Tajemství měsíce

42.Kapitola-Kniha Skrytých tajemství

Z pohledu Kate:

Ráno se vzbudím celá rozlámaná. Překvapivě jsem se dobře vyspala. Až na to, že mě bolí hodně nohy ze včerejšího běhu. Když se posadím na postel a rozhlédnu se, zjistím, že tohle není můj pokoj. Počkat co?! Jak jsem se sem dostala?

Naproti mě vidím Miu poklidně spát. A za pas ji drží...Liam? Počkat, takže když je tu Liam, musí tu být i...Kouknu se zem a tam vidím spokojeně oddychovat hnědého vlka. I přes jeho srst šlo vidět, že je různě po těle pořezaný. Jak k tomu, ale přišel?

Seskočila jsem opatrně z postele a šla do koupelny. Tam jsem našla pověšený malý ručník. Vzala jsem si ho do rukou a namočila ve vodě. Pak jsem ho vyždímala a vrátila se s ním zpátky do pokoje. Tam jsem si klekla k Masonovi a začala mu ty ranky čistit. Krev už byla sice zaschlá, ale zkusím mu ještě pomoct. Nepříjemně se zavrtěl. Pak jsem si všimla, že má ošklivě poraněnou přední tlapku. Byly na ní otisky vlčích zubů. Teď mě vážně zajímá, co se stalo.

Začnu mu tu poraněnou tlapku čistit. To už ho, ale asi bolí hodně a probudí se. Překvapeně se na něho dívám a on na mě. Nevím, co mám dělat. Promění se do lidské podoby. Já si jeho zranění víc prohlédnu a vypadá, že jich má víc než jsem si myslela. A až teď si uvědomím, že na sobě nemá tričko. Pohled odvrátím na spící Miu, jak se převaluje. Cítím, jak se mi začínají mírně červenat tváře. Mám něco říct nebo ne?

,,Jak ses vyspala?"začal konverzaci on. Za to jsme mu vděčná, protože mě to trapné ticho nebylo příjemné.
,,Celkem dobře, a-a ty?"proč jsem tu větu tak zkomolila. Ach jo. ,,Taky." Pak jsem poznala, ze už neví co dal říct. Tak jsem využila šanci.

,,Co se stalo včera, že si tolik zraněný?" Nad tou větou se trochu zarazil. Už se chystal něco říct, ale v tom nás přerušila Mia, když vstala.
,,Vy už jste vzhůru..."dlouze si zívla. Hned na to se probral i Liam.

,,Kolik že vůbec je?"vzala si ze stolku mobil Mia a koukla se kolik je. ,,8:21? Kate dělej měli jsme být už na hodině." Rychle jsem se zvedla a vyběhli jsme z pokoje. Ještě před tím jsme se rozloučili s klukama.

Doběhli jsme na pokoj a tam jsem se převlékla a trochu upravili a zase běželi. Musíme běžet na úplně druhou stranu školy.

Z pohledu Masona:

Hned, jak holky odešli jsem se začal oblékat. Máme dneska až později výuku, ale já se tam nechystám. ,,Proč se chystáš? Hodina nám začíná za necelou půl hodinu. Času dost."ptal se mě zmateně Liam. ,,Musím za Alfou."krátce jsem mu odpověděl a on zpozorněl. ,,Proč?"byl zmatený. ,,Řeknu ti to cestou. Tak se taky připrav." Rychle vstal z postele a začal se oblékat.

Za pár minut jsme měli vše hotové. Vyšli jsme z pokoje. Na chodbě jsme potkali učitele a ten se nás ptal kam jdeme, že musíme jít na výuku. Ale jako budoucího Alfu mě musel pustit, když jsem mu řekl, kam jdu. Ví, že o schůzce s Alfou se nesmí lhát.

Nasedli jsme do auta, ve kterém už čekal náš řidič. Než jsme vyšli, tak jsem si ho zavolal. Řídit ještě nemůžu. Cestou jsem Liamovi řekl, co se stalo s Kate.

Po tak dvaceti možná více minutách jsme dojeli k mému domu. Vystoupili jsme a vešli dovnitř. Otce jsem našel ve své pracovně, jak řešil nějaké papíru. Když mě uviděl, trochu se zarazil. Mám mu říkat, co se stane o úplňku na škole, ale asi mě nečekal tady tak brzy.

,,Nemáš být ve škole?"zeptal se mě otec. Já mu na to jen kývl a sedl si na křeslo naproti jemu. Liam udělal to stejné. ,,Musím ti něco říct, co se stalo včera o úplňku."objasnil jsem mu. Narovnal se a naznačil mi ať pokračuju. Řekl jsem mu teda co se včera stalo. Spíš dneska ráno. Hodně brzo.