Tajemství měsíce

46.Kapitola-Hrad

Už jsme přijeli na místo a jdeme teďka chodbou, vedoucí do obrovského sálu. Všechno tu bylo pozlacené. Malé sošky zkrášlovaly celou místnost. Vypadalo to všechno nově a nedotčeně, ale je to už velmi staré. Jen se o to tady pečlivě starali.

,,Poprosím vás, aby jste si všichni posedali na tyto židle,"řekla nám průvodkyně, neboli taky správkyně tohoto hradu. Od pohledu vypadá velmi sympaticky.

Poslechli jsme ji a všechnu si posedali na malé plastové židle. Ještěže mají opěrátko.
,,Abych se vám pořádně představila. Já jsem Aisha, vaše průvodkyně a také správkyně tohoto hradu. To už jsem vám, ale říkala na začátku. Dneska vám povím celou naši historii. Myslím, že zprvu vám to bude připadat nudné, ale tu bude jen začátek. Jako lidé jsme se taky museli postupně vyvíjet. Od středověku vás to začne bavit." Už se těším co nám řekne. Podívám se po okolí, abych zjistila, jestli jsou ostatní taky nadšení jako já. Jsem bohužel na omylu. Všichni tu vypadají znuděni nudou. Zajímalo by mě proč.

,,Jak mnozí víte, úplně prvním a zároveň nejsilnějším vlkodlakem byl Aslonas. Nikdo neví, jak se to stalo. Mnozí si myslí, že ti bylo způsobeno, nějakou genetickou mutací a jiní si myslí, že ho někdo proklel. Je mnoho různých fám o stvoření vlkodlaků, avšak jedna je pravdivá. Byl zamilovaný. Teď si říkáte, že láska někoho jen tak nepromění v krvelačné zvíře. Mýlíte se. Láska vás buď změní v dobrém smyslu nebo ve špatném. U Aslonase to je ta druhá možnost.

Miloval dívku, ale ona jeho city neopětovala. Místo toho se provdala za někoho jiného. Aslonase to tolik zničilo, že si nepřál nic jiného, než smrt. V den, kdy chtěl své přání splnit, se něco stalo. Do jeho vesnice vtrhli masový vrazi. A jednou z jejich obětí, se měla stát jeho milovná. To nedopustil. Začal s němi bojovat. To ho bohužel stálo život.

Pak se, ale stalo něco zvláštního. Aslonasovo probodané tělo, se najednou povzneslo do vzduchu. Oči mu začali zářit fialově a celé jeho tělo získávalo jiný tvar. Proměnil se na dva a půl metrovou bestii. Tak ho tehdy začali nazývat. Po své proměně zabil všechny lidi, kteří napadli jeho vesnici. I jeho milovanou zachránil, ale kvůli tomu do čeho se dokázal proměnit, si k němu vybudovala ještě větší odpor. To ho úplně zničilo. Začal se nenávidět.

Chtěl natolik zemřít, ale věděl, že nemůže. Musí ochránit svou vesnici. Dál nám jeho příběh není znám, ale je jasné, že si našel novou lásku. To by jinak nikdo z vlků tady nebyl. Nebo bychom se zrodili mnohem později,"odvyprávěla nám první příběh průvodkyně.

Poslouchala jsem pečlivě celý příběh. Říkala, že to nebude tak zajímavé na začátku, takže na konci to bude ještě lepší.

Z pohledu Jakea:

Bla, bla, bla. Všechno tohle jsem už dávno slyšel. Kdyby tenhle výlet nebyl povinný, byl bych doma a plánoval s otcem válku. Chystáme se napadnout Půlnoční smečku. Dal se slib, že na sebe nezaútočíme, dokud Mason a já nedospějeme. Co se ale dalo od nás čekat.

,,Jaku, jsi v pořádku?"vyrušil mě Max z mého přemýšlení. Jen pro info, Max je můj jediný opravdový přítel. Je ze stejné smečky jako já. Krvavé.

,,Jo, proč se ptáš?"
,,Koukal jsi upřeně na tamtu holku. A na tváři ti neunikl ani úsměv. Víš přece, co se s ní stane,"obeznámil mě s důvodem, proč mě vyrušil. Tomuhle jsem se, ale jen uchechtl.
,,Nekoukal jsem se na ni. Přemýšlel jsem o něčem. Víš, co myslím."
,,Ale koukal,"nedal se odbýt. Už jsem ho radši neřešil a dělal, že mě ty věci z minulosti zajímají.

Pohledem jsem sjel na toho, koho ze všech nejvíc nenávidím. Vypadá šťastně. Má smůlu, že za chvíli, se tak tvářit nebude. To bude mít v obličeji jen bolest a utrpení. Už se nemůžu dočkat.

Nejde to tady vůbec vydržet. Musím jí prozatím, někam pryč. Zvednu se a odejdu s téhle místnosti. Máme povoleno odtamtud kdykoli odejít, když potřebujeme třeba na záchod. To já nepotřebuju, ale nechci tam být.

Pak slyším i cítím v kapse zvonící telefon. Skvělé načasování. Vytáhnu ho z kapsy a podívám se, kdo volá. Alfa. Chce informace ohledně Masona a Kate. Ohledně nich mám dobré zprávy. Dlouho spolu nemluvili, což mě překvapuje.

,,Něco nového?"zazněl mi otcův hlas v telefonu.
,,Nemluví spolu,"odpověděl jsem mu.
,,To je dobrá zpráva. Sblížil ses s ní?"z mé zprávy zněl nadšeně, ale teď ho zklamu.
,,Bohužel ještě tolik ne, otče."
,,Říkal jsi, že máš plán. Tak kde to vázne?! A neříkal jsem ti, že mi tak nemáš říkat!"do telefonu už téměř řval. Kdybych nebyl mimo jeho dosah, už by mě vedl do mučírny. Musím splnit jeho očekávání.
,,Omlouvám se, Alfo," Hned na to to típl.

Mobil jsem si oddělal od ucha a vrátil ho zpět do kapsy. Měl bych se tam vrátit. Sice nerad, ale musím, aby to nevypadalo divně.

...

Z pohledu Kate:

Den uplynul nečekaně rychle. Dozvěděla jsem se toho tolik, že už ani nevím, jak to začínalo.

Teď už se vracíme zpátky k hotelu. Dneska je to naše poslední noc tady. Zítra už odjíždíme. Před tím, se prý pojedeme ještě někam podívat.

,,Jaká historka tě nejvíc zaujala?"zeptala se zvědavě Mia. Já jsem se musela zamyslet, protože jich bylo hodně. Jedna mě, ale zaujala nejvíc.

,,Asi ta o Irtnitě,"pověděla jsem. Ta historka byla o vlčici, která byla od malička vycvičena jako vlčí vražetkyně. Pak se ale zamilovala a změnila se. Snažila se co nejvíce očistit a pak za odměnu za její snahu, obdržela klenot, díky kterému byla nesmrtelná. Ten pak vrátila, protože nechtěla žít později bez své lásky.

,,Jo ten se mi taky zalíbil." Pak jsem ještě si povídali o dalších věcech, které byly nepodstatné, ale ona je potřebovala probrat.

Když jsme se vrátili na své pokoje, hned jako první, jsem se rozvalila na svoji postel. Byla tak pohodlná. Bohužel jsem to musela ukončit, protože jsem se chtěla ještě zastavit u té lištičky. Měla bych ji dát jméno. Co třeba Flix. To by bylo dobrý.

Přešla jsem teda z mého pokoje do ošetřovny a tam zaťukala. Po chvilce mi otevřela doktorka a pustila mě dál. Flix už vypadala dobře. Tu nohu, ale měla pořád zavázanou. Chodit by ještě nezvládla.

,,Udělala jsem jí další snímek té nohy a výrazně se to zlepšilo. Je to divný, protože lišky jsou normální zvířata a nemají rychlé uzdravení jako my,"obeznámila mě s Flixinou situací. Pak na to hned odešla někam pryč a já teda přišla blíž k Flix. Měla bych jí říct, že už jsem ji pojmenovala.

,,Ahoj, vypadáš lépe,"pohladila jsem ji od hlavičky až ke konci zádům.
,,Už mám pro tebe jméno. Flix, můžu ti tak říkat?" Žádná reakce, takže asi jo.

...

Druhý den utekl taky rychle. Právě jsme se vrátily a s Miou jsme se vydali běhat. Byl to její nápad a dost dlouho mě přemlouvala. Chtěla jsem si totiž odpočinout. Jenže ona to slovo asi nezná.

,,Mio, počkej,"zastavila jsem, protože jsem se musela vydýchat. Běžím v kuse hodinu a nemám pořád takovou výdrž jako ona.

,,Uběhli jsme jen pár koleček,"zastavila a o kousek se vrátila ke mně.
,,Tak fajn, už se vrátíme." Zaradovala jsem se. Konečně se vrátíme.
,,Ty mi ale budeš muset říct, co je mezi tebou a Masonem." Tímhle mi zkazila radost. O tom chce mluvit furt. Už mě to nebaví.

Tady máte další kapitolu. Trochu pozdě, ale dřív se mi to nepodařilo. Je taková nudnější a pak jsem ji musela urychlit. Nechci to moc natahovat, tak jsem to zkrátila.