Tajemství měsíce

27.Kapitola-Malý zápas

Začal nás menší zápas. Hráli jsme do deseti. Protější tým měl míč, takže měli výhodu. Ale mě na dlouho. Míč měl Liam. Mia mi říkala, že je druhý nejlepší hráč na škole. Hned po Masonovi. Vím, že lepší než on určitě nejsem, ale taky nejsem tak špatná jak si myslí.

Mason běžel naproti Liamovi, aby mu míč sebral. Nepodařilo se mu to. Všichni byli naběhlí ve předu, protože čekali, že Mason získá ten míč. Ještě, že jsem zůstala vzadu.

Liam byl kousek ode a mě a já se mu snažila ukrást míč. Začal mi, ale bránit Jacob. Byl o hlavu vyšší jak já. Byla to velká nevýhoda. Ale i tak jsem se nějak vytočila a chvíli před tím, než chtěl Liam střílet, jsem mu ten míč ukradla. Běžela jsem s ním k jejich koši abych jim dala koš. Doháněla mě, ale Mia. Musela jsem zrychlit. Před mě si ale stoupl David. Byla jsem zablokovaná. Mason na mě mával ať mu přihraju. Byla jsem na něho naštvaná a tak jsem to hodila Nathanovi. Nečekal to, ale pak běžel a pak střílel. A...a...je to koooš. ,,Yes." ,,Jo." Začali kluci hned Nathana plácat po zádech.

To ale hned začalo další kolo. Bylo to 2-0. Jedinej kdo si uvědomil, že sehraje, jsem byla já. Tentokrát měl míč Jacob. Měl přede mnou velký náskok. Neváhala jsem a běžela za ním. Diego a Mia mi začali lézt do cesty. Kluci se už vzpamatovali a rozeběhli se k Jacobovi. Bylo už ale pozdě a střílet na koš. Trefil se. Bylo to 2-2. Nesmíme prohrát.

...

Hráli jsme dlouho. Teď to bylo 8-6 pro ně. Jeden z těch košů jsem střelila já, ale kluci nebyli moc nadšení. Sice jsem trefila koš, ale nedělala jsem to co mi řekli.

Jo, teď dal koš Mason. Už jen jeden koš a vyhrajem. Nebo prohrajem. Každopádně jsem se teď do toho pustila co nejvíc.

Liam zase střílel, ale sebral mu to Mason. Běžel ke koši. Měli jsme výhru v kapse. Ale kdyby tam nestála Mia, byla by to pravda. Sebrala mu míč a utíkala. Je strašně rychlá. S klukama jsme za ní běželi. Ale kluci z protějším týmu nám začali bránit cestu. Teda až na mě. Jen tři bránili a my jsme čtyři na ně útočili. Nebo jak se to říká.

Už, už jsem měla Miu. Bohužel ale pozdě. Zamířila a střelila míč. To byla prohra. Už jsem to chtěla vzdát, ale ten míč...se netrefil. Rychle jsem ho vzala a běžela s ním ke koši. Začínali mi blokovat cestu, ale vyhlášení jsem se. Už jsem skoro byla u koše. Ale zablokoval mi to Liam. Nezbývalo nic než to přihrál klukům. To ale bude znamenat, že ten koš netrefím já. Musím to zvládnout.

Rozhodla jsem se to hodit. Je to daleko, takže je málo procentní šance, že se trefím. Zavřela jsem oči a čekala. Nic. Pak třsk. Otevřela jsem je a míč byl v koší. Zrovna padal dolů.

Popadla mě taková radost. Vyhrála jsem. Teda my. Skákala jsem radostí stejně jako kluci. Všechnu jsme se chytli okolo ramen a skákali. Čekám až si uvědomí díky komu vyhráli.

Pustili jsme se a všichni jsme vyčerpaně vydechovali. ,,Proč jsi mi předtím několikrát nenahrála, když jsem byl volný?"zeptal se Mason klidně. Chci aby to zjistil sám. Ale vím, že kluci nejsou moc dobří na hádání co si holky myslí. Tak mu s tím trochu pomůžu. ,,Tak si vzpomeň na to cos říkal má začátku." To jsem mu asi mic ulehčila. ,,Jestli chceš abych se ti omluvit, že jsem tě podceňoval, tak to máš marný. Já se je tak neomlouvám."řekl povýšeně. ,,Fajn. Aspoň víš proč."taky jsem byla povýšená. I když ho už vystojím líp než když jsem sem přišla, tak mi furt leze na nervy.

Šla jsem za Miou. Pogratulovala mi za výhru. Říkala mi, že byla překvapená jak umím hrát basket. Prý si to u mě netipovala. To mi bylo ale jedno.

,,Aaaa, gratuluju Masone."pištivě přiběhla k Masonovi Daisy. Za ní hned ty dvě. Skočila Masonovi okolo krku a dala mu pusu na tvář. Nad tím jsem se musela lehce pousmát. Výraz v jeho obličeji byl k popukání. Oddělal ji od sebe a vypadal, že se jí chce zbavit. ,,Co tady děláš?"řekl dost hrubě Mason. Takového jsem ho ještě neviděla. ,,Co tady dělám? Přišla jsem se na tebe podívat. Ale znepokojila mě tahle kráva. Co tady dělá?"ukázala na mě. ,,Nemáš se s bílé bavit."ještě dodala Daisy.

Mason s ní šel někam víc do soukromí. Nic jsem neslyšela. Chvilu jsem je sledovala. Mason vypadal dost naštvaně. ,,Snad nežárlíš?" ,,Cože? On, fuj." Zasmála jsem se nad Miinou představou.

...

S Miou jsme odcházeli. Kluci tam chtěli ještě trénovat. Měli jsme žízeň a tak jsme měli namířeno do kuchyňky na kolejích. Do cesty se nám, ale připletla Daisy a ty dvě. ,,Kam jdete?"usmívala se na nás tím svým ironickým úsměvem. ,,To tě nemusí zajímat."řekla Mia. ,,Máš pravdu, nezajímá mě to. Chci si ale něco vyjasnit."přestala se usmívat a podívala se na mě. Hlavou jsem jí naznačila aby pokračovala. ,,Chci aby ses držela dál od Masona. Je můj." Prokroutila jsem očima. Co všem je? ,,Tak si ho nechej." Chtěla jsem už odejít. Chytla mě ale za vlasy a přitiskla víc k sobě. ,,Neodpověděla jsi mi na to že si bideš od Masona udržovat odstup."řekla hodně zle. Vykroutila jsem se ji ze sevření. ,,Můžu být s kým chci a kde chci. Ale jestli po něm tak toužíš tak si ho nechej. Nechci ho." To jsem po ní skoro zakřičela.

Napřáhla ruku a chtěla mě praštit. Nijak jsem se nekryla. Měla jsem v plánu vyhnout se. Už byla její dlaň skoro u mé tváře. Ale zastavila se. Někdo ji zadržel. Podívala jsem se té osobě do očí. Nedívaly se ne mě, ale na Daisy. ,,Co to děláš?"řekl a pustil její ruku. ,,Chci tě mít jen pro sebe." ,,Však jsem ti řekl, že tě nechci a nikdy nebudu."zase ten hrubý hlas. Skoro se ho až bojím. Podíval jsem se na Daisy a v jejích očích se zaleskly slzy. Rychle hnedka potom odešla. Mason se pohledem zastavil na mě a já na něj. Poprvé jsem si všimla krásy jeho zelených očí.

Z pohledu Masona:

Holky odešly dřív. Já jsem byl furt strašně naštvanej z rozhovoru s Daisy. Liam si toho všiml. ,,Co ti řekla."zeptal se opatrně. ,,To stejný jako vždy. Ale přidala k tomu věci jako abych se přestal s týkat s Kate a další takový věci." Vyzněl jsem dost vytočeně. Liam se mě pro jistotu na nic dál neptal.

Vyšli jsme od hřiště a vydali se na pokoj. Hodila by se sprcha. Viděli jsme cestou Miu a Kate. Liam je chtěl dohnat, ale zadržel jsem ho. Stála tam s němi Daisy. Vypadali, že se hádaly. Chtěl jsem to nechat být, ale něco mi říkalo, že tam musím jít. Přiběhl jsem k nim včas. Ale slyšel jsem něco co jsem nepotřeboval. ,,Nechci ho." Tyhle dvě slova mě zasáhla. Bolelo to. Ne jako rána na těla, ale jako něco uvnitř.

Daisy ji chtěla dát dílnou facku a zastavil jí. Pohlédlo jsem na ni. ,,Co to děláš?"řekl jsem spustil ji. ,,Chci tě mít jen pro sebe."tohle mě už sere. ,,Však jsem ti řekl, že tě nechci a nikdy nebudu."řekl jsem ji svým tvrdým alfa hlasem. Nerad ho používám, ale ona mi nedává na výběr.

Odešla rychleji než jsem čekal. Pohled jsem upnul na Kate. Byla trochu vyděšená. Ten hlas. Taky ho nemám rád.

Podíval jsem se jí do očí. Má je opravdu krásné. Její barva očí připomínala nebesa. O kousek tmavší, ale byly dost podobné. Viděl jsem i v jejích očí strach, odmítnutí a naději. Nejvíc mi ale její oči připomínají její poslední slova ,,nechci ho". Dost to zabolelo. I ldyž to jsou jen slova.