Tajemství měsíce

33.Kapitola-Líbí se mi?

Dneska mám důležitý úkol. Musím domluvit přesné rande Emily a Masona. Je pátek, takže by mohli spolu se projít, teda proběhnout. Nebo zítra. Každopádně spolu musí jít na to rande.

Napsala jsem Emily, jestli může dneska. Chvíli jsem čekala než odpoví. Nebylo to moc dlouho a pak jsem se dozvěděla odpověď. Teď už jen Mason. Překlikla jsem na Masonovo jméno a napsala mu.

Dlouho neodpovídal. Asi nemá mobil u sebe. Nevadí. Vzala jsem si teda svůj batoh a vydala jsem se na hodinu. Mia šla napřed, protože si prý potřebovala něco domluvit. Nestihla jsem se jí ani zeptat na co.

Šla jsem chodbou směrem k mé třídě. Koukala jsem se kolem. Lidi vypadali unaveně a záraveň vesele. To jsem byla i já. Pak zahlédnu Masona, jak zahýbá někam za roh. Bez rozmyšlení se k němu rozběhnu. Cítím ty pohledy okolo. Asi jsem vypadala jak pako. To je mi, ale jedno. Musím se Masona na to zeptat.

,,Masone."zavolala jsem ho, když jsem byla tak 5 metrů od něj. Pomalu se otočil ke mně. Já jsem byla, ale v běhu a tady se mi nadařílo zabrzdit. Takže jsem do něho lehce vrazila. Málem jsem spadla, ale naštěstí mě chytil.
,,Promiň,"omluvila jsem se mu. ,,Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli máš dneska čas?"zeptala jsem se ho a čekala na odpověď. Vypadal trochu zaskočeně. ,,Asi jo."odpověděl nejistě. ,,To je fajn, mohl bys dneska na to rande s Emily. Ona říkala, že může." ,,Aha, ty myslíš tohle. No to bych asi dneska mohl."řekl a vypadal nějak zklamaně. To nechce jít s Emily na rande? ,,Co si myslel tím ,Aha, ty myslíš tohle?" ,,Ale nic. Ve čtyři budu u vchodu. Ať tam je."řekl a otočil se k odchodu. ,,A co budeme dělat vymyslím sám."dořekl jako poslední věc a pak už odešel. Nebyl moc příjemný. Zajímalo by mě co mu je.

Běžela jsem rychle na hodinu, protože jsem se zpozdila. Ta minutu zvoní a já musím vyjít ještě dvě poschodí. To mi zabere trochu více času.

Konečně jsem doběhla do třídy. Bylo to jen tak, tak. Učitelka přišla hned po mně. A s tím začala hodina.

...

Výuka uplynula celkem rychle. Žádné úkoly nemáme, takže můžu odpočívat. Už se těším, až se konečně pořádně vyspím. Ale nejdřív musím zajistit to rande. No ono už teda zajištěné je, myslím. Emily jsem už dala Masonovo číslo. Chci aby mi pak řekla, jak to šlo. Nevím proč, ale něco ve mně to nechce. Snažím se to ignorovat, ale něco tam je.

,,Kate, posloucháš mě?"vyrušila mě Mia. Celou dobu něco říkala, ale já ji neposlouchala. ,,Co? Jo."rychle jsme promluvila. ,,Co jsem teda říkala?"prokoukla mě. ,,No, ehm, něco...o Liamovi?"zkusila jsem si tipnout. Mluví o něm často. ,,Ne, mluvila jsem o testech a výletu, co nás čeká za dva týdny." ,,Ahmm, jasně,"zase jsem se nad něčím zadumala, ale teď mi došlo co řekla. ,,Počkat co? Testy?"překvapeně jsem vykřikla a všichni okolo se na mě podívali. Mně to bylo, ale jedno. ,,Jo, píšem ze čtyř předmětů. Dva z nich hned v pondělí." Otráveně jsem za ni vykulila oči. Super, takže si moc neodpočinu.

Na pokoji jsem si odložila tašku ke stolku a sedla si na postel. Vytáhla jsem mobil a mám tam pár nepřečtených zpráv. Jako první je Emily.

Emily: Už jsme s Masonem domluvení. Strašně se těšiiim.
Já: To je supr. Pak mi všechno řekneš.

Odepsala jsem ji a koukla se, kdo mi píše dál. Jake? Proč mi píše on?
Rozkliknu teda jeho zprávu. Napsal mi, že jestli bych s ním nešla ven. Nevím co mu mám odpovědět. Jo nebo ne? Myslím, že to není ani dobrý nápad.

,,Mio?"koukla jsem se na ni. ,,Jo?" ,,Potřebuju s něčím porad-"nestihla jsem to ani doříct a už mi skočila do řeči. ,,Jasně, s čím?"vyletěla ze své postele a rychle šla ke mně. Sedla si vedle mě a nakoukla mi do mobilu. Pozvedla obočí. ,,Ty chceš poradit s Jakem Jonsonem? Jestli s ním chceš jít ven, tak jdi. Jen si nemyslím, že je to dobrý nápad."řekla upřímně. ,,Já ani nevim, jestli chci jít. Možná to bude zábava."přiznala jsem. ,,Tak to zkus. Napiš, že půjdeš. Ale nejdřív si chci s tebou něco ujasnit."řekla a sedla si naproti mně do tureckého sedu.

Vypla jsem mobil a udělala to stejný co ona. Jakovi odepíšu později. ,,Tobě se líbí Jake?"zeptala se mě. Nevěděla jsem co mám odpovědět. Jak můžu váhat. Však ne je lehká odpověď. Tak proč to nemůžu říct?

,,No, upřímně si nejsem jistá."řekla jsem pravdu. ,,Jednou jsem cítila, že mi bušilo srdce, když jsem byla s ním. Pak se mi to už nestalo."přiznala jsem. Byla trochu překvapená.
,,Ty a Jonson? Jako fakt? A kdy se to stalo?"vypovídala mě.
,,Myslím, že to bylo ten den, co jsem se vrátila z nemocnice nebo den potom." Mlčela. Asi nevěděla, co mi má říct. Zároveň vypadala i trochu sklesle.
,,V tom případě to přijmi. A uvidíš, jestli k němu něco cítíš nebo ne. Jo, a ještě by mě zajímalo. Neříkala jsi, že kluky zatím nechceš,"tomu poslednímu se zákeřně usmála. Lehce jsem ji slíbila do ramene a taky se usmála.

Vytáhla jsem si zpátky mobil a odepsala Jakovi, že přijdu. Nedočkavě jsem čekala na odpověď. Mia byla stále vedle mě a čekala se mnou. Pak se objevily tři tečky. Cítila jsem, jak mi stoupá srdeční tlak.

Tečky pak hned zmizeli. Co se děje? Napsala jsem to špatně? Pak se ale zase objevily tři tečky. Hned potom mi došla zpráva. Napsal mi čas a místo srazu. Potvrdila jsem to a vypla mobil. Pohltila mě vlna radosti. Před Miou jsem to, ale nedávala moc znát.

...

Hodiny plynuly a já se musela začít připravovat. Vzala jsem si baggy jeans a hnědé tričko. Snad nemusím být moc slušně oblečená.
Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku. Myslím, že to není špatný.

Mobil jsem si dal do kapsy, rozloučila se s Miou a odešla. Mám tam být za pět minut, takže akorát.

Vylezla jsem před školu a zamířila si to k té fontáně co mi jednou ukazoval. Vždycky se scházel u zahrádek a teď se chce sejít u fontány. To se mu to tady už nelíbí. Proč řeším takovou blbost? Měla bych si radši pospíšit.

Svým rychlejším tempem jsem tam byla rychle. Jake už tam stál. Byl ke mně zády. A teď mě něco napadlo. Začala jsem se k němu pomalu přibližovat. Musela jsem být tichá a opatrná.

Byla jsem skoro u něho a byla připravená ho vylekal. Už jsem se natahovala, ale v tom mi zacinkal telefon. Jake se bleskově otočil, až jsem se ho lekla já. Zaklonila jsem se dozadu a padala. Naštěstí mě chytil. Byl ale moc blízko. Tak blízko, že mi začalo bušet srdce. Problém je, že vlkodlaci mají dobrý sluch, takže mě asi slyší. Ale komu by se nezrychlil tep, kdyby byl takhle blízko Jakea.

Koukala jsem se mu do očí a on mně. Měl je překrásné. Jeho modré oči měly barvu nebe. Nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Měl krásné rysy. Ale tohle musí přestat. Vymanila jsem se z jeho očí a odtáhla se od něj. Nechci aby se stalo něco víc.

,,Um, promiň."omluvila jsem se mu. ,,Ne, to bych se měl omluvit já."řekl nervózně. Zase se mi podíval do očí. Já jsem s těmi mými rychle uhla. Nechci se zase do těch jeho zahledět.

,,Půjdeme?"zeptal se po chvíli trapného ticha. ,,Jo."odpověděla jsem mu a čekala jakým směrem se vydá. On ale jenom stál. Chtěla jsem se ho zeptat, proč jen stojí a nikam nejde. Pootevřela jsem pusu abych něco řekla. On se ale proměnil do vlka. Pohlédl na mě a hlavou mi pokynul ať to udělám taky.

Začala jsem se teda proměňovat. Trvalo mi to déle než jemu. On to taky dělá dlouho. Já jsem go zase dlouho nedělala. Konečně jsem se proměnila. Prohlížela jsem si své tlapky a srst. Zapomněla jsem, že ji mám čistě bílou.

Jake si mě se zájmem prohlížel. Udělala jsem to tedy taky. Byl celý černý. Jeho modré oči byly mnohem více viditelnější. Ale jak se tak na něj koukám. Neviděla jsem ho už náhodou?