Tajemství měsíce

19.Kapitola-Přepávačka

Všechny jsme si posedali do kolečka. Bylo nás tu devět. ,,Dáme si masky?"zeptala se Olívie. Teda aspoň myslím, že to byla ona. ,,Jasně." ,,Klidně." ,,Máte nějaké?" ,,Tady jsou." To jsou ty z minula, ne?" ,,Jo asi jo." Holky tam na sebe furt něco mluvily. Já jsem jen seděla a koukala co dělají.

,,Kate, dej si taky masku. Koupily jsme si všechny do zásoby."přinutila mě Mia. ,,Dobře." Nasadila jsme si masku stejně jako všichni ostatní. ,,Teď počkáme patnáct minut. O čem se budeme bavit?"vyptávala se Sofi. ,,O klucích."trochu zakřičela Emily. ,,Hlavně o Mie a Liamovi."přidala se k nim Sam. ,,Jo Mio řekni nám něco." ,,Jó Mio prosím."začali tam holky otravovat Miu. Ale taky by mě to zajímalo. Moc mi toho neřekla. ,,Dobře, fajn řeknu. Co chcete slyšet?" ,,Jak vám to ve vztahu klape."všechny holky měli nastražené uši. ,,Jsme v pohodě. Párkrát jsme spolu byli venku. Tam jsme si vždycky povídali a tak. Nic moc zajímavého." Všechny byly zklamané. Chtěli určitě slyšet víc. ,,No když nám toho moc neřekneš o Liamovi, tak aspoň o jeho přátelích." ,,No jo vlastně, můžeš se u mě přimluvit u Davida?"prosila Emma. ,,A u mě u Diega?" tentokrát to byla Bella. ,,Prosím." ,,Pokusím se."odpověděla Mia. Všechny zajásaly.

,,A co ty Kate? Líbí se ti někdo?"zeptala se mě Amy. ,,Ne nikdo se mi nelíbí." Odpověděla jsem jí rychle. Nechci aby se to nějak víc rozvinulo. ,,To ti nevěřím. Vždyť seš krásná. Na takovou tvářičku přilákáš všechny kluky." ,,Má pravdu. Měla bys toho využít. Přece se ti někdo musí líbit. Klidně jen trošilinku."přidaly se Sofi s Emmou. ,,Opravdu se mi nikdo nelíbí. Nikdy se mi nikdo moc nelíbil."řekla jsem jim. ,,Ale měla jsi někoho jednou ráda, ne? Tvoje první láska."vyzvídala mě Emma. ,,To jsem měla...ale nerada o tom mluvím."trochu jsem zesmutněla. Moje první láska nebyla zrovna nejlepší. ,,Prosiiim. Řekni nám o ní něco."už i Olívie.

Chvilku jsme se odmlčela a začala vyprávět. Nerada o tom mluvím. ,,V šesté třídě se mi líbil jedem kluk. Jmenoval se Spencer. Byli jsme od mala kamarádi. Vždycky jsme si rozuměli. Ale jednou jak jsem přišla do školy, tak jsem měla popsanou lavici. Smál se mi společně s jeho kamarády. Věděla jsem, že to byl on. Měl v ruce fixu." ,,Co tam bylo napsaný?"přerušila mě Bella. ,,Že jsem kráva blbá, že mě nikdo nebude mít nikdy rád a různý sprostý slova. Jak jsem stála u lavice, tak na mě vystříkli mléko. Rozbrečela jsem se tam. Normálně bych jim to nějak oplatila, ale byla jsem zdrcená tím, že to byl on. Měla jsem ho hodně ráda a myslela jsem si, že on mě taky. Pak ke mně přišel, šťouchl mi do čela a řekl: Nikdy nebudu mít rád někoho jako ty krávo. Od té doby jsem se do nikoho nezamilovala."na konci jsem klesla hlasem. Viděla jsem jak se na mě všechny holky starostlivě koukají.

Mia mě obejmula a pak se přidaly i ostatní. ,,Dobrý holky, už je to pár let a já na to skoro zapomněla." Odtáhli se a usmáli se na mě. ,,Promiň, že jsme chtěli ať nám to řekneš. Muselo to být hrozný."omlouvala se mi Olívie. ,,To nevadí. Jste první komu jsem to řekla, ale myslím si, že můj případ nebyl tak hroznej. Určitě někdo zažil i horší." Už byly potichu. Asi nevěděli co říct.

Za chvilku prolomila ticho Sam. ,,A když jsme u těch klukách, tak jsme tě viděla s Jakem jít k fontáně." ,,Tos mi neřekla Kate."překvapeně se na mě podívala Mia. ,,Bylo to nepodstatné. Hlavně ty jsi měla radost z toho, že chodíš s Liamem." přiznala jsem se jí. ,,A řekneš nám co jste tam dělali?" ,,Jen mně to tam chtěl ukázat. Nic víc. Je to můj kamarád."řekla jsem jim po pravdě. ,,No dobře. Ale taky seš často s Masonem. Proč se okolo tebe motají tak hezcí kluci?" Co s těma klukama furt maj. ,,On je..." ,,Však jsem to říkala. To je kvůli té tvářičce."přerušila mě Sofi. ,,Víš kolik holek po něm touží? Jedna z nich je Daisy." ,,To je ta blbka o které jsem ti říkala."vysvětlila mi Mia.

,,Myslím, že bychom jsme se tady hádaly dlouho. Nezahrajem si radši flašku?"zeptala se Amy. ,,Můžem." ,,Klidně." Šla jsem teda hledat nějakou flašku. Našla jsem poloprázdnou flašku s vodou. Ta se dobře točí. Teda aspoň myslím. Ještě než jsme žačly, sundaly jsme si masky.

Jako první točila Emily. Koukaly jsme na koho to padne. Bylo to na Bellu. ,,Pravda nebo úkol?" ,,Tak třeba pravdu."odpověděla Bella. ,,Co se ti tak líbí na Diegovi?" ,,No já nevim. Asi všechno."začervenala se. ,,Ooooooo."

Podruhé točila Sam. Padlo to na Olívii. ,,Chci úkol."řekla hnedka jak se to dotočilo. ,,Běž si zaběhnou schody pětkrát nahoru a dolů."šibalsky se usmála Sam. Olívie teda vztala a šla na chodbu. My všechny jsme vykoukly z pokoje.

Po dlouhé době to konečně měla hotové. Byla hodně zadýchaná. Chápu jí. Těch schodů je fakt hodně.

Pak jsme ještě párkrát zatočily až to padlo na mě. ,,Úkol nebo pravda?"zeptala se mě Sofi. Chvilku jsem přemýšlela co si vybrat. Pak jsem se rozhodla. ,,Úkol."nechci tady vyžvanit nějaké věci. ,,Jdi ke klučičím pokojům. Zajdi na konec chodby, zaklepej dveře a uteč. Půjdeme s tebou. Ale jen se budem dívat." Rozesmály se tam. ,,Fakt musím?" ,,Jestli nechceš rovnou zaťukat na Masona a říct mu, že ho máš ráda, tak nemusíš."tohle dělat. Ty bych radši zemřela. ,,Fajn udělám to."

Sešly jsme všechny dolů a vyšli z dívčích kolejí. Nakoukla jsem do klučičích a nikdo tam nebyl. Bylo taky pozdě večer. Asi tak deset hodin. To povídání zabralo celkem dlouho. ,,Na co čekáš? Jdi!" šeptala Emily a trochu do mě žďouchla.

Stála jsem teď na klučičí chodbě. Vypadalo to tu mnohem prostorněji než u holek. Pomalu jsem se vydala na cestu. Našlapovala jsem tiše. Nechci nikoho vzbudit. Je už po večerce a byl by z toho velký problém kdyby by mě načapali. Otočila jsem se na holky jestli tam pořád jsou. Naštěstí jo.

Pokračovala jsem. Chodba je celkem dlouhá. Jestli to chci mít rychle za sebou tak musím zrychlit. Tak jsem teda zrychlila krok. Už jsem byla skoro u dveří.

Před dveřmi jsem se rozmýšlela. Musím být rychlá ať nechytí. 3...2...1...Ťuk ťuk. Zdrhala jsem co nejrychleji umím. Holky na mě mávaly ať zrychlím, ale už to nešlo. Otočila jsem se dozadu jestli mě nepronásleduje. Viděla jsem jak se dveře pomalu otevírají. Jsem v prdeli. Vrátila jsem se pohledem dopředu, ale holky už zavřely dveře. Z toho budu mít problém.

Myslela jsem, že jsem v koncích, ale najednou se přede mnou otevřely dveře. Nebyly to ty dveře které mě vyvedou z kolejí. Byly to pokojové. Chtěla jsem je oběhnout, ale někdo mě chytil za zápěstí a zatáhl dovnitř. Hned za mnou zavřel. ,,Jsi normální? Co tady děláš?" Tlouklo mi rychle srdce. Byl to adrenalin. ,,Víš, že na tom pokoji bydlí pan učitel Carner? Ten by tě mohl i vyloučit." Stále jsem ho nevnímala. Nemohla jsem popadnout dech. Podlomila se mi nohy a spadla zem. Seděla jsem na ní a ten dotyčný si ke mně klekl. ,,Jsi v pořádku?"zeptal se a já se už troch vzpamatovala. Sice to nebylo tak strašný, ale vyděsila jsem se. Až jsem si uvědomila kde jsem a s kým, vstala jsem a chtěla odejít. Sahala jsem po klice, ale zastavil mě. ,,Seš normální? Teď tam bude hlídat učitel." ,,A co je ti potom Masone?"

Ahoj. Asi tak dva nebo tři dny nevydám kapitoly, protože si je potřebuju předepsat. Moc se omlouvám. Za omluvu vám v jeden den vydám dvě kapitoly. Jestli to teda stihnu tak jak to chci.