Tajemství měsíce

49.Kapitola-Boj

Mason a Jake se do sebe pustili. Začal tak krvavý boj na život a na smrt. Krvavá smečka taky začala bojovat s tou naší, která přiběhla společně s Masonem.

Všude se ozývalo vrčení a následné zavytí. Všude byla krev. Válka mezi Půlnoční a Krvavou smečkou započala. Už není cesty zpět.

Můj pohled ale spadá na Masona a Jaka. Jake dostal pár bolestivých kousnutí od Masona a Mason od něho. Byl to vyrovnaný souboj a neskončí, dokud jeden z nich nebude ležet mrtvý na zemi.

Očima jsem se ještě podívala po Alfivi Krvavé smečky. Nikde nebyl. Musel utéct. To jsem hi tak zranila, aby nemohl bojovat? A jak jsem to udělala? To je teď jedno. Musím pomoct naší smečce. Už s tou podivnou mocí nebo ne.

Když se blížím k jednomu nejbližšímu protivníkovi, zase rychle se oddálím. Bojovat, totiž znamená někoho zabít. To já nedokážu. Nikoho jsem ještě nezabila.

Vrátím se zpátky tam, kde jsem původně stála. Mám strach. A velký. Bojím se, že to neskončí dobře. Bojím se taky o Masona. Nechci, aby mu Jake nějak moc ublížil. A ani nechci, aby Jake zemřel. Je to sice můj nepřítel, ale nemyslím si, že co všechno dělal, byla lež.

Podívám se, jak si Mason vede. Zděšení mi polije celé tělo. Mason má na boku břicha obrovský kousanec, z kterého teče hodně krve. Pomalu se hroutí k zemi a jen tak, tak se brání Jakovým útokům.

Bez váhání se k nim rozběhnu. Jsou ode mě jen pár metrů. Mason se už nezvládá bránit a Jake toho dost využívá. Musím ho zastavit. Jeho další útok by možná mohl být tím posledním.

Ještě než doběhnu k Masonovi, něco těžkého a bolestivého mě srazí k zemi. Nepředstavitelná bolet na mém krku mi neumižňuje se soustředit kolem. Pískání mi v uších a před očima se mi mlží. Pomalu odpadám do bezvědomí. Možná i umírám. Ale ještě než se to stane, zaslechnu mi známí hlas. ,Bratře, co jsi to udělal?' Poté se mi už zavírají víčka a já necítím nic jiného než chlad.

Z pohledu Masona:

Z jednu chvíli se ještě snažím bránit Jakovým silným útokům a ve druhé...vidím na zemi ležel Katino tělo. Ne. Není to tak. Nesmí.

,Bratře, co jsi to udělal?'pohlédnu vystrašenýma očima na mého bratra stojícího nad Kate. Ve chvíli, kdy si nedávala pozor, ji prokousl hrdlo.

,Musel jsem. To ona byla důvodem toho co se teď děje!'řekne nelítostným hlasem. Přestal jsě vnímat děj kolem sebe. Teď mi bylo úplně jedno, že je nějaká válka a je vedle mě můj největší nepřítel. Dokulhal jsem se ke Kate a sedl si k ní.

,Kate, vstávej! Kate!'dloubal jsem do ní packou. Kdybych nebyl vlkem, už by mi tekly slzy.
,Kate, takhle to přece nemůže skončit! Kate!'zavyju dlouhým a hlubokým Alfa hlasem. To všem přeruší jejich souboje a podívají se, co se stalo.

Nejdřív ke mně přispěchá můj otec. Hned za ním ten Katin. V očích má zděšený výraz. Podlomí se mu nohy a snaží se nějak dostat je Kate. Proměnil se do lidské podoby a z očí se mu začaly řinout slzy.
,Kate, ne!'obejme nehybné tělo Kate.

,Takže to vypadá, že toho největšího problému jsme se zbavili,'zasměje se Alfa Krvavé smečky. Nejradši bych mu prokouslo jeho hrdlo, aby se už nikdy nezasmál.

,Výborná práce, Luisi,'pochválil mého mladšího bratra a já na něj pohlédl. Ve tváří měl šťastný úšklebek. Jak to mohl udělat? Je to přece můj bratr a syn Alfy. Jak se mohl spolčit s naším největším nepřítelem?

Otec se na Luise nevěřícně podívá. Nechápe stejně jako nikdo, jak se mohl přidat ke Krvavé smečce. Zrovna on. On který je vždy ten čestný a spolehlivý.

,Smečko, teď už se nemusíte bát porážky. Můžete už doopravdy zabíjet,'nařídil své smečce a ta se na nás vrhla. I přes zármutek a bolest na srdci jsem musel bojovat. I přes ztrátu někoho, koho jsem doopravdy miloval.

Dlouhý boj nepřestával a my pomalu prohrávali. Ztratili jsme několik našich dobrých bojovníků. Dnešní den se stal tím nejhorším. Plného smutku, bolesti, zármutku a také pomsty. Toužím po pomstě mému bratrovi. Je to sice má rodina, ale tohle je zrada a za tu se platí.

Už dlouho jsem nezahlédl Jakea. Od toho co se stalo s Kate...se neukázal. Možná jsem za to i rád. Kdyby tu totiž byl, neudržel bych se.

Stále se držím v blízkosti Kate. Pokaždé když nějakého vlka porazím se na ní podívám. Dost pomalu se jí zvedá hruď. Sice pomalu, ale aspoň dýchá. Myslím si, že to tak nevydrží dlouho. Musí se dostat co nejrychleji k doktorovi.

Když jsme se na ni ale podíval teď. Už se jí hruď nezvedala. Co nejrychleji jsem se proměnil a snažil se ji nějak probrat. Začínala se taky proměňovat. Ne. Když se promění do lidské podoby, bude to znamenat, že...

,,Kate, probuď se, prosím."jemně jsem s ní třásl. Z části byla pořád vlk, ale její tělo se proměňovalo pomalu na lidské. Snažil jsem se ji jakkoli vzbudit, ale marně. Pořád ležela nehybně na zemi. Do očí se mi valily slzy. Takhle to nesmí skončit.

Po chvíli mi před očima leží lidská postava. Nehýbe se, nedýchá a její srdce taky neslyším. Nechám svoje oči plně zaplavit slzami.

,,Ne, Kate, ne!"zbytečně se jí snažím stále probrat. Už je to zbytečné, ale já se s tím nedokážu smířit.

,,Tak to vypadá, že někoho opustila jeho láska,"za zády slyším hlas a jeho majitele bych nejradši roztrhal na kusy. Otřu si slzy a postavím se. Otočím se čelem k Alfovi Krvavé smečky.

,,Drž hubu,"s těmi slovy se na něj vrhnu. Mám nepředstavitelnou touhu ho zabít. Bez něho, by se nic z tohohle nestalo.

Z pohledu Kate:

,,Kde to jsem?"můj hlas se rozléhá v temnotě. Všude kolem mě je černo a nic tu není. Jsem tu sama v nicotě. To už jsem zemřela?

,,Kate, vstávej! Kate!"slyším povědomí hlas. Rozhlédnu se kolem, jestli tu někde není.

Sedí na zemi a před sebou má něčí tělo. Okamžitě se k němu rozběhnu. Z očí mu tečou slzy a snaží se toho člověka vzbudit. Chci ho obejmout, ale když se podívám na toho, koho se marně snaží probrat, strnu na místě. Začnou se mi klepat ruce.

Sedí nad mým tělem. V očích mám hrůzu. Co se stalo? Rychle se snažím vzpomenou, co se naposledy stalo. Vzpomenu si jen na tu ukrutnou bolest na krku. Podívám se na krk ležícím já a má ho celý zakrvácený. Takže...

Najednou se Mason a mé tělo začnou vzdalovat. Snažím se za ním rozběhnout, ale čím víc zrychluji, tím víc se oddalují. Zastavím.
Kolem mě se najednou objeví postava oděná v černém plášti a kapuci. V ruce svírá dvě dýky.

Postavu si podrobněji prohlížím. Vypadá postavou skoro stejně jako já. Ne počkat, to jsem já.