Tajemství měsíce

12.Kapitola-Malá loupež

,,No?" čekal na odpověď. Moc jsem o tom nepřemýšlela. Nechci skončit po škole, ale ani nechci nic ukrást. ,,Udělám to." ,,To je super. Tak v obědové přestávce si tě najdu a řeknu ti kdy tam učitelka není." hned co to dořekl tak odešel. Vůbec se mi to nechce dělat. Když ale Mia říkala, že tady zůstat po škole není dobré. Ale asi když ukradnou ty výsledky, tak to by byl horší trest. Proč jsem na to kývla. Zazvonilo a já běžela do třídy. Zase nějaká nezajímavá hodina.

...

Po této hodině následoval dějepis. Ani nevim co to bylo za hodinu. Nějaká teorie nebo co.

Co zazvonilo přišla učitelka. Byla tak milá, že se mi ani nechce okrádat ji. Učili jsme se o středověku. Ten mě nikdy vůbec nezajímal. Ale teď mi přišlo, že jak to říkala tato paní učitelka, tak to bylo zajímavý. Pověděla nám o tom jak nás lidé škaredě využívali. Buď jsme pro ně museli pracovat nebo zemřít dlouhou a ukrutnou smrtí. Prý jsme na ně ani neútočili, protože jsme nedokázali toho vlka co máme v sobě ovládat.

Až hodina dějáku odpadla začala přestávka na oběd. My jdeme ale na oběd až po páté hodině, protože máme volnou hodinu a teďka bychom tam zaplnili moc místa.

Odešla jsem ze třídy a koukla se jestli za mnou někdo nejde. Viděla jsem Miu jak za mnou šla. ,,Kam jdeš Kate?" ,,Řeknu ti to až pak teď musím jít." Mia se nakonec vrátila do třídy a já se vydala hledat...jak se vůbec jmenuje?

,,Tady si. Řekl jsem, že tě najdu já né že mě budeš hledat ty." ,,Však si mě našel nevim co máš za problém." Prokroužil očima a naznačil mi ať jdu za ním. Následovala jsem ho.

Zastavili jsme kousek před kabinetem. Na dveřích bylo napsaný p.uč. Andrea Grandminová. To byl asi kabinet dějepisářky.

,,Teď jsou všichni učitelé na obědě takže nás nikdo nemůže chytit. Stačí když ty výsledky nejdeš a vyfotíš. Budu čekat venku venku u basketbalového hřiště." ,,A ještě než odejdeš. Proč si to neuděláš sám?" musela jsem se ho zeptat. Třeba bych z toho nějak vyklouzla. Ale asi spíš ne. ,,Můžu to udělat sám, ale proč plýtvat silami když to může udělat někdo jiný." Tentokrát jsem očima protočila já.

Došla jsem teda ke kabinetu. Byl zamčený. To se dalo čekat. Naštěstí jsem byla připravená. Měla jsem v kapse sponu. Už jsem viděla hodně videí jak otevřít zamčené dveře. Chvíli jsem se tam s tím prala, ale nakonec jsem je otevřela.

Vlezla jsem dovnitř a rychle za sebou zavřela. Začala jsem hledat. Na stole nebyli, tak jsem se koukla do složky. Našla jsem je. Vytáhla jsem mobil a začala je fotit. Byly to dvě stránky.

Opatrně jsem vykoukla ze dveří jestli někdo nejde a aby mě neviděl. Nikoho jsem neviděla. Vylezla jsem a zavřela. Otočila jsem se abych mohla odejít, ale kousek ode mě stál Jake. Jsem v prdeli. ,,Kate co jsi tam dělala?" zeptal se mě nevěřícně. ,,No...nikomu to prosím neříkej. Musela jsem to pro někoho udělat abych neměla větší problém." ,,Nemám v plánu na tebe žalovat. A pro koho jsi musela něco udělat?" Trochu jsem si oddechla. ,,To ti nemůžu říct." řekla jsem a utekla. Nechci aby mě dál vyslýchal.

Vyběhla jsem cestou ven a mířila k hřišti. Pak jsem k němu doběhla. ,,Co ti tak trvalo?"zeptal se naštvaně. ,,Někdo mě viděl, ale neřekne to." ,,Jak se jmenuje?" nechci aby něco udělal Jakovi. ,,Nevim."řekla jsem a on otráveně zabručel. ,,Máš aspoň ty fotky?" ,,Jo."už nebyl tak naštvaný. ,,Aspoň v něčem si nezklamala. Dej mi svoje číslo." nastavil mi mobil. ,,Proč?" ,,Ať mi to můžeš poslat. Mysli." On už mě vážně štve. Vytrhla jsem mu mobil z ruky a napsala tam svoje číslo a jméno. ,,Dobře...Kate a teď mi dej svůj mobil." Podala jsem mu svůj mobil a on tam naklikal svoje číslo. Vrátil mi ho a já se podívala jak se jmenuje. ,,Král fešák?" Začala jsem se mu tam smát. Taková blbost. ,,No co, nejsem snad hezkej?"teď už jsem dostala větší záchvat smíchu. On na mě koukal vážným pohledem, ale pak se pousmál taky. ,,Ne fakt jak se jmenuješ doopravdy?" ,,Mason" tohle už bylo normální jméno. ,,Jo a jen tak pro info, za to že jsi vlezla omylem na klučičáky to by ti žádný trest nedali." šibalsky se usmál. ,,Si děláš prdel." Už mě ten záchvat přešel. ,,No a když už to víš kdybys to chtěla na mě říct, tak budeme mít problém oba dva." Teď jsem ho chtěla vážně zabít.

Chtěla jsem mu dát facku. Ale těsně před jeho obličejem mi tu ruku chytil. ,,Dobrý pokus, ale nevyšlo ti to." Zase se šibalsky usmál. Už mě tak naštval, že jsem mu podkopla nohy. Naučila mě to máma když jsem byla malá. Když padal držel mě furt za ruku. Takže jsem spadla s ním. Dopadla jsem vedle něho. Naštěstí. Rychle jsem vstala. ,,To bylo za to." vysmála jsem se mu tam. Rychle vstal a vypadal dost naštvaně. ,,Ty malá..."

Neváhala jsem a začala utíkat. Běžel za mnou. Přidala jsem, ale byl blízko. Musela jsem se proměnit. To mu uteču. Bohužel se mi to nepovedlo. Nechápu, na běhu jsem se proměnila skoro hned. Nedalo se nic dělat. Musela jsem ještě víc zrychlit. Udržovala jsem si od něho nezpečný odstup.

Vběhla jsem do školy a běžela k třídě. Ještě to tady moc neznám, ale nějak jsem se dostala na chodbu kde mám třídu. Doběhla jsem ke schodům a chtěla je vyběhnout, ale Mason mě chytil za ruku. Vysmekla jsem se mu. Zazvonilo. ,,Příště uvidíš." řekl a odešel. Oddechla jsem si a šla do třídy. Byl Přírodopis. Ještě odpočinková hodina. Po obědě to bude horší.

Jak se vám líbila tahle kapitola? Mně celkem jo, ale to říkám já. Třeba vám ne já nevim. Ale doufám, že ano.😊