Tajemství měsíce

26.Kapitola-Zkažená oslava

Musela jsem na záchod. Šla jsem ho teda hledat. Prošla jsem teda další chodbou vedoucí k toaletám. Teda aspoň podle cedulky.

Chodba byla zase kratší, ale o trochu užší. Přijde mi to strašidelnější. Uviděla jsem záchody a vešla dovnitř. Bylo to tu hodně moderní. I kabinky měli pěkný. Ale mluvit o tom je trochu divné. Nebudu to rozebírat.

Vyšla jsem z kabinek a začala hledat cestu zpátky. Je pravda, že jsem přišla jednou chodbou, ale zeď jsem si všimla, že tu jsou další dvě. Tak je prozkoumám všechny a pak se vrátím.

Šla jsem teda chodbou nalevo. Na konci ní byly šatny. Prošla jsem okolo nich o kousek byl bazén. Podívala jsem se k němu. Nikdo tu nebyl, takže mohli bychom si třeba zaplavat. Měla bych se vrátit, ale ještě prozkoumám další chodbu.

Vrátila jsem se teda zpátky a tentokrát šla tou rovnou ve směru o toalet. Chodba byla protáhlejší a o to víc širší. Konečně jsem se necítila tolik umačkaně. Ani nebyla tolik strašidelná. Na konci chodby byli dveře. Ty jsem otevřela a nakoukla dovnitř. Posilovna. Tohle asi bude sportovní centrum nebo tak něco. Zavřela jsem za sebou dveře a tentokrát jsem se už vydala zpátky. Tou třetí a poslední chodbou.

Ocitla jsem se zase před těmi dveřmi do místnosti kde se oslavuje. Zatáčka jsem za kliku a otevřela dveře. ,,Hej nepůjdem k baz-"zastavila jsem se uprostřed věty. Dělo se něco co nemám ráda. Někdo se pral. A ten někdo byli přátelé od Masona. Liam s Jakem a Masonem se je snažili od sebe odtrhnout. Přede mnou stál zády jeden z nich. Bylo mi řečeno, že se jmenuje Diego. Naproti němu stál ten druhý a jeho jméno si nepamatuju.

Nestihla jsem moc postřehnout co se přesně děje a už na mě letěla židle. Diego se zřejmě vyhnul a já jsem stála za ním. Už jsem se chtěla rukama zakrýt, ale nic se mě nedotklo. Jake ji chytil. Díkybohu. ,,Hej, už dost. Málem mohlo něco stát!"okřikl ty dva naštvaně. Natočil se ke mně. ,,Jsi v pohodě?"řekl klidnější a tiše. Vylekaně jsem přikývla.

Šel vrátit tu židli mezitím, co se ti dva už neprali. ,,Jsi v pořádku?"přiběhla ke mně Mia a obejmula mě. ,,Jo."řekla jsem krátce. ,,Co se tady stalo?"

Flash back

Z pohledu Jakea:

Všiml jsem si, že Kate někam odešla. Nechal jsem to být, ale pak mi přišlo, že se už dlouho nevrací. Chtěl jsem se ji vydat hledat, ale slyšel jsem spadnutí skleničky na zem. Rychle jsem se otočil co se stalo. Myslel jsem si, že to bude nehoda, ale ne. David hodil po Diegovi skleničku. V obličeji měl zuřivost. ,,Co si to řekl?"zařval na Diega David a jednu mu vrazil.

Musel jsem jít hned zakročit. ,,Kluci dost."řekl jsem klidně a pak se ke mně přidal i Mason s Liamem. Diego mu, ale mezitím stihl tu ránu oplatit. A pak se spustila rvačka. S klukama jsme na je jednou okřikli, ale potom jsme už museli opravdu zasáhnout. Já s Liamem jsme se snažili Diega oddělit od Davida a Mason Davida od Diega.

Zajímalo mě co je tak chytli, protože byli vždy nejlepší kámoši. Nebo se aspoň tak chovali když jsem je viděl. Všechny holky byly nalepené na zdích. Teda až na jednu. Nevim jak se jmenuje, ale pomáhala Masonovi s Davidem. Vypadalo to, že na ti dá. Ale stále se chtěl pomstít.

Pak jsem uslyšel jak se otevírají dveře. Stála tam Kate. ,,Hej, nepůjdem k baz-"nedořekla to. Nejspíš vylekáním z toho co se dělo. Nedával jsem pozor. Sotva jsem zpozoroval, že David hodil po Diegovi židli. Diego se umí dobře hýbat a tak mi bylo jasný, že se vyhne ale co Kate. Tomu se nevyhne.

Pustil jsem Diega a přiběhl ke Kate. Jen tak tak jsem tu židli chytil. Najednou ve mě vypukl vztek. ,,Hej, už dost. Málem se mohlo něco stát!"zařval jsem na ně. Překvapivě mě poslechli.

Otočil jsem se na Kate abych zjistil jestli je v pořádku. ,,Jsi v pohodě?"řekl jsem klidněji. V tu chvíli jsem se zalekl, že by se jí mohlo něco stát. Přikývla mi na souhlas a mě spadl kámen ze srdce. Šel jsem vrátit židli a slyšel jak se k ní hrnou holky. Podíval jsem se na ti a vypadala ještě trochu v šoku. Kdybych tu židli nechytl, nedopadlo by to dobře.

Z pohledu Kate:

Mia mi řekla co se přesně stalo. Nikdo ale neví proč. Byla jsem vděčná Jakeovi, že tu židli chytil. Pak mu poděkuju. ,,A co si chtěla říct když jsi sem přišla?"zeptala se Mia opatrně. ,,Už nic."řekla jsem.

Po té pračce jsme se to rozhodli zabalit. Jediné štěstí, že ti dva nejsou spolu na pokoji. Vraceli jsme se tedy zpátky do školy. Za půl hodiny bude oběd. Ten si teda můžeme připravit kdy chceme, ale asi dnešní jídlo vynechám. Nejedlá jsem se na té oslavě. Sice je dortu a dalším sladkostí a brambůrek, ale stačilo mi to.

...

Bylo odpoledne a s Miou jsme se vydali ven. No jen se procházet okolo školy, ale to se taky počítá.

,,To bylo něco jak tě Jake zachránil. Poděkovalas mu?"začala mluvit Mia. ,,Ne, ještě ne. Ale chystám se na to."odpověděla jsem. ,,A kam jsi vlastně šla?" ,,Na záchod."nemám ráda když mě tak vyzvídá. ,,Aha. A musím se tě ještě na něco zeptat."nachvilku se odmlčela a pak pokračovala. Její tón hlasu byl trochu víc pokleslý. ,,Máš něco s Jakem?" Necěřícně jsem se na ni podívala. ,,Ne, proč si to myslíš? Však holky říkaly, že je z jiné smečky, takže s ním stejně nic mít nemůžu."řekla jsem trochu rychleji než jsem chtěla. ,,Jo no tohle, to je výmysl. S holkama jsme si to vymysleli aby sis nezačala s někým z jiné smečky. I když jsme sami z jiných smeček."přiznala se. Udiveně jsem se na ni podívala. Nechcu to víc rozebírat.

Došli jsme k hřišti. Tentokrát k basketbalovému. Hráli tam kluci. Z dálky jsem jim neviděla moc do obličejů, ale bylo mi jasné kdo tam je. Mia k nim začala hned mávat a jeden z nich jí to oplatil. Přiběhl k nám a objal Miu kolem ramen. ,,Ahoj zlato, půjdete si taky zahrát?" Než jsem stihla něco namítnout, Mia mě už předběhla. ,,Jasně, že jo?" Podívala se na mě a já ji na to přikývla. Normálně bych to neudělala, ale ten její výraz mě přinutil. Vypadal jako by mě zabil, kdybych řekla že ne. ,,Super, kdo hraje?"pohledem se vrátila spět k Liamovi. ,,Já, Diego, Mason, David, Jacob a Nathan."odpověděl jí Jake. Ty poslední dva jsem vůbec neznala. Ale proč tu musí být i Mason. ,,Ti dva se spolu už baví?"zeptala se nevěřícně Mia. ,,Ahm, však víš že ti dva se chytnou a pak jsou zas kámoši." Zasmáli se tomu. Úplně jsem zapomněla na ty dva.

,,Kluci,"řekl nahlas Liam. ,,budou s námi hrát i Mia a Kate." Všichni nás ignorovali. Bylo jim to zřejmě jedno. ,,Fajn."ozval se po chvíli Diego.

,,Rozdělíme se do týmů."začal Mason. ,,Takže aby to bylo spravedlivý, budeme muset oddělit holky."zadíval se na mě jestli k tomu něco nemám. Bylo mi to jedno. Basket mi celkem jde. Nebojím se prohry. ,,Nic nenamítáte, takže je to snažší. Teď se rozdělíme jen my kluci. Takže jak chcete být?"zeptal se. ,,Jsem s Miou."prohlásil jako první Liam. ,,Taky."řekl David. ,,Já zkusím věřit Kate."oznámil asi Nathan. Asi jo měl to napsaný na drese. ,,Ok, já taky."přidal se Diego. ,,Já budu s Miou. Kdybych byl s Kate, tak by Mason musel být s Liamem a z nich by se stal neporazitelný tým."řekl Jacob. ,,Fajn já budu s Kate." Přišlo mi, že to Madon řekl kapánek otráveně. Uvidíme jestli di to bude i na konci o mě myslet, že jsem špatná.

Náš tým šel ke svému koši. Mason jako zvolený kapitán - né mnou - chtěl vymyslet taktiku. ,,Takže já a Nathan budeme útok. Diego bude hlavní obránce. A ty Kate vždycky jak dostaneš míč, tak ho hoď mě nebo Nathanovi. Nebo radši mic nedělej."dost mě podceňuje. Ale tolik že mě to vytáčí. ,,Jen aby ses nedivil. Narozdíl od tebe určitě umím hrát líp basket." Všichni se tomu zasmáli. ,,Někdo si tady moc věří."usmíval se Nathan. ,,Když si to myslíš. Ale hlavně neprohraj. A to co jsem řekl myslím vážně." Tímhle naší poradu ukončil. Neví co dokážu.