Tajemství měsíce

20.Kapitola-Záchrana

,,Dobře, když nechceš abych ti pomohl. Tak si jdi. Ale tohle bude na vyloučení."otočil se a odešel. Mají mnohem větší pokoj než mi. ,,Fajn. Co mám dělat."chtěla jsem pryč. Nechci tu s ním zůstat. ,,Máš na výběr, buď tu budeš muset počkat do rána nebo vylézt oknem. A ta první možnost se nelíbí ani mně." Určitě tu druhou možnost. Nikdy bych nechtěla tady zůstat s ním. ,,Pojď sem."řekl a tak jsem šla. Stál u otevřeného okna. ,,Musíš rychle. Jinak tě chytí." Došla jsem k oknu úplně a nakoukla ven. Nebylo to nějak vysoko.

Vyskočila jsem a nevěděla kam jít. Tady sem nebyla. Pak jsem uslyšela jak někdo seskočil taky. ,,Na co čekáš. Jdem."rozešel se směrem podél školy. Šla jsem teda za ním, protože to tu moc neznám.

,,Proč jdeš se mnou? Zvládla bych to sama."řekla jsem to tvrdě. Nechci se s ním přátelit. Ale sama bych to nezvládla. Nechci to přiznat. ,,Vážně? Tak já se teda klidně vrátím zpátky." Už se otáčel a odcházel pryč. ,,Fajn vyhráls." Otočil se zpátky a výherně se usmál. Pokračovali jsme teda podél školy. Jako asi bych to sama už zvládla, ale bojím se trochu tmy. Jako jen když jsem sama.

,,Co si vůbec dělala na klučičích pokojích?"zvědavě se zeptal. ,,To je na dlouho." ,,Času máme dost." Zajímalo by mě, proč to chce vědět. Jako já bych se zajímala taky, ale nechci mu to říkat. ,,Proč se zajímáš." ,,No klidně tě můžu nahlásit řediteli." Zase vyhrál. Nechcu odsud pryč. Jsem tu chvilku, ale líbí se mi to tu. ,,S holkama jsme hrály flašku a já dostala úkol zaťukat na poslední dveře na klučičích pokojích." ,,Ahm." Nic na to neříkal. Nechci to s ním rozebírat. Jeho přítomnost mi je nepříjemná. Dlouho jsme pak šli v tichosti.

Zastavil se před dveřmi. Nebyly to hlavní dveře, ale nějaké boční. Otevřel je a vkročil dovnitř. Následovala jsem ho.

Uvědomila jsem si, že stojíme v kuchyni. Nikdo tu není. Mason šel k nějaké skříňce a otevřel ji. Vytáhl si z ní jablko. ,,Fakt teď myslíš na jídlo?" ,,Neměl jsem večeři. Mám hlad." Už to nedávám s ním. Otočila jsem se a chtěla odsud odejít. ,,Kam jdeš?" ,,K hlavním dveřím." Už jsem otevírala dveře a chtěla odejít. ,,Jestli se tam chceš jít, tak jsi hnedka vyloučená. Jsou tam hlídači. Tudy se dostaneme k pokojům." Ukázal na dveře kterých jsem si před tím nevšimla.

Zavřela jsem teda dveře k venku a šla za tamtěmi. Mason mě předběhl a už je otevíral. Vkročil do další místnosti a já za ním.

Po dlouhém bloudění jsme se ocitli před dveřmi ke kolejím. Konečně jsem tady. ,,Díky by stačilo."promluvil Mason, který už dojídal své jablko. Protočila jsem očima a nakonec mu poděkovala. Oba jsme šli na svojí stranu kolejí.

Když jsem otevřela dveře od pokoje, všechny holky se ke mně vrhli. ,,Promiň Kate, nechali jsme tě tam." ,,Moc se omlouváme." ,,Stalo se něco?" Hned se mně začalo omlouvat a zahrnovat otázkami. Nebyla jsem na ně ani nijak moc naštvaná. Měla bych být, ale nejsem. ,,To nevadí, nic se nestalo." Všechny holky si oddechly. Naštěstí už se mě neptaly jak jsem se sem dostala zpátky.

Už jsme radši nic dalšího nehráli. Pustili jsme si film a sledovaly ho. Byl to nějaký román. Ten mě nebavil.

Chvíli jsem se na něho koukala, ale pak jsem nudou usla. Není to nic moc pro mě.

...

Ráno jsem se vzbudila na zemi. Spala jsem ve spacáku. Holky chtěly ať je to taková ta přespávačka z filmů. Rozhlédla jsem se kolem a všichni spali. Teda až na Miu. Koukala se do mobilu a s někým si psala. ,,Dobré ráno Mio."zašeptala jsem, protože jsem nikoho nechtěla vzbudit. ,,Jé ty už si vzhůru?"taky zašeptala a byla překvapená. ,,Jak ses vyspala?"zeptala se mě. ,,Dobře." ,,To je super. Škoda, že jsi usla u toho filmu. Konec byl strašně smutnej. Všechny jsme strašně brečely." Ještě že jsem už spala.

,,A Kate řekneš mi jak ses sem dostala? Celý večer mi to vrtalo hlavou. Určitě si musela dostat trest, ale to by ti trvalo dlouho."ptala se mě Mia. Jí to klidně řeknu. ,,No pomohl mi...řeknu ti to pak."viděla jsem jak se začaly probouzet Emma a Sofi. Ty by mě vyzvídaly a pak by se to dostalo někam dál. Mia na mě souhlasně kývla a pokračovala s psaním. Červenala se u toho. Takže jsem se nemusela ptát s kým si píše.

Až se všechny holky probudily a odešly, šla jsem se převléct. Vzala jsem se světle hnědé tepláky a bílý triko. Dneska jsem celá černá být nechtěla. Hlavně nechci působit jako nějaká emo holka.

Z koupelny jsem se vrátila a Mia seděla na posteli a na koukala se na mě. Vím co chtěla vědět. Sedla jsem se teda na postel naproti ní a řekla jsem ji jak jsem se odtamtud dostala.

...

,,On ti vážně pomohl?"divila se Mia a kulila na mě oči. ,,Jo vážně."potvrdila jsem jí to. ,,Nepoznávám ho, ale být tebou bych se mu vyhýbala. Určitě tě bude chtít vydírat." Přikývla jsem ji jako, že ji poslechnu. Nechci aby mě vydíral. Bylo by to určitě horší než minule.

Až se i Mia převlékla, šli jsme na snídani. Zajímá mě co je. Mám celkem hlad. Po cestě jsme se zastavily u výsledků z dějáku. Mia chtěla vědět, jak dopadl Liam. Byla z něho ráda, protože byl pátý. Byly tu výsledky i různých dalších tříd, ale ty nás nezajímaly.

Potom jsme už konečně dorazily do jídelny. Cítila jsem úžasnou vůni. Snídaně nám dělají jen v sobotu ráno. Jindy si je musíme dělat sami. Přišly jsme k výdejnímu okínku a dostaly jsme muffiny s čokoládou. Už se na ně těším. Sladký je prý jednou do měsíce.

Sedli jsme si ke stolu a ochutnaly jsme je. Byly tak výborné. Pečou tady moc dobře. Snědený jsem je měla celkem rychle. Mia ještě dojídala poslední. Šla jsem si teda pro pití. Na výběr byl čaj, džus nebo mléko. Dala jsem si mléko. Hodilo se k muffinům. Bylo teplé takže mě i ohřálo.

Odnesly jsme tácky a vrátily jsme se na pokoj. Tam mi přišla zpráva. Byla od Jakea. Svoje číslo jsem mu dala u té fontány. Rozklikla jsem ji a přečetla.

Jake: Ahoj Kate máš čas?? Potřebuju pomoct.

Já: Jo mám. S čím chceš pomoct??

Jake: Jen přijď k běhacímu hřišti. V 10.

Já: Ok

Koukla jsem se kolik je abych věděla kolik mám času. Bylo 9:38. Ještě mám čas. Šla jsem se teda koukat ještě na mobil. Pak jsem už šla. ,,Kam jdeš?"zeptala se mě Mia když viděla, že se chystám odejít. ,,Jen se projít. Za chvíli jsem zpátky."kývla a já už vyšla z pokoje.