Tajemství měsíce

14.Kapitola-Nové informace

Dneska je středa. Podle rozvrhu mám nejméně hodin. Plus mi dvě ještě odpady. Takže budu mít plno času na trénink proměny. Soukromej. Řekla jsem o tom Mii a přemluvila mě aby mi mohla pomoct. Jsem totiž od odstatních pozadu. To je jasné.

Dnešní první hodina je teorie o boji. Prý se tam učí jaké jsou styly boje. Odpoledne pak je normálně hodina boje. Na konci roku se prý vybírá jaký styl se k tobě hodí. Já samozřejmě těch stylů moc neznám. Mia mi o pár z nich říkala, ale jsem v tom ztracená.

Došli jsme do třídy a po chvilce začala hodina.

...

Uplynuly čtyři hodiny a začala přestávka na oběd. Ty hodiny byly strašně nudné. Úplně mi z nich vyhládlo. Taky jsem neměla svačinu, protože jsem neměla předtím hlad. Ale měla jsem to sníst.

S Miou jsme do jídelny rychle vběhli, protože čekat tu frontu zabere strašně dlouho. Byly jsme tam pět minut po zazvonění na přestávku a stejně mi připadalo, že je tu hodně lidí. Stoupli jsme si teda do fronty. Vyhlížela jsem místo na sezení. Ale zahlédla jsem Masona. On si mě taky všiml. Rychle jsem se otočila jinam aby si myslel, že jsem ho neviděla. Cítila jsem že se na mě dívá. Asi jsem z něho dostala trochu strach, ale nesmím mu to dát najevo. Tak jsem se teda otočila zpátky na něho. Furt se na mě díval. Díval se na mě skoro vražedným pohledem. Je asi furt ještě naštvaný jak jsem mu podkopla nohy.

Pak jsem se koukla s kým u toho stolu sedí. Ty kluky jsem neznala. To je jasný, ale jeden z nich byl určitě ten co se líbí Mie. Jak že se jmenoval. Už vím, Liam. Seděl vedle Masona. Všiml si, že se někam kouká, tak se na mě podíval taky. Za chvíli se otočili úplně všichni u toho stolu. Naštěstí na mě přišla řada a já si vzala oběd. S Miou jsme si sedli hodně daleko od Masona.

,,Toho Masona jsi asi hodně naštvala." začne Mia. ,,Mě je to jedno. Zasloužil si to." Mia se na mě udiveně podívala. ,,A neřekla jsi mi, že se s ním přátelíc i ten tvůj Liam." ,,Říkala jsem přece, že Liam patří k nejoblíbenějším na škole. Je jasný, že každý alfa jako Mason je oblíbený. Takže i ti co se sním baví." měla asi pravdu. ,,A když mluvíme o Liamovi, včera večer mi napsal jestli s ním někam půjdu." zajásala. Já jsem se usmála na znamení, že jsem za ní ráda. Ale kluci mi jsou furt jedno.

Snědli jsme teda oběd a vydali se zpátky. Teď budeme mít zeměpis. Učí se tam o všech smečkách. Hlavně prý o naší a Krvavé smečce. Už dlouho jsou ty smečky nepřátelé. Uzavřeli dohodu, že než oba synové alfů dovrší osmnácti tak bude mír. Chtěli aby jejich synové vyrůstali v klidu. Ale až se to stane...může propuknout válka. Nemusí být hned. Ale někdy určitě vypukne. Tohle všechno mi řekla Mia po cestě z oběda. Oba dva synové jsou podobně staří. Masonovi bylo prý před měsícem 17. Takže už máme necelí rok kdy můžeme v klidu žít. ,,A taky kvůli tomu tu nejsou prázdniny" ,,Cooo???!!!" Vyjekla jsem na Miu. A všichni poblíž se na mě otočili. ,,Jak tu nemůžeme mít prázdniny? To si ani neodpočineme."to už jsem řekla klidnějším hlasem. ,,Nikdy tu nebyly. Často se bojovalo takže se nemohlo odpočívat. Na školy se nesmělo útočit takže nikomu se skoro nic nestalo." ,,Jak jako skoro?"všechno mě strašně zajímalo. Mohla totiž vypuknout válka a já chtěla vědět všechno. Mia se nadechla a pokračovala. ,,Ti nejlepší se vybírali k boji. Ti co byly udatní v boji šli bojovat. Často se nevrátili. Pár z nich sice ano, ale horší bylo ztratit někoho. Můj táta tam bojoval taky. Sice se vrátil, ale už nemůže skoro chodit na levou nohu. Překousli mu nevratně šlachy." na konci toho co řekla vypadala dost naštvaně. Uklidnila jsem ji a šli do třídy.

Ještě než jsme vylezli nahoru po schodech, tak šla Mia na záchod. Počkala jsem teda na ni. Byla jsem opřená o zeď a čekala. Pak mě někdo chytil ruku a přitáhl k sobě. Vylekala jsem se. Podívala jsem se mu do očí. Byl to Mason jako vždy. Vytrhla jsem mu mojí ruku ze sevření a čekala co se stane. ,,Hnedka po škole přijď na to hřiště jako včera." řekl chladným hlasem a odešel.

,,Jdeš Kate?" zeptala se mě Mia. Asi ho neviděla jinak by se hnedka ptala co chtěl. ,,Jo." odpověděla jsem jí a šli jsme nahoru po schodech do třídy.

Hned po zazvonění přišel učitel. Je prý nejlepší učitel na škole. Na všechny je velmi milý a každé téma dobře vyslvětlí. Tohle mi tentokrál řekla Emily. ,,Dobrý den, jak jste se měli?" ,,Dobře pane učiteli" řekli to úplně všichni. Jako by to měli nacvičený. Ale všichni se usmívali a vypadali šťastně. ,,To jsem rád. Dneska se začneme učit o Půlnoční smečce. Pár studentů tu máme, že? Kdo je z této smečky tak ať se prosím přihlásí." poprosil nás. Jeho chování se mi moc nelíbilo. Asi byl hodný, ale takhle se žádný učitel co jsem znala a znám nechová. Ale asi bych jo neměla hnedka soudit.

Zvedla jsem teda ruku jako všichni ostatní to byly asi z mé smečky. Celkem nás bylo asi šest. Já, Mia a Bella. Nevěděla jsem, že je taky z naší smečky. Ostatní jsem neznala. ,,Tak to máme Patrika, Bellu, Marca, Alexe, Miu a...promiň jak se jmenuješ? Ředitel mi řekl, že si tu nová, ale ne jak se jmenuješ." usmál se a čekal na mou odpověď. Celá třída se na mě podívala. No jo vlastně skoro nikdo neví jak se jmenuju. Nikdo se mě neptal. Ani učitelé. ,,Kate Blacková" Přikývl a začal s výukou.

,,Půlnoční smečka má největší rozlohu v našem kraji. Existuje ještě větší, ale ta je od nás daleko. Budete se o ní učit až ve třeťáku. Zpátky k Půlnoční smečce. Alfa se jmenuje Mike Brown. Má manželku která pochází z hnědé smečky. Zamilovali se na této škole a pak se vzali. Teď ale děláme úvod tak vám o tomhle řeknu příště. Mají spolu tři děti. Nejmladší dceru Kiru. Momentálně jí je 10 let, ale až dospěje musí se vdát za alfu jiné smečky." poslouchala jsem každé jeho slovo. Je mi líto té dívky. Mít dohodnutý sňatek. Nedělalo se to ve středověku nebo kdy to bylo? ,,Prostřední syn Luis. Zítra slaví šestnácté narozeniny. Je to
2. nejlepší bojovník hned po jeho starším bratrovi. Je i náhradníkem budoucího alfy. Kdyby se teda vzdal vedení. To by ale bylo pro smečku velké ponížení. A nejstarší syn Mason. Budoucí alfa. Nedávno oslavil 17. S jeho mladším bratrem jsou rivalové." Zazvonilo.

Tahle hodina mě celkem bavila. Ale jak mohlo zazvonit. Přišlo mi, že to nebylo asi ani 10 minut. ,,Příště vám ovšem povím podrobněji, tak se mějte." ,,Nashledanou pane učiteli." Zase to řekli jako nacvičené. Trochu mě to děsí. Ale tohle přece nemůže být zeměpis. Spíš dějepis, ale přítomný.

Přemístila jsem se na další hodinu. Teď byl boj. Budu tam asi jenom sedět a dívat se. Neumím totiž moc bojovat. Budu muset hodně trénovat.

...

Skončilo vyučování a já se měla sejít s Masonem. Alfovi se nemá vzdorovat, tak tam musím jít. Sice mu někdy vzdorovat budu, ale teď když jsem ho naštvala, to není dobrý nápad. Musela jsem teda vymyslet nějakou výmluvu abych mohla odejít. Řeknu, že se musím jít zeptat na něco ředitele. Snad mi uvěří.

,,Mio musím jít za ředitelem." ,,Dobře, trefíš tam sama?" zapsala se mě jako by nevěděla jestli to zvládnu. ,,Je to asi jediná cesta, kterou si pamatuju. Tak se měj" ,,Ty taky." rozloučili jsme se a šla jsem teda do 'ředitelny'. Teda spíš tím směrem aby mi věřila.

Zahla jsem za roh a tam už jsem mířila ven. Šla jsem normálně, protože nemám důvod za ním spěchat. Cestu si pamatuju, protože tudy chodím na hodiny, který jsou venku.

Už jsem byla skoro u basketbalového hřiště. Zahlédla jsem ho. Střílel basketovým míčem na koš. Asi trénovat. Přišla jsem tedy k němu a všiml si mě. ,,Tak jsi přišla."