Víkend uplynul rychle. Hodně jsem cvičila proměnu. Podle mě to ještě neumím úplně ovládat, ale to se prý časem naučím. Dneska jdu do vlčí školy. Moc se mi tam nechce. Bude to veliká změna.
Až jsem se přichystala, tak jsem s mamkou vyrazila. Nabídla mi odvoz. A to jsem přece nemohla odmítnout.
Vyjeli jsme z našeho malého městečka a zamířili na lesní cestu. Jeli jsme mezi stromy. Docela jsem se divila, že tady nějaká vesta je. Vypadalo to tady hodně neudržované. Ale jestli tudy jezdí, tak se není čemu divit.
Tím lesem jsme jeli docela dlouho. Chápu že ta škola musí být ukrytá, ale až tak daleko? Koukla jsem se na čas. Bylo 7:33. Mamka říkala, že tam musím být dřív abych se ohlásila u ředitele.
Chvíli jsme ještě jeli, ale pak jsme zahlédla plot. Okolo něho stálo několik lidí se zbraní. Zrychlil se mi tep. Přijeli jsme k nim a jeden z těch lidí zaťukal mamce na okýnko. Otevřela ho. ,,Jméno."řekl ten člověk a koukal se do svého bloku. ,,Kate Blacková." odpověděla mu máma a ten muž jen přikývl. Otevřela se před námi brána. ,,Můžete jet." šel se zpátky zařadit ten muž.
Projeli jsme bránou a dostali se do krásné části lesa. Kvetly tady i květiny a zpívali ptáčci. Už jsme jeli jen chvilku a dojeli jsme k obří budově. Zaparkovali jsme a vystoupili z auta. ,,Tak co na to říkáš Kate?" Rozhlédla jsem se kolem a nevěděla co odpovědět. ,,Já.....nevim co říct. Nejsem ani překvapená a ani zklamaná." Mamka se usmála a pokynula mi rukou, abych šle za ní.
Došli jsme ke vchodu. Už tam na nás čekal jakýsi muž. ,,Rád tě zase vidím Abigail. A tebe rád poznávám Kate."řekl. ,,I já tebe Thomasi." řekla mamka a usmála se. Koukla na mě a začala mluvit. ,,Kate tohle bude tvůj nový ředitel. Když jsem sem chodila, byli jsme spolužáci." To vysvětluje, jak se znají. ,,Jsem Thomas Taylor. Klidně mě můžeš oslovovat Thomasi." Jen jsem přikývla. Nové lidi moc nemusím, ale tenhle mi připadal fajn.
Vešli jsme dovnitř. Šli jsme po široké vhodně. Zatím vypadala jako normální škola. Ale nebyly tu skříňky. To mi přišlo divný. Prošli jsme kolem podrápané zdi. Asi se tady porvali nebo co.
Na konci chodby byly schody a vyšli jsme po nich nahoru. Šli jsme do nejvyššího patra. Bylo tu několik dveří. Ale na třídy to nevypadalo. Došli jsme ke dveřím a na nich bylo napsaný 'Ředitelna'. Vešli jsme dovnitř a ředitel nám řekl ať se posadíme. Byli tu dvě měkká křesla.
,,Takže Kate, tady máš rozvrh. Budeš sdílet pokoj s jednou z dívek. Pokoje jsou novinka, tak jsi teďka asi překvapená. Je to hlavně kvůli bezpečnosti." Jako chápu, že musíme být na pokoji kvůli bezpečí, ale to nemůžu mít svoje soukromí? ,,Seženu ti někoho kdo by tě mohl po škole provést. Dneska se učit nebudeš, tak můžeš se jít podívat na pokoj. Tady máš plánek školy. Já musím ještě něco probrat s tvojí mámou." vzala jsme si plánek a odešla.
Sešla jsme po schodech do přízemí. Podle plánku musím jít na druhou stranu abych se dostala k pokojům. Šla jsem rovně chodbou a koukala do plánku. Odbočila jsem a do někoho vrazila. Popadaly mu všechny věci co měl v rukou a tak jsem mu to pomohla posbírat. ,,Omlouvám se, jsem tu no-ty?!"byl to ten kluk, který mě u alfy shodil ze schodů. ,,Ty?! Co tady děláš?!"řekl trochu frustrovaně. ,,To stejný co ty. Budu sem chodit." Neřekla jsem to nějak mile. Spíš skoro drsně. Obešla jsem ho a šla už konečně najít ten pokoj.
...
Byly tu dvoje dveře naproti sobě. A ty nalevo jsou pro dívky. Otevřela jsem je a dostala jsem se do chodby s několika dveřmi. Měli na sobě čísla. Ja mám pokoj s číslem 213. Bude to asi ve druhém patře. Tady jsou čísla 1,2,3 až do 20.
Vyšla jsem teda schody do druhého patra. Mohli by aspoň sem dát výtah. Šla jsem rovně až jsem došla ke dveřím s číslem 213. Dala jsem si zámku klíč a otevřela je.
Ocitla jsem se v šedo-modrém pokoji. Bylo to tu bodně moderní. Porozhlédla jsem se po pokoji a jedna postel byla neustlaná. Bylo na ní pohozené různé oblečení. Pak se otevřely dveře. Asi byly od koupelny. Ze dveří vyšla dívka s blond vlasy svázanými do drdolu. Měla na sobě bílou sukni a crop top mikinu. ,,Um. Ty už jsi tady? Promiň čekala jsem, že příjdeš až odpoledne. Mám tu totiž nepořádek. Jinak já jsem Mia. A ty?" Připadala mi celkem v poho. Bála jsem se, že budu na pokoji s nějakou panenkou co si o sobě moc myslí. ,,Kate." ,,Moc mě těší Kate." Natáhla ke mně ruku. Tak jsem jí to oplatila.
Myslíte si, že budou kamarádky? To uvidíme. A jak jsem psala ten pokoj tak to myslím tak, že 1,2,3 až do dvaceti jsou v přízemí. 101 a takový jsou v prvním patře a 201 a další jsou druhé patro(je to hlavně pro ty kteří to třeba nepochopili)
ČTEŠ
Tajemství měsíce
WerewolfKate je samotářka. Ve škole se s nikým nebaví. Žije prostě nudnej život. Ten se ale změní. Rodiče měli před ní spoustu tajemství. A nastal čas aby jí vševhno řekli. Ale ne hned. Nedávno zjistila, že je vlkodlak a začne chodit do vlkodlačí školy. Do...