Tajemství měsíce

16.Kapitola-Schůzka

Oblékla jsem si tepláky a mikinu. Už se trochu ochlazovalo. Mobil jsem si dala do kapsy a vyrazila.

Kde se to, ale chtěl sejít? Jo už vím. Zahrádka. Není to teda úplně zahrádka, ale nevim jak tomu jinak říkat. Po chodbě po které jsem šla bylo hlučno. Hodně lidí se tu baví ve skupinkách. Všichni mluvili o stejné věci. Výsledky testů a tak. Byly tu totiž rotvěšené samé papíry s výsledky.

Sice jsem žádné testy nepsala, ale chtěla jsem se kouknout. Zajímá mě jak dopadl Mason. Vůbec mu sice nepřeju dobrý výsledek, ale chtěla bych vidět na jakém místě je s těmi odpověďmi na test. Hledala jsem druhák. Pak jsem ho našla. Je jich 35. Hledám Masonovo jméno, ale vidím hned dva Masony. Jeden s příjmením Tristt a druhý Brown. Nevím, který z nich to je. Kouknu se teda na pořadí. Tristt je třetí. Tak to bude asi on. A ten druhý je...34. To jak se mu povedlo. No nic, půjdu už ven.

Vyjdu teda školy a jdu k zahrádce. Tam už vidím Jakea jak mě vyhlíží. Zamávám mu aby mě viděl. Pak mě zahlédne a s úsměvem mi zamává taky. Rozjedu se teda k němu.

Příde mi, že on je jediný normální kluk co znám. Sice ho znám krátce a nic o něm nevím ale je v pohodě. Kluci z mojí bývalé školy, byli strašní. Furt dělali špatné věci. A ti co byli oblíbení šikanovali ty kteří byli samotáři. Tady si myslím, že budou všichni stejní. Asi tu je pár normálních kluků, ale seznamovat se s něma nemusím.

S Jakeem jsme se pozdravili a někam se rozešli. ,,Kam máš namířeno?"zeptala jsem se ho. ,,Máš ráda vodu?" Přikývla jsem a nechápala co tím myslí. Pousmál se na mě a hlavou mi ukázal ať ho následuji.

...

Šli jsme podél plotu. Snad nechce jít zase za něj. Pak se na mě otočil a ukázal někam přede mě. ,,Vidíš to?" Koukala jsem se kam ukazoval, ale furt jsem nevěděla co myslí. ,,Co?" zeptala jsem se ho a dál očima hledala na co ukazuje. ,,Musíš se přistoupit blíž." Druhou rukou kterou neukazoval mě pošťouchl. Byly jsme furt blízko školy a kam ukazoval jsem neviděla, protože mi tam vadil roh školy. Teď ale vidím obrovskou fontánu. Byla tak veliká.

Úžasem jsem vydechla a vydali jsme se k ní. Z blízka mi připadala ještě větší. Celou jsem si ji obešla abych si ji prohlédla. Musela tu stát už hodně dlouho. Nevypadá nijak poničeně, ale jde cítit že je stará. ,,Líbí?" zeptal se mě nervózně Jake. ,,Ahmm."odsouhlasila jsem mu to. ,,Tohle nechal postavit můj dědeček. Požádal tady i o ruku babičku. A můj táta mojí mámi taky. Pro naši rodinu je velmi významná." Koukala jsem na něho udiveným pohledem. Pak mě ale napadlo si z něho vystřelit. ,,Snad tady nechceš žádat o ruku i ty mě." zasmála jsem se tomu. ,,Ano má paní, to jsem chtěl udělat."uklonil se a začal se tam taky smát. Oba jsme tam tedy dostali záchvat smíchu.

,,Bohužel si mě odmítla. Musím tě za tu drzost potrestat." začal si hrát zase na nějakého muže z minulého století. Zase jsem se tam rozesmála. ,,A tvůj trest bude..." postříkal mě vodou. Byla jsem celá mokrá. ,,...vodní palba." Zase se tomu začal smát. ,,Ty vypadáš." Skoro se popadal za břicho. Ta voda nebyla úplně čistá. Byla v ní i nějaká špína. A tu jsem teď měla na obličeji. Musím mu to vrátit. Dala jsme ruku do vody a šplíchla to na něho. Teď byl celý mokrý on. Začala jsem se mu tam smát. ,,Jak chceš."řekl a začal po mně stříkat vodu. Uačala jsem teda taky. Byla z toho vodní válka. Uvidíme kdo vyhraje.

..,

,,Vzdávám se." Vodu už jsem měla všude. Už jsem nemohla. ,,Tak brzo?"zeptal se celkem překvapeně, ale z větší části vypadal jako by rád skákal do výšky za vítězství. Sedla jsem si teda na trávu. Sedl si ke mně taky. Začala jsem přemýšlet jak se daří Mie.

,,Nad čím přemýšlíš?" ,,Nad Miou. Má dneska rande s...jak že se jmenuje...jo s Liamem." proč si nikdy nemůžu zapamatovat jeho jméno. ,,Nemusíš si o ní dělat starosti. Liam je dobrej kluk." ,,Já si o ní starosti nedělám. Jenom, mně se ten Liam moc nelíbí. Nepřijde mi milý." viděla jsem ho sice párkrát, ale od pohledu se mi nelíbil. ,,Liam je opravdu milej kluk. Klidně mi nevěř. A starosti si o ní děláš to nemůžeš popřít." Vražedně jsem se na něj podívala. Nechci se s ním hádat. Ale furt si stojím za svým.

Začala mi být zima. Jsem hlavně celá mokrá. Otřásla jsem se zimou. Měli bychom už jít. Ať neprochladnem. ,,Půjdeme už?" Přikývl a stoupli si na cestu. Ruce jsem měla překřížené, protože mi byla zima. ,,Je ti zima?" Co to řekl, tak mi dal okolo ramen jeho mikinu. Mám na sobě i svojí. ,,Nebude tobě teďka zima?"zeptala jsem se ho trochu starostlivě. ,,Mně to nevadí."

Vrátili jsme se teda k vchodu školy. Vešli jsme dovnitř a vydali se chodbou. Už tu nebylo tolik lidí. Na kolejích jsme se měli oddělit. ,,Tak teda zítra lámačko srdcí." usmál se tomu. Nelíbí se mi jak si ze mně utahuje. ,,Mějte se pane zoufalý." Zasmáli jsme se tomu. ,,A tady máš na zpátek mikinu." ,,Díky." Teď už jsme se normálně rozloučili a šli jsme každý na svojí stranu kolejí.

Otevřela jsem dveře od pokoje. A už tam byla Mia. ,,Kde jsi byla?" začala mě hnedka vyzpovídat. ,,Řekneš mi to pak. Teď ti musím říct dvě dobré zprávy." Pokynula jsem hlavou ať pokračuje a zavřela. Šla jsem si sednout na postel. ,,Ta měně důležitá věc. Jsem 11. Ve výsledcích z testů." přidala si k tomu veselý taneček. ,,Není 11.místo nedů-" ,,Nepřerušuj mě." zavřela jsem pusu a naznačila ji aťzas pokračuje. ,,A ta druhá...já...s Liamem...spolu chodíme." teď už ten taneček nevypadal vůbec normálně. Ještě k tomu tam i párkrát zapištěla. Myslím, že sem budou holky chodit a ptát se vo se děje.

,,Tak tohle jsem ti chtěla říct..." stále jí ještě nepolevil úsměv. ,,...ale teď mě zajímá kde si byla, s kým a proč si celá mokrá?" ,,Noo...byla jsem..." nevim jestli jí to mám říkat. Bude z toho dělat vědu. ,,Byla jsem..." otevřeli se dveře a z nich vykouklo několik holek. ,,Co se děje?" ,Mia k nim rychle přiběhla a začala poskakovat nadšením. ,,Chodím s Liamem." Teď tam začali poskakovat všechny. Řekla to úplně všem holkám, že se jí líbí? Je hodně důvěřivá.

,,Mio tak mě napadlo, že bychom mohli udělat zase velkou přespávačku o víkendu. Co ty na to?" ptala se Amy Mii. ,,Jasně proč ne." ,,A ty Mio přidáš se taky, že jo?"teď se mě zeptala Sofi. ,,Nooo...nevim." Holky se podívali smutně. ,,Ale jo určitě příjde." řekla za mě Mia aniž bych to doopravdy odsouhlasila. ,,Kde to chcete udělat? Už vím. Bude to u nás aby z toho nemohla Kate vysouvat." řekla Mia a pak všechny holky odešly.

Už se mě neptala kde jsem byla a proč jsme mokrá. Šla jsem se teda umýt a převléknou FO pyžama. Je skoro osm. Pak bych si mohla stihnout pustit film. Neee počkat, musím si udělat úkoly. Proč jsem to neudělala po tréninku? Ach jo.

Po úkolech jsem šla spát bylo skoro deset. Nejvíc času mi zabrala matematika. Je strašná. Mia si šla už lehnou taky. Dali jsme si dobrou noc a usnula jsem. Zase se mi zdál ten stejnej sen. Ale byl trochu jiný...