Tajemství měsíce

23.Kapitola-Legenda

Naznačím Emily aby si sedla vedle mě na postel. Udělá to a chvilku na mě kouká. Jakoby nevěděla odkud začít. Co je tak důležitého? ,,Chci ti říct,"začne a pokračuje dál. ,,Že...em, zapomeň na to. Je to blbost."rychle se zvedne jde ke dveřím. Než stačím něco říct, už byla pryč. Strašně mě napnula. Teď budu chtít vědět co mi chtěla říct.

Zbytek dne se už nic moc nestalo. Taky nebylo co. Neděle taky nebyla nic moc. To jsem hlavně odpočívala. Večer jsem si začala dělat úkoly. Nebylo jich hodně, takže to nezabralo moc času.

Když jsem měla vše hotové, šla jsem si už lehnout. Měla jsem i hlad, protože jsem nevečeřela. Neměla jsem hlad a teď ho mám velký. Radši jsem teda šla spát, než aby jsem se tady trápila hladem. Chvíli mi trvalo než jsem usla. Zdál se mi zase ten stejný sen.

'Stála jsem na kraji lesa, přede mnou byla louka. Na druhé straně stál tmavý, děsivý vlk. Utekla jsem. Běžela jsem co mi síly stačily. Doháněl mě. Pak jsem ucítila jak padám. Někdo mě, ale chytil. Mohutný vlk. Už jsem konečně viděla jak vypadá. Byl zbarvený do hněda. Koukala jsem na něj. On se na mě ale ani jednou nepodíval. Jen řekl:,,Uteč."

Nevím proč jsem ho poslechla. Běžela jsem údolím furt rovně. Měla jsem neustálí pocit, že mě někdo sleduje. Neměla jsem odvahu se otočit. A tak jsem ještě víc zrychlila. Už mě nebolely tolik nohy. Jen jsem běžela. Byl to opravdu příjemný pocit. Teda až na ten, že mě někdo sleduje. Začal mě trochu opadávat, tak jsem se lehce otočila. Ale byla to chyba...'

Ráno mě vzbudil budík. Nechtělo se mi vůbec vstávat. Típla jsem ho a dál se povalovala v posteli. ,,Kate vstávej."řekla Mia. Zamručela jsem a dál jen ležela. Stáhla mi deku. Proč mě nutí vstávat. Vím, že je škola, ale chce se mi furt strašně spát. ,,Jestli přijdeš pozdě, nebude to moje chyba."oznámila a už mě nebudila.

Za tak pět minut jsem už vstala. Rychle jsem se oblékla a udělala si hygienu. Zašli jsem si pro snídani. No spíš si ji musela přichystat. Jenomže po ránu jsem na to moc líná, tak jsem si vzala jen jablko. Bude to moje častá snídaně.

Když jsem ho snědla, měla jsem ještě hlad. I z toho včerejška. Vzala jsem si teda ještě banán a vrátila se na pokoj. Tam už stála Mia připravená k odchodu. Vzala jsem si teda batoh a vydali jsme se do třídy.

Po cestě jsem dojídala svůj banán. ,,To na snídani budeš snídat jen ovoce?"zeptala se mě Mia trochu starostlivě. ,,Nic jiného se mi chystat nechce."přiznala jsem ji a vyhodila slupku od banánu. ,,Měla bys jíst normální jídlo. Zítra něco připravíme." Jen jsem jí to odkývla, protože jsem nemohla mluvit. V půdě jsem měla ještě kousek banánu.

Ve třídě jsme se s Miou usadily na místa a za chvíli začala první hodina. Vůbec mě nebavila. Celý den mě nebavil.

...

Dnešek utekl strašně pomalu. Ani oběd dneska nebyl dobrý. A ještě k tomu jsme dneska psali další písemku z matiky na kterou jsem úplně zapomněla. Byla to opravná z minulého týdne. Myslím, že to nedopadne moc dobře.

Po vyučování jsme šli s Miou hned na pokoj. Byla jsem strašně unavená. Lehla jsem si na postel a chtěla dospat to co jsme ráno nemohla.  Cinkl mi, ale mobil. Podívala jsem se na něho a byly tam dvě zprávy. Jedna byla moje známka z matiky a druhá byla něco od školy. Nějaké oznámení asi.

Nejprve jsem se teda podívala na tu matiku. 3-. Tak to nedopadlo zas tak špatně. Myslela jsem, že to bude horší. Po známce matiky jsem se podívala na tu druhou zprávu. Nakoukla jsem na Miu a vypadala, že si ji čte. Otevřela jsem si ji a bylo tam napsané tohle:

Milí žáci a žákyně, chci vám jen připomenout a oznámit pár věcí. Už se blíží červen a to znamená, že začne období testů. Chtěl bych aby jste se na to pořádně připravili. To byla první věc, teď druhá. Studenty prvního a druhého ročníku letos čeká výlet za historii. Podrobnosti vám poví váš třídní učitel/učitelka. Samozřejmě i vyšší ročníky čekají výlety. A jako poslední věc bych vám chtěl sdělit špatnou zprávu. Vzhledem k blížící se válce, budeme muset přidat více hodinu pro útok a obranu. Týká se to hlavně vyšších ročníků a pár nejlepších z nižších ročníků. Sice není jisté, že válka bude, ale chceme být připraveni.
Přeje hezký zbytek dne.
S pozdravem,
pan ředitel T. Taylor.

No, nevim co si mám o tom myslet. Ty výlety zní dobře, ale ty testy a ta válka. Skoro jsem na to úplně zapomněla. Ještě zbývá rok.

Mia vypadá trochu nabručeně. Asi to bude kvůli těm testům. Taky se na ně moc netěším.

Pak jsme už nic nedělali a za nedlouho šli spát. Byla jsem strašně unavená. Sotva skončil víkend a já ho teď nutně potřebovala. Snad tenhle týden uteče rychle.

...

Ráno jako každé jiné jsme se s Miou přichystali a šli ta hodinu. Prvně byla matika. Zas ta učitelka bude jen kecat aby jsme se příště víc snažili a tak dál. Jsem tu sice jen chvíli, ale o pár učitelích už něco vím.

Po matice následoval tělocvik, pak nějaká ta teorie a konečně dějepis. Minulí týdne jsme na něho měli supl. V úterý né, ale ten jiný den kdy máme děják. S tou učitelkou kterou jsme měli jsem nic nepochopila. Navíc nám říkala jen samé blbosti.

Dějepis mě tady začal trochu bavit. Sice není tak dobrý jako ta hodina jak jsme probírali naši smečku, ale celkem ujde.

Přišla učitelka a začali jsme s výukou. ,,Dneska začneme s novou kapitolou. Netýká se to sice tolik dějepisu, ale dějiny v tom hrají taky trochu roli. Otevřete si učebnici na straně 86."řekla nám učitelka a my tak učinili. Chvíli mi trvalo než jsem to nalistovala, ale pak jsme to už měla. Přečetla jsem si název té kapitoly: 'Tajemství měsíce'.

Tahle kapitola mě hodně zajímala. Sice nevím co to znamená, ale ten název je zajímaví.
,,Dnešní téma se jmenuje Tajemství měsíce. Určitě pár z vás o tom něco slyšeli že? Ale můsím vám to říct dopodrobna."řekla a pokračovala: ,,Měsíc před každým z nás skrývá nějaké tajemství. Někomu bude odhaleno, a někdo zase na něho nikdy nepřijde. Skrývá před námi mnoho tajemství. Ale tohle je to nejdůležitější." Začala mě trochu napínat. ,,Měsíc každému z nás přidělil něco jiného. Může to být sluch, rychlost, krása, čich a mnoho dalších. Ale to nejvzácnější, je měsíční  magie. Zatím ji získalo jen deset vlků. Každých sto let ji někdo získá. Neví se přesně, co ta magie dokáže, takže je velmi nebezpečná. Není ani zaznamenáno, kdy tu moc obdržel zatím poslední vlk."

Po celé třídě bylo ticho. Všechny to strašně zajímalo. I mě. ,,Koluje i legenda o měsíční magii. Je to o dívce z chudé rodiny. Neměla přátele ani nikoho komu by mohla věřit. Její rodina na tom byla finančně velmi bídně. Proto ji její rodina prodala do otroctví. Její pán nebyl žádný zlatoušek. Týral ji, zneužíval a další strašné věci. Ale jednou jak šla k řece pro vodu. Mezitím co plnila vědro, se zadívala do odrazu měsíce. Úplně ji omámil. Nahla se k němu, aby se hi mohla dotknou. Ale místo toho spadla. Řeka ji začala někam unášet. Začala padat do bezvědomí. Cítila, že je konec. Ale pak se něco stalo. Ucítila jak najednou ta řeka zastavila. Byla, ale moc slabá aby vylezla. A tak ji někdo vytáhl. Podívala se mu do očí. Byl to mladý, urostlý mládenec. Okamžitě se to něho zamilovala." Aha, takže tu jde o romantiku.

,,Nevěděla ale, že je to polobůh. Obdaroval ji kouzelnou mocí tak silnou, že se mohla postavit komukoliv. Až do konce života žila s tou mocí. Byla stále milá a tak nikdy nechtěla víc než potřebovala. Nikdy se ale už nezamilovala. Stále čekala jestli se ten muž ještě někdy vrátí. Po její smrti se dostala do nebe. A tam konečně našla na co tak dlouho čekala."dopověděla učitelka. Byla to celkem hezká legenda. Kdo ví jestli je vůbec pravdivá.

,,Je i mnoho dalších legend, ale tahle je nejznámější. Nikdo neví která z nich je opravdová. Nebo jestli je to jedna z nich. Říká se, že kdo obdrží tu moc, bude umět vidět i do budoucnosti." Tohle mě na tom zajímala nejvíc. Ale zároveň to musí být blbí vědět kdy umřeš. Paní učitelka nám chtěla k tomu ještě něco dodat, ale už zazvonilo. Tahle hodina uplynula hodně rychle.