Tajemství měsíce

32.Kapitola-Domluvení

Jsem na pokoji a sedím ve své posteli. Přemítám si co se tam přesně stalo. Předtím jsem cítila malé šimrání v břiše, ale teď když si na něho vzpomenu, tak nic necítím. Je to dobře, ale co bylo to u té třídy? Měla bych to nechat být.

Pohledem jsem zkontrolovala Miu. Už nějakou tu chvíli spí. Měla bych jít taky. Je pozdě a zítra musím dohnat pár předmětů.

Zhasla jsem lampičku, která stála na mém nočním stolku. Lehla jsem si a zavřela oči.

...

V noci jsem se moc nevyspala. Furt jsem se převalovala a bolely mě záda. Ani nevim proč.

S Miou jsme se připravili na další den a vydali se do třídy. Od té doby co jsem se probrala z komatu, se začínám ztrácet jaký je den. Dneska je ale myslím středa. Nebo možná čtvrtek. Asi bych se měla podívat do kalendáře.

Došli jsme do třídy a usadili se na svá místa. Emily byla strašně ráda, že mě znova vidí. Já taky, ale neprojevovala jsem tolik radosti jako ona.

Přišla učitelka a začala hodina. Něco začala vysvětlovat a já jsem si na něco vzpomněla. Jak jednou ke mně přišla Emily do pokoje a něco mi chtěla říct. ,,Hej Em,"řekla jsem tiše aby nás učitelka neslyšela. ,,Co si mi to chtěla říct?" ,,Co myslíš?"zeptala se. Vypadala, že opravdu neví co myslím. ,,No jak jsi jednou přišla ke mně do pokoje a něco si začla ale pak si odešla." ,,Jo tohle, no to nic nebylo."řekla nervózně. Nechce mi to říct. ,,Prosím." ,,Ne fakt."byla neústupná. Já se ale jen tak nevzdávám. ,,Prosím, řekni mi to. Slibuju, že ti něco pak splním." Přemýšlela o tom. ,,Tak teda dobře. Chtěla jsem se tě na něco zeptat."na chvíli se odmlčela a pak pokračoval: ,,Jak moc jste si s Masonem blízcí?"

Chvíli jsem neodpovídala. Nevím ani co ji mám říct. ,,Proč tě to zajímá?" ,,No jenom, jestli bys mě mu nedohodila." To mě překvapilo. Neříkala, že vlci z jiných smeček být spolu nemají? Nebo go možná říkal někdo jiný. To si nevzpomínám. ,,Ale přece vlci z jiných smeček spolu být nemůžou nebo jo?" ,,On je budoucí alfa a může mít i někoho jako jsem já. Můj otec je nejlepší bojovník. Zatím ho nikdo neporazil. Má velký vliv na ostatní smečky. Takže šanci bych mohla mít."řekla klidně a sebejistě. ,,Nevím, jestli ti dokážu pomoct. Nejsme si tolik blízcí."přiznala jsem. Sklopila oči a vypadala dost zklamaně. Nechci aby se tak cítila. ,,Ale zkusím tu pomoct." Zase vypadala plná života. Objala mě a u toho tiše vykřikla.

,,Emily, chcete nám něco říct?"zeptala se učitelka. Asi ji slyšela. ,,Ne, to je dobrý."odpověděla ji Em a nemohla se přestat usmívat. I když není jasný jestli jí dokážu pomoct. Mason si mě už vůbec nevšímá.

...

Po dlouhém poledním vyučování konečně nastala obědová přestávka. Mě a Miu zdržela učitelka, že se nám nepovedl test. Říkala nám o tom jak bychom se měli příště víc snažit a další takové blbosti. A kvůli tomu jsme na oběd přišli pozdě. Takže tu byla obří fronta. Než se dostaneme k výdejnímu okénku tak zazvoní. Možná bychom to měli vzdát, před námi pár lidí to už taky vzdalo.

Čekali jsme pět minut a trochu jsme se pohli. Vidím to tak na ještě patnáct minut stání a pak už s jídlem v ruce. Ale problém je, že za 17 minut zvoní. Takže se asi moc nenajíme.

Porozhlédnu se kolem a vidím Masona. Jde právě na oběd. Samozřejmě, že s jeho partou. To dělají naschvál aby všechny co ještě čekají naštvali? No pravděpodobně. Třeba by mohl Liam poprosit Masona aby nás pustil.

Mia mávla na Liam aby si ji všimnul. Taky se tak stalo. Viděla jsem jak něco začal říkat Masonovi. Vypadal, že je mu to jedno. Pak na nás Liam mávl, aby jsme šli s němu. Nechtělo se mi všechny předbíhat, ale tohle se nedá odmítnout.

S jídlem jsme si usedli ke stolu a přisedli si k nám Liam i Mason. Diego a David šli někam jinam. Seděla jsem teda vedla Mii a naproti mě byl Mason a vedle něho Liam. Mason vypadal lehce otráveně. Ale v očích se mu něco blýsklo. Nedokážu poznat co si myslí.

,,Co máte teď za hodinu?"zeptal se nás Liam. Teda spíš Mii. Já jsem byla skoro pořád ticho. Nemám co říct. ,,Myslím, že teď budeme mít něco s pohybem."odpověděla mu Mia. Dál pokračovali ve svém rozhovoru, ale to jsem je už neposlouchala. Přemýšlela jsem nad tím, jak říct Masonovi o Emily. Nebo jak je dát dohromady. Popravdě se mi to ani dělat nechce. Ale slíbila jsem to.

Třeba bych mu mohla říct, ať jde se mnou ven a místo mě tam bude Emily. Ne, to je moc podlý. Prostě musí někde být sami. Jo už vím zavřu je někam do místnosti a budou tam sami dva. No možná by bylo lepší se zeptat Masona jestli nechce proste jen s Emily něco podniknout. Třeba se proběhnout v lese. Tam na té části, kde je to bezpečné. To je asi nejlepší nápad. Je to zastaralí, ale nic jiného asi nevymyslím. Teď je jak mu to říct.

,,Jdem už Kate?"vyrušila mě Mia z přemýšlení. ,,Huh? Jo půjdem."odpověděla jsme rychle. Zvedla se a šla odnést tácek.

Na cestě z oběda šla Mia s Liamem za ruce. Já a Mason jsme šli za němu. Ti dny si všímají svého, takže bych se mohla Masona zeptat. Jindy už mít šanci třeba nebudu. ,,Na co myslíš?"zeptal se mě milým hlasem Mason. Počkat co to s ním je. A co je to se mnou. Nemám ani potřebu ho nějak štvát. Možná je to tím jak mě asi zachránil a nikdo nemá náladu se otravovat.

Zpátky k věci. ,,Ne nic, jen..."bála jsem se to říct. ,,Co?" ,,Ne jen, jedna má kamarádka se chce s tebou sejít. Měl bys zájem?"zeptala jsem se pomalu a opatrně. ,,Aha, asi bych mohl."řekl sklesle. ,,Jestli nechceš, tak řekni." ,,Ne v pohodě. Kdo je ta tvoje kamarádka?"zeptal se už veselejším hlasem. ,,Znáš Emily Stewartovou?" ,,Ne."řekl krátce. ,,Tak poznáš. Ještě ti dám o ní vědět."mile jsem se na něho usmála. Co jsem to udělala? Já jsem se na něho usmála? Co to se mnou je? Nejdřív Jake a teď jsem milá na Masona? Ještě že už jsme u třídy. Tady jsme se rozdělili a já šla ještě na záchod.

Vlezla jsem si do kabinky. Proč jsem tak milá? To ta věc se mnou něco udělala? Možná bych z toho neměla dělat takovou vědu. Měla bych být ráda, že jsme pomohla Emily. Ale proč mě něco vevnitř bolí? Asi bych se měla jít nepít.

Vyšla jsme z kabinky, umyla si ruce a šla do třídy. Z batohu jsem si vytáhla flašku a napila se. Zazvonilo a já si sedla na místo. Učitelka nás někam vezme a musíme tady počkat.

,,Stalo se něco Kate?"zeptala se mě Emily. Nevšimla jsem si jí. ,,Ne, teda jo. Domluvila jsem ti schůzku s Masonem." Tiše zapištěla radostí. ,,Fakt?" Přikývla jsem a ona se ke mně naklonila a objala. ,,Díky, díky."děkovala mi. Objetí jsem jí oplatila a pak se odtáhla. Přišla učitelka a tak začala odpolední výuka.