Tajemství měsíce

35.Kapitola-Co se přesně stalo

Posadila jsem se na svojí postel a na proti mě seděli Emily a Mia na Miiné posteli. Vysvětlovala jsem jim co se všechno včera večer stalo. Vynechala jsme teda jen ten sen. A to že je Jake jeden vlk z mého snu.

,,A už jsem v pohodě. Nemusíte se mě na to už ptát."dodala jsem po svém vyprávění. Koukali se na mě s ustaranými obličeji. ,,A když jsem všechno už vysvětlila, řekneš mi teda Em co bylo včera s Masonem?"přála jsem si to vědět.
,,Dobře, řekl mi, že mě nechce, že mě nemá rád."u toho jí ukápla slza. Asi se jí to hodně dotklo.

,,Měli jsme sraz tady před školou. Byla jsem tam přesně na čas, ale on přišel o deset minut později. Ani se neomluvil. Má až mic velké ego."odmlčela se a pak pokračovala: ,,Nabídla jsem mu, jestli se neproběhneme. On ale se chtěl jen procházet. Nic jsem mu na to neříkala. Bylo mi jedno co chce dělat." Napila se skleničky vody, co měla u Mii položenou na nočním stolku. Pak pokračovala.

,,Po cestě jsem mluvila jen já. Ptala jsem se ho na různé otázky, ale on mě ignoroval nebo odpověděl ano nebo ne. Zeptala jsem se ho, co mu je. A řekl mi, že se mu nelíbím. Že mě nechce a omlouvá se mi za to. A na konci mi řekl, že se mu líbí někdo jiný. Beztak je to ta Daisy. Byli si od mala blízcí. Pak začala chodit s někým jiným."dovyprávěla mi její příběh. Zněla celkem vytočeně.

Neměla jsem jí k tomu co říct. Chtěla bych Mie říct o tom snu, ale to by tu nesměla být Emily. Nechci ji vyhánět, ale jinak to asi nejde. Musím být na ni, ale milá. ,,To je mi líto."řekla jsem. Nic jiného mě nenapadlo. ,,Už nemusí, už ho nemám ráda."řekla trochu zlomeně. Snažila se zadržet slzy. Šlo to poznat. ,,Asi už půjdu holky. Ještě se uvidíme, čau."rozloučila se a odešla. Aspoň jsem jí nemusela vyhánět.

,,To bylo teda,"začla Mia. ,,Proč jsi vlastně omdlela? To je přeci blbost."
,,To je trochu na dýl. Budeš mě muset poslouchat bez přerušování."řekla jsem jí a kývla na mě se souhlasem.
Začala jsem teda vyprávět o svém snu.

,,Už strašně dlouho se mi zdá jeden sen. Běžím vždycky lesem. Ta konci je rozlehlá louka a na druhé straně je další část lesa. Omdlela jsem, protože to bylo úplně stejné jako ve snu. Na druhém konci totiž stál černý vlk..."mluvila jsem strašně dlouho. Divila jsem se, že to vydržela. ,,A na konci jsem slyšela hlas. Ten hlas byl pro mě důležitý. Nevím kdo to byl, ale ve snu jsem to věděla. Teď ne."ujasnila jsem ji celý můj sen. ,,A co ti řekl? Myslím ten hlas."zeptala se se zaujetím. ,,'Bratře, co jsi to provedl?' Myslím si, že řekl tohle. Už si moc nevzpomínám."přiznala jsem.

Vypadala překvapeně. Nevěděla co na to říct. Sama bych to nevěděla. Pak ale promluvila. ,,Jestli to byl jen sen nebo nějaká vidina budoucnosti, stejně bychom měli někam zajít. Moje sestřenka je věštkyně. Všechno co kdy předpověděla se stalo."oznámila mi. Mohla bych o tom popřemýšlet. Co kdyby mi, ale řekla něco, co by mi mohlo ublížit? Chci znát odpověď na moje otázky, ale bojím se toho.
,,Promyslím si to."řekla jsem po mé dlouhé pomlce. Jen přikývla.

...

Z pohledu Masona:

Včera večer

Šel jsem na to "rande" s tou kámoškou od Kate. Nechci tam vůbec jít. Ale jestli mě ta holka má ráda, měl bych jí říct, že to nevyjde. Nepotřebuju aby si dělala ohledně mě nějaký naděje.

Viděl jsem ji čekat opřenou o zeď. Vypadala netrpělivě. Jdu dost pozdě a to ji asi zneklidnilo. Jakmile mě spatří, široce se usměje. Úsměvy na holkách jsou krásné, ale nemám rád, když se na mě začnou tlemit pokaždé, jak mě uvidí. Je to otravné.