Tajemství měsíce

11.Kapitola-Výuka

Zápas skončil a náš tým vyhrál. S Miou jsme tam asi nejvíce fandili. No spíš Mia. Už jsme odcházeli, ale mně se chtělo na záchod. Řekla jsem Mii ať na mě počká pod tribunami. Šla jsem teda na záchod. Kabinek tu bylo hodně, tak jsem nemusela čekat.

Vycházela jsem ze záchodů a v tom mi cinkl mobil. Koukla jsem se a psala mi mamka. Otevřela jsem si zprávu.
Tak jak se ti tam zatím líbí? Spřátelila ses tam s někým? Dělám si trochu starosti.
Ach jo, kdy už pochopí, že nejsem tak malé dítě. Tak jsem jí odepsala.
Mami vždyť jsem tu teprve den. Nemusíš se bát. A kamará....
Chtěla jsem dopsat zprávu, ale v tom do mě někdo vrazil. Vypadl mi mobil z ruky. Otočila jsem se kdo to byl. Zase ten debil. ,,Seš normální? Jestli s ním něco bude koupíš mi nový!" Rychle jsem se pro něho zohla. Naštěstí nebyl nijak prasklý. ,,Však s ním nic nemáš." Hodila jsem na něho naštvaný obličej. ,,Málem jo. A proč si do mě vole vrazil?!" ,,Si tam neměla stát, není to moje chyba. A co tady vůbec děláš? Tady jsou klučičí toalety." podívala jsem se na dveře a fakt. Byly to klučičí toalety. ,,Ehmm...no."nevěděla jsem co říct. Vůbec jsem si nevšimla, že to nejsou holky.

Chtěla jsem tam vymyslet nějakou výmluvu, ale marně. Koukal se na mě a čekal na odpověď. Pak to ale asi vzdal. ,,Hmmm...tak uděláme obchod. Nikomu neřeknu, že jsi tam byla když mi uděláš službičku." super takže vydírání. ,,A co když ji neudělám?" ,,Tak to budu muset říct. Tady se totiž na soukromí hodně dbá. Když se nedodrží, je z toho problém. A to asi nechceš když si tady nová. Udělala bys si špatnou pověst." usmál se. Ale nebyl to úsměv z radosti. Byl to podlý úsměv. A problémy nepotřebuju. ,,Fajn. Co chceš?" naklonil se ke mně. Byla jsem asi tak o hlavu menší než on. ,,Chci aby ses vloupala do kabinetu od úči z dějáku a sebrala výsledky testů." zašeptal a furt mu ten úsměv nezmizel. Po zádech mi přejela husí kůže. Nikdy jsem nic neukradla. ,,Tak tohle fakt nemůžu udělat." ,,Máš den na rozmyšlenou." řekl a odešel.

Chvíli jsem tam ještě stála a pak jsem šla za Miou.

,,Kde si tak dlouho?" zeptala se mě trochu vytočeně. ,,No nemohla jsem najít záchody." nevinně jsem se pousmála. Nevim jestli ji mám říct o té události s tím klukem. Vydali jsme se teda na kolej.

Po cestě mi vykládala o holkách co jsou její kamarádky. Jejich asi 10. A ještě mi řekla, že holek na škole je kolem čtyřiceti. Kluků je přes sedmdesát. Zeptala jsem se jí proč je tady na škole tak málo lidí když je tak veliká. Prý se sem dá dostat jen když jsi z dlouhého rodu vlků a musí být aspoň jeden slavný. Já jsem o mém rodu nic moc nevěděla. Ale Mia mi zbytek cesty vykládala o její rodině. Co jsem slyšela, tak jsou celkem známí.

Až jsme došli na kolej, tak mi to tady všechno ukázala. Tady to bylo jediné kde se asi neztratím. Je tu i spousta prázdných pokojů. Asi počítali s tím, že tu bude víc holek.

Ve společenské místnosti jsem se seznámila a několika holkami. Je to pro mě novinka. Myslím, že se jmenují Emma, Olívie, Sam, Bella, Sofi, Emily a Amy. Ostatní si moc nepamatuju.

Na pokoji jsem Miu poprosila aby mi řekla něco o pravidlech má škole. Chci vědět jestli je to o tom soukromí taková pohroma když se poruší. Ale příště už si budu raději kontrolovat kam jdu.
Těch pravidel nebylo až, tak moc. Ale hlavní je prý dodržovat večerku. Ale o víkendu můžeme jít spát kdy chceme. Nesmíme, ale chodit ke klukům nebo oni k nám. A o soukromí nic zatím neřekla, tak jsem se jí na to zeptala. ,,Tady to soukromí berou vážně. Když vlezeš do něčího pokoje bez povolení, tak seš pár dní po škole. A tady po škole fakt být nechceš." to by byl asi fakt blbej trest.

Už bylo pozdě večer a chystali jsme se s Miou do postele. Furt jsem nevěděla jestli ji mám říct o těch záchodech nebo ne. Nakonec jsem usoudila, že to nechám být a usnula jsem.

...

Ráno jsem vztala a připravila se. Koukla jsem se co jsem měla jako první hodinu. Je to matika. Proč musí být i tady?

,,Mio co máš jako první hodinu?"Chtěla jsem vědět jestli máme stejný rozvrh. ,,No stejnou jako ty jestli jsi v prvním ročníku. Je nás ve třídě 19 s tebou 20, tak nás nijak nedělí." ,,Aha."

Vyrazili jsme teda spolu na hodinu. Měli jsme ještě 15 minut čas, tak jsme nijak nespěchali.
,,Máš ráda matiku?" zeptala se mě Mia. ,,Úplně ji nenávidím. Na mé minulé škole jsme měli, tak hrozného učitele, že ji všichni přestali mít rádi." ,,No tak tady to nebude o nic lepší. Jo a vlastně teďka píšem. Ale ty asi nebudeš." Doufám, že nebudu.

Ve třídě jsem si sedla kam mi řekla Mia. Nikdo tu prej nesedí. Porozhlédla jsem se po třídě a vypadalo to, že tu jsou asi všichni. Teda jestli jsem to spočítala správně. Chyběl nebo chyběla jenom ještě ten kdo sedí vedle mě. Zbývaly tak 2 minuty do začátku hodiny.

Nakonec přišla i moje sousedka. Byla to Emily. Je prý hodně chytrá, tak snad mi někdy s něčím pomůže. Pak přišla učitelka. Všem rozdala test včetně mě. Nebude mi to prý známkovat, ale potřebuje zjistit jak na tom jsem. V testu byly samí rovnice a tak. To zas bude.

...

Konečně skončila matika. Ten test jsem celý podělala, ale mně je to jedno.

S Miou jsme vyšli ze třídy a šli na další hodinu. Byl to běh. Snad mě tam nebudou chtít zabít. Šli jsme se převléct do sportovního. Bylo jaro takže asi nebude taková zima.

Venku na hřišti jsme se rozcvičili a začali. Běhali jsme šedesátky. Měli to být závody, tak jsem běžela s Miou. Říkala mi, že sem chodí od začátku roku. Takže byla mnohem zkušenější. Byly jsme na řadě a za chvilku nás paní učitelka odstartovala. A jak jsem říkala byla rychlejší.

V druhém kole jsme museli běžet jako vlci. Musíme trénovat rychlost, kdyby se prý něco vážného dělo. Nevim co tím, ale myslí. Zase jsme se připravili na start a vyběhli. Tentokrát jsem byla, ale rychlejší než Mia. Nedávalo mi to smysl. ,,Výborně Kate, jsi stejně rychlá jako tvůj táta. Když byl mladší, tak jsem ho učila." za pochvalu od učitelky jsem byla ráda, ale že je tak stará? To mi nepříde.

Po závodění jsme si museli dát deset koleček. Ale těch obrovských. Už vím, že jsem mrtvá.

...

Doběhla jsem to tak tak. Byla jsem skoro poslední. Nemohla jsme dýchat a navíc jsem měla strašnou žízeň. ,,Nechceš pití?" zeptal se mě někdo. Podívala jsem se na něho. Byl to Jake. Podával mi flašku s vodou. ,,Díky." poděkovala jsem a vzala si ji. Napila se a skoro tam nic nezbylo. ,,Jsi měla asi velkou žízeň." trochu se zasmál. Já jsem tam byla furt udýchaná. Tolik koleček.

Naštěstí už byl konec hodiny a s Miou jsme se vydali na další hodinu. Měli jsme, ale teďka sváču takže jsme nemuseli tolik spěchat.

Zašli jsme si do jídelny pro svačinu. Připravují nám ji kuchařky. Takže si je nemusíme dělat sami.

Až jsem to snědla vydala jsem se na záchod. Tentokrát jsem si zkontrolovala kam jdu.

Vyšla jsem z kabinky a umyla si ruce. Ctěná jsem jít zpátky do třídy, ale někdo mě zastavil. ,,Tak co už ses rozmyslela?" Hned mi bylo jasný kdo to je.

Tahle kapitola je o hodně delší než dělávám. Má přes 1200 slov. Tak snad vás to baví.