Tajemství měsíce

29.Kapitola-Krev, pot a slzy

Zápas byl hodně vyrovnaný. Ale stejně jsem vyhrála. ,,Dlužíš mi jídlo."řekla jsem udýchaně po zápase. Ignoroval mě. Nevyhne se tomu.

Šli jsme teda hledat něco k jídlu. Hodně stánků mělo zavřeno, ale pak jsme našli malou restauraci. Teď když za mě platí Mason, můžu si objednat co chci. Posedali jsme si teda ke stolu pro šest lidí. Seděla jsem vedle Mii a Diega. Naproti mě seděl Mason. Chci vidět jeho výraz až si objednám.

Čekali jsme dvě minuty než nám donesli menu. Hned jsem začala hledat co je nejdražší. Přišlo mi, že tu je všechno strašně levný. Podívám se zatím radši na pití. Asi si dám Colu. A jídlo...hm, asi kuřecí steak. Cenově vypadá jako nejdražší.

,,Co si dáš?"zeptal se mě Mason. Neřekla bych mu to, ale teď je výjimka. ,,Colu a kuřecí steak." Lehce nadzvedl obočí. Otevřel pusu, ale pak ji rychle zavřel. Přišla k nám obsluha. Všichni jsme nahlásili co chceme. Už se těším.

Mezitím než nám přinesou jídlo, jsme se s Miou koukali do jejího mobilu. Ukazovala mi její fotky v galérii. Většinou to byli fotky z výletů, ale často tam byly i nějaké legrační. Dostávali jsme tam záchvaty smíchu. Ale krotili jsme se, protože nechceme aby nás vyhodili. Kluci se za to bavili o basketu. Na různých taktikách a tak. Moc jsem je neposlouchala.

Konečně nám přinesli jídlo. Všichni jsme se do toho pustili a měli jsme to rychle snědený. Teda až na mě. Dojídala jsem jako poslední. Ten steak byl opravdu hodně velký. Už nemůžu. ,,Už nechceš?"zeptal se mě pobaveně Mason. Zakroutila jsem hlavou. ,,Sníst to musíš. Nebudu to platit když to nedojíš."dráždí mě. Chtěla jsme mu na to něco říct, ale Diego mě přerušil. ,,Tak to dojím já."prohlásil a přesunul si k sobě můj talíř. Mason mu ho ale zase rychle odsunul pryč. ,,Ne. Chceš si to zaplatit sám?" Diego to vzdal. Masonovi nesmí odmlouvat. No to já bych neměla taky, ale je to sranda. ,,Když ne já, tak si to sněz sám."řekl ještě uraženě Diego. ,,Vždyť to je skoro půlka celého steaku." ,,Tak si s ní domluv, že ona sní půlku toho kousku a ty tu druhou."poradil mu Diego. Mason se na mě podíval jestli souhlasím. Vím, že se z toho nevykroutím. ,,Fajn."řekl jsem poraženě a rozkrojila steak.

Svojí půlku jsem snědla prvně já a pak on. Jako jídlo měl polovinu pizzi, takže mu nedonesli příbor. Musel teda počkat až dojím já a on si pak vezme můj příbor. I když nechápu proč si ho nevzal od Diega. Mohl to sníst hned a ne čekat na mě.

Šli jsme to zaplatit. Prvně šli kluci, pak Lim platil za sebe i za Miu. Nakonec jsme přišli na řadu my. Mason nahlásil jídlo a přiložil svou platební kartu. ,,Můžu se vás na něco zeptat?"promluvila k nám paní, která stála u plotny na placení. Mason přikývl. ,,Vy jste pár?"zeptala se vesele. Rychle jsem ze sebe vyhrkla: ,,Ne." Trochu se divila. ,,Aha, promiňte."omluvila se a my jsme potom odešli. Proč se ptala na tak divnou věc? Já a Mason? Fuj. To by nešlo.

Jako skupinka jsme se procházeli kolem. Nebylo tu moc lidí.

Najednou se mi zachtělo jít na záchod. Zašla jsem si do jedné restaurace. Vypadala mnohem dražší než ta v které jsme byli. Měli jsme zajít sem. Vyšla jsem z restaurace a začala je hledat. Řekli mi, že budou naproti ve večerce. Šla jsem tam, ale než jsem tam vstoupila, mně někdo sáhl na rameno. ,,Jé, není to Kate Blacková? Dlouho jsme se neviděli."ironicky se usmívala Charllot společně s jejími přítelkyněmi. Pořádně jsem ji nepředstavila. Tohle je ta co mě na staré střední šikanovala. Ona a její kamarádky jsou jediné kterým se nedokážu postavit. A to i když bych jim mohla jedním máchem ruky něco provést.

Chytla mě za ruku a někam mě vedla. Dovedla mě do úzké uličky, kde nás nikdo nenajde. ,,Vím proč jsi odešla ze školy. Říkala jsem ti, že jestli zmizíš, tak si tě najdu."usmívala se. Ne veselým, ale skoro vražedným. ,,Teď za to zaplatíš." Ucítila jsem ohromnou bolest v oblasti břicha. Bodla mě. Jak mohla zajít tak daleko? Pak mi ten nůž vytáhla a zabodla do stehna. ,,To jen, abys věděla čeho jsem schopná." Opět mi vytáhla ten nůž a odhodila ho stranou. Cítila jsem jak mi teče hromady krve. Strašně to bolelo.