení uprostřed noci jsem nemohla spát. Nechtěla jsem se zase ocitnout v tom snu. Přepadla mě, ale únava a usnula jsem. Ráno jsem ani moc nevyspávala. Udělala jsem si všechny potřebné věci a vydala se do jídelny na snídani. Je sobota takže nám připravují jídlo kuchařky. A nezmínila jsem se, že jdu sama. Mia totiž když jsem vstala na pokoji nebyla. Jestli byla s Liamem, nechci ani pomyslet co se dělo.

Na snídani byly volská oka se slaninou. Miluju slaninu, takže jsem požádala o jeden plátek víc. Když jsem si odnášela tác, nikoho jsem neviděla z těch co znám. Bylo půl deváté, takže by tu teoreticky mohli být. Ale nikde je tu nevidím.

Po mém vyhlížení jsem spatřila Jaka. Šla jsem teda k němu. ,,Ahoj můžu si přisednout."zeptala jsem se ho mile. ,,Jo jasně."odpověděl a dál se cpal jídlem. Posadila jsem se naproti němu a pustila se též do jídla. ,,Proč tady sedíš tak sám?" ,,Mí přátelé už odešli. Já jsem si šel přidat a oni na mě nechtěli čekat tak odešli. A co ty? Proč si tu sama?" Na chvilu přestal jíst a čekal co mu odpovím. ,,Když jsem se ráno vzbudila, Mia nebyla na pokoji a tady taky nevidím žádné holky co znám."trochu jsem poklesla hlasem. Zbytek času co jsme jedli, jsme byli v tichosti.

Odcházeli jsme spolu z oběda. ,,Chtěla bys něco vidět?"zeptal se Jaké po hodně dlouhé době ticha. ,,Klidně."odpověděla jsem a on se zaradoval. Ale tak aby to nešlo moc postřehnout. Zamířili jsme teda ven. Nevím kam to chce jít, ale snad to bude stát za to.

Došli jsme k bráně. Vážně chce jít do města? ,,Jake Jonson."řekl a hlídači nám otevřeli bránu.

Šli jsme dlouho lesem o mluvili o různých tématech. Ale nejdřív jsem se ho zeptala z jaké je smečky. Nejdřív zaváhal, ale pak řekl že je z Divoké smečky. Řekla jsem mu i mojí smečku. To už ale nejspíš věděl.

Po dlouhé době jsme vyšli z lesa. Teďka následovala pěšinka přes louku. Porozhlížela jsem se kolem, ale pak jsem uviděla jak mi chce Jake před oči zavázat šátek. Odstrčila jsem ho. ,,Co to děláš?" ,,Je to překvapení. Nesmíš nic vidět dokud tam nedojdeme."vysvětlil mi. Už jsem ho nechala aby mi uvázal šátek. Problém ale byl, že nevidím na cestu. ,,Povedu tě."řekl a chytil mě za zápěstí. Normálně bych ho zabila, ale bez toho bych tam asi nikdy netrefila.

Pěšinkou jsme šli dost dlouho. Připadalo mi to jako věčnost. Pak jsme, šle zastavili. ,,Počkej tady."řekl mi Jake a podle sluchu jsem skyšela, že někam odběhl. Zůstala jsem teda tady stát sama, vůbec netušící kde to jsem. Za chvíli někdo přiběhl zpátky. Sundal mi šátek a já konečně mohla vidět kde jsem. Stála jsem před velkou modrou budovou. ,,Jdi rovně a tam tě pak čeká překvápko."řekl Jake a já ho poslechla.

Šla jsem rovně úzkou chodbou. Moc dlouhá nebyla, tak jsem to měla ujitý za chvilku. Na konci chodby byli bílé dřevěné dveře. Zaklepala jsem a otevřela. Něco vybuchlo. Strašně jsem se lekla. Otevřela jsem oči a všude létali konfety. Na protější zdi bylo napsáno Všechno nejlepší. Počkat kolikátého je? ,,Všechno nejlepší k narozkám."zahulákalo na mě několik hlasů. Koukla jsem se kdo to je. Mia, Liam, Emily,Olívie, Sofi, Amy, Bella, Sam, Emma, nějací přátelé od Liama a Mason? No a samozřejmě Jake, ale teď mě zajímá co tady dělá Mason. To mi chce zničit i narozeniny na které jsem úplně zapomněla?

,,Už je ti 16."začala se mnou třást Mia. ,,Jak víte, že mám narozky?"zeptala jsem se všech co tu byli. ,,Já jsem se zeptala ředitele. Říkala jsi mi, že je ti 15 a já si řekla, že budeš muset mít za chvíli 16. A tak jsem uspořádala oslavu. Takže jdeme oslavovat."objasnila mi Mia a na konci radostně vyjekla.

Začali jsme oslavovat. Byl čokoládovo-banánový dort. Byl úžasnej a taky jsem dostala pár dárků.

Byla jsem strašně vděčná, že mi uspořádali oslavu. Ale byla by strašně nudná bez nějakýho toho drama...

Všem vám přeji šťastné a veselé Vánoce. Snad nebudou zas na blátě.🎄🎄🎄