Tajemství měsíce

39.Kapitola-Nečekané

,,Jsem rád, že jste se tu všichni tak narychlo sešli."začal svůj proslov ředitel. ,,Jak už víte, za pár dní bude probíhat program o historii, o které by jste měli všichni vědět. Sice jsem říkal, že informace obdržíte od svých třídních učitelů, ale rozmyslel jsem si to."

Seděli jsme všichni tiše a poslouchali co bude pokračovat. Dějiny vlkodlaků mě zajímají. Mnohem víc, než ty lidské.

,,Bude to na dva dny. Pojede se do blízkosti jedné z událostí o kterých se dozvíte. Bude to nic s přespáním, tak si nezapomeňte sbalit i potřebné věci k hygieně. Teď dostanete dva papíry s podrobnými informacemi."to bylo rychlé. Čekala jsem něco záživnějšího, když si nás všechny svolal až sem. ,,Kdo chce rozdat papíry?"asi se mu mic nechtělo. Uslyším kolem pár smějících se hlasů. Ani já jsem se neubránila úsměvu. Kdo by to chtěl udělat?

,,Nikdo? Tak si teda vyberu. Mason Brown a Liam Smith. Pojďte to rozdat."natáhne k nim ruce s papíry. Teď už se neudržím a zasměju se. ,,To není vtipný."řekne mi tiše Mason a začne se zvedat jako Liam.

Začali rozdávat každý z jiné strany. Zaslechla jsem pár holek, domlouvajících se na balících hláškách. To mu jsem se taky zasmála, ale tak aby mě nikdo neviděl. Pak se podívám na Jakea sedícího vedle mě, jak pohledem propaluje Masona. ,,Co se mezi vámi dvěma stalo?"zeptala jsem se ho. Otočil se na mě a v obličeji jsem mu něco zahlédla. Nerozeznám co to je.
,,Cože? Ale nic."odpoví a dál propaluje Masona pohledem. Je jasný že lže. Zajímá mě, co se mezi těma dvěma stalo.

...

Už se s Miou vracíme zpátky na pokoj. Tu schůzku ukončili ani ne po půl hodině. To bylo skoro zbytečné nás svolávat.

,,Zítra je neděle, že?"nadhodila jsem otázku.
,,Jo, je. Horší ale je, že bude úplněk."řekne celkem otráveně. Já ji mic nechápu. ,,Co je s úplňkem? Něco se v něm děje?"
,,Ne jen něco. Polovina naší školy se umí o úplňku hlídat, ale ta druhá ne. A ta polovina jsme my. Nechtěj vědět co se může stát."povzdechla si a pokračuje. ,,Stejně ti to musím říct." Stále nechápavě se na ni dívám. Nejsem až tak blbá, abych nevěděla, co úplněk s vlkodlaky dělá. Myslela jsem si, že je to akorát jen mýtus.

,,Každý úplněk vlkodlaci zdivočí. Teda jen ti, co to neumí ovládat. Ale úplně nejhorší je první úplněk. A ten budeš mít teď ty. Každý vlk na jeho první úplněk, něco provedl. Radši ti ani neřeknu, jaký byl můj první úplněk. Horší ale je, že zítra je krvavý úplněk. A toho se nejvíc bojím. Bojím se hlavně o tebe, protože bys někoho mohla i zabít." Byla jsem vyděšená. To mi říká až teď?

Zbytek cesty už jsme ani jedna nepromluvila. Mia na to neměla odvahu s já jsem byla v šoku. Nechci někoho zabít.

Neznámí:

Zazvonil telefon. Bere ho do ruky a kouká se kdo volá. Kdo jiný by to mohl být, než ten na koho čeká. Zvedne ho a přiloží k uchu.
,,Alfa tě chce vidět."řekl ten hlas v telefonu. Hned jak to vstřebal, vstal ze svého křesla a odešel.

Stál venku u lesa. Čekal až tu nikdo nebude. A jakmile se tak stalo, proměnil se. Běžel lesem. Byla tma a tak nikdo jiný by v lese nebyl. Běžel lesem tak dlouho, dokud se nedostal na hranice své smečky. Krvavé smečky.

Překročil hranice a zas běžel. Hlídkaři si ho ani nevšimli, nebylo třeba. Pozval si ho sem Alfa.

Když doběhl na kraj lesa, musel se přeměnit zpátky. Zpátky na člověka. Když tak udělal, rozešel se k Alfově domu. Ten stál hnedka poblíž. Dům byl velký. Nikdo jiný nemá tak velký dům jako Alfa. Nikdo.

Před domovními dveřmi. Ty byly krvavě rudé. Všechny domy poblíž měli krvavě rudé dveře. Nezaklepal, ani nezazvonil. Prostě vstoupil. Nikdo jiný než on si to nemohl dovolit.

Vešel do největší místnosti v domě. Celá místnost byla černá. Na místech rudá. I nábytek měl stejné barvy. Nic tu nemělo veselé barvy. Jediné co tu vyčnívalo, byly jeho modré oči. Je jediný ve smečce kdo má tak modré oči. Jimi by mohl i očarovat. Byla to jediná věc co měl po matce, když už tu není.

,,Nečekal jsem tě tak rychle. Zlepšil ses."promluvil svým hlubokým až děsivý hlasem Alfa. ,,Trénoval jsem. Co si chtěl?"zeptal se. Jeho hlas nebyl tak děsivý jako Alfy. Ale rozhodne z něho jde velký respekt. ,,Už to máš?" ,,Skoro, ještě chvíli vydrž a budeš to mít. Budeš mít jeho smrt."odpověděl mu jistě. Alfa jen přikývl. Ale v jeho očích šlo vidět jen hněv. Hněval se, že to ještě není. Musel se ale krotit. ,,Je tu ale ještě něco dalšího." Alfa zpozorněl. Zajímá ho, co mu jeho posel chce vzkázat. ,,Dívka. Záleží mu na ní. Ona ale zatím jeho city neopětovala. Co kdybychom ještě chvíli počkali. Nejdřív bychom ho se nechali trápit a až pak zabili."navrhl se zlomyslným úšklebkem. Alfa se jen usmál. ,,Dobře jsem tě vychoval. Jsem na tebe pyšný,"Alfa se odmlčel a přešel k němu blíž. Dal mu obě své ruce na ramena a pravil:,,Jsem pyšný, že jsi můj syn."

Z pohledu Masona:

Jakmile jsme rozdali papíry, ředitel tu schůzku ukončil. Chtěl jsem ještě Kate něco říct, ale už byla pryč. S Liamem jsme šli jako poslední. Museli jsme jako nejstarší tady pomoct uklidit. Přidali se k nám i Diego a David. Nechtěli, ale museli. Musí mě poslouchat. Teda jestli chtějí být jednou moji dva nejlepší bojovníci. Což oni si nic jiného nepřejí.

,,Zítra je úplněk že?"zeptal se mě Liam. Jen jsme mu přikývl. Tohle byla ta věc o které jsem chtěl s Kate mluvit. ,,A zítra se taky musíš stavit za Alfou."připomněl mi. Já jsem na to úplně zapomněl. ,,To už je zítra? No já asi zítra nebudu moct."snažil jsme se z toho vymluvit. Bude se mnou zase chtít probírat různé Alfa věci, které už dávno znám. ,,Nevymluvíš se, minule jsme to taky odložili, protože se byl nemocný."zkazil mi to. ,,Fajn, v kolik tam mám být?" ,,V osm ráno." Proč tak brzo, já asi umřu.

...

Na pokoji jsem se připravoval už do postele. Měl jsem na sobě jen kraťasy na spaní. Bývá tu totiž strašné vedro. Čekal jsem až Liam vyjde z koupelny abych tam mohl jít já. Šel jsem se teda ještě podívat z okna.

Šlo odtud vidět krásně les. Venku byla sice tma, ale měsíc tu krajinu osvětlil. I hvězd bylo vidět plno. Z města jich vidět tolik určitě nejde.

Koukla bych se dál na krajinu, ale znepokojila mě postava stojící na kraji lesa. Jen tam tak stála. Sledoval jsem ji. Po chvíli se proměnila na vlka. Nešlo mi určit kdo to je. Pak vběhla do lesa. Nedalo mi to, tak jsem na sebe vzal mikinu, co byla nejblíž a tepláky. V oblékání jsem rychlý. Vyběhl jsem z pokoje a slyšel jak na mě řve Liam. Už jsem neslyšel co přesně řekl.

Běžel jsem k lesu a přeměnil se. Byl už trochu dál a tak jsem se řídil čichem. Jako Alfa ho musím mýt nejlepší ze smečky. Teda až na výjimky, ale to až příště.

Už jsem ho doháněl. Neběžel jsem blízko, aby mě nezavětřil. Byl hodně rychlý. Vím, že ale neběžel nejrychleji co umí. Kdyby jo, měl bych problém ho dohnat.

Začínal zpomalovat a já taky. Ocitli jsme se totiž na hranici s Krvavou smečkou. Snad tam nechce vběhnout. Opět se tam zastavil. Teď jsem měl dobrý výhled zjistit kdo to je.

Rozhodně jsem ho už viděl. Jen nevím...

Přeběhl hranice. Já jsem stál s vykulenýma očima. Byl jsem si už jist, kdo to byl. Zaprvé, je dost možné, že je to syn Alfy. A zadruhé, znám ho. Nečekal jsem, ale že to bude on.