Tajemství měsíce

17.Kapitola-Sen

'Zase jsem běžela lesem. Obdivovala jsem přírodu. Všechno jen zářilo. Co jsme ale doběhla na konec, tak všechno se zdálo nebezpečné. Stála jsem před loukou. Na druhé straně stál tmavý vlk. Rozběhl se proti mně.

Utíkala jsem co mi nohy stačily. Doháněl mě. Pak se ale někde ztratil. Mně zmizela půda pod nohama. Letěla jsem z útesu a cítila, že je to můj konec.

Ale někdo mě chytil. Spíš mě odžďouchl. Dopadla jsem na měkkou trávu. Nešlo mi vstát, tak jsem jenom zvedla hlavu. Přede mnou stál vlk. Ale jiný než ten co mě pronásledoval.

Svítilo mě slunce do očí a já nemohla vidět kdo to je. Ale vím jistě, že ho znám.'

,,Kate!!Kate!!Vztávej!!"vzbudila mě Mia která se mnou třásla. Pootevřela jsem oči a koukla vo chce. ,,No konečně. Víš kolik je? Zapsala si. Máme 15 minut než začne hodina." Rychle jsem vztala na nohy a převlékla se. Nic jiného jsem nestihla udělat.

Běželi jsem chodbou. Už zvonilo a mi jsme teď vyšli. To převlékání mi docela trvalo. ,,Proč si mě nevzbudila?" ,,Já jsem tě budila přes čtvrt hodiny. Vůbec jsi nereagovala." Dorazili jsme ke dveřím a Mia je otevřela. ,,Moc se omlouváme."řekli jsme s Miou zaraz. ,,Na škole máte pokoje aby se už nestávalo, že přijdete pozdě! A vy si přijdete pozdě! Tohle nebude bez trestu. Sedněte si." Na první hodinu jsme měli toho nejhoršího učitele co můžeme mít. Za každou malou chybičku dává tresty. A tenhle malej asi nebude.

Prosadila jsem se na místo a vytáhla si sešit. ,,Proč jsi celá rozcuchaná?"zeptala se mě Emily. ,,No zaspala jsme a nic jsem nestihla udělat." Nevině jsem se usmála. ,,Aha." Taky se na mě pousmála.

...

Po hodině jsem musela jít na záchod. Ráno jsem to nestihla. A taky si potřebuju v zrcadle trochu upravit vlasy.

Sešla jsme schody a někdo na mě promluví. ,,Blacková, stavte se po vyučování u mě v kabinetě." Přikývla jsme a odešel. ,,Tady má někdo malér. Nedivím se když vypadáš jako čarodějnice." začal se mi posmívat Mason. Ten mi tu chyběl. Nenechám se od něho zesměšňovat. Až trochu poodešel, tak jsem ho zezadu nakopla do prdele. Otočil se na mě a já jsem věděla, že musím pryč. Dveře od záchodů byly blízko, tak jsem vběhla dovnitř. Slyšela lehkou ránu jak někdo narazil do dveří. Byl to určitě Mason.

Zajdu si teda na záchod a pak se trochu upravím. Měl pravdu, že vypadám jak čarodějnice. Ale nenechám ho aby mi tak říkal.

Po úpravě vykouknu ze dveří jestli už odešel. Nikde jsem ho neviděla. Vylezu teda ze dveří a míříme ke schodům. Někdo mě, ale chytil. Snažila jsme se mu vyprostit, ale byl silnej. ,,Teď už mi neutečeš." ,,Browne, co to děláte." Podívám se doleva a tam stojí pan učitel. Ten za kterým se mám stavit. Ani nevim jak se jmenuje. Mason mě chytí kolem ramen jako že se nic neděje. ,,Ale jen se tady s mojí novou kamarádkou bavíme." ,,No dobrá." Né pane učiteli neodcházejte. Teď ho doopravdy potřebuju. Počkat. Řekl Browne. Ty výsledky. On byl předposlední? ,,Ty si byl předposlední v tom testu z dějepisu?"chtěl mi zase něco udělat a zastavila jsem ho. Nechtěl mě bouchnut, ale spíš zlechtat nebo tak něco. ,,Ty ses mi dívala na výsledky?"podezřívavě se podíval. Mlčel jsem. Chtěla jsme něco říct, ale radši jsem zase pusu zavřela.

,,Takže dívala. To tě tolik zajímám? Sorry ale nejseš můj typ."pustí mě a chová se strašně povíšeně. ,,Ty a zajímat mě? To sotva. Ale proč si skončil jako předposlední s těma konečnýma výsl-" dal mi ruku na pusu. ,,Neříkej to nahlas." Oddělala jsme jeho ruku z mojí pusy. ,,Dobře ale odpověz mi." Chvilku mlčel. ,,No protože...ježiš to je hodin. Za minutu mi začíná obrana. Musím." Rychle někam odešel. Ještě že tak. Ale proč mi to nechtěl říct?

Vrátila jsem se pro věci a přesunula se na druhou hodinu.

...

Zbytek dne byl nudnej. A ten trest byl nic moc. Jen jsme s Miou vyhazovali koše ze tříd. Měli jsme to hotový celkem rychle. Večer jsme šla spát a naštěstí jsem už nezaspala.

Až jsme se s Miou ráno přichystali šli jsme na hodinu. Zase nám odpadlo pár odpoledních hodin. Mia mi řekla, že ti učitelé jsou buď nemocní nebo jsou na výletě se třídou. Třeťáci jsou prý někde víc v přírodě.
A není tu moc učitelů co by mohli za ně suplovat.

Dopolední hodiny byly dneska v pohodě. Je taky pátek tak snad zbytek dne nebude horší.

Na obědě jsme stáli zase s Miou v řadě. Neměla jsem moc hlad, ale jíst by se mělo. Vyšla na mě řada, ale pak mě někdo předběhl. A nebyl sám. ,,Hej!" řekla jsem. Nechci aby mě někdo předbíhal. Ale na moje neštěstí to byl Mason. Mia mě přitáhla blíž k sobě ať je pustím. ,,Alfa a jeho přátele můžou předbíhat. Nech je ať jdou." Nechala jsem je teda být, ale furt jsem byla naštvaná. ,,Měla bys poslouchat kámošku." Začal mě ponaučovat a trochu se i posmíval.

Poslední z jeho skupinky byl Liam. Pustil nás s Miou před sebe. Měla pravdu, že je hodný. Ale to nemění můj názor na Masona.

Z pohledu Masona:

,,Kámo proč seš na ni takovej? Vždyť si říkal, že jsi v tom testu nepodváděl kvůli ní."začal mě otravovat Diego. ,,Jo kámo proč si takovej?"přidal se k němu David. ,,Chovám se k ní tak jak ona ke mně. A to že jsem nakonec nepodváděl nebylo kvůli ní." nechci aby mě tady nějak vyzvídali. ,,Tak kvůli čemu?" ,,No...kvůli...co je vám potom?"už mě to trochu štvalo. ,,Nevíš co říct, takže je to pravda." Diego s Davidem se tam spolu začali smát. Bouchl jsem do stolu aby stichli. Naštěstí mě poslouchají na slovo.

Podíval jsem se kde je ten Liam. Stál hned za Davidem, tak co mu tak trvá?
Viděl jsem jak před sebe pouští svojí holku. To je jasné když ji má rád. Ale před němi stála ještě Kate. Proč ji sakra pustil. Copak jsem mu neřekl, že se jí chci pomstít?

Po chvilce konečně přišel k nám a sedl si. ,,Proč si ji pustil? Teda je? Říkal jsem ti, že se potřebuju Kate pomstít."začal jsem ho vyzvídat. ,,Tak protože Mia je má holka a Kate její kámoška. To by mě pak nenáviděla a Mia by se mnou nemohla trávit tolik času."najednou mi příde, že je rozumnej. Ale to on fakt není. ,,Fajn, ale už nikdy víc. Až se jí pomstím, nechám ji být." Liam je jediný komu nerozkazuju. Jsme nejlepší kámoši od dětství. Až jednou budu alfa, on bude můj zástupce.

,,Ahoj Masone." zase mě přišla otravovat Daisy. Je alfa jako já. Furt mě otravuje s tím, že až nám bude 18 tak se vezmeme. Jsem ale proti. Jako alfa si musím do dvaceti vybrat družku. Buď to musí být dcera nějakýho alfy nebo to musí být někdo z mojí smečky, ale musí mít dobré postavení a významné předky. Ale taky jde si vybrat někoho úplně jiného z jiné smečky. To by, ale byla ostuda pro smečku. Nebo se to tak aspoň říká. Takže to musí být někdo ze školy. Nikdo se mi tu nelíbí, ale mám ještě čas tak proč nad tím přemýšlet. ,,Čau Daisy." ,,Už sis promyslel můj návrh?"zase s tím začíná. ,,Jako vždycky je má odpověď ne." ,,To je škoda. Nikoho lepšího si už nenajdeš."dramaticky odešla a za ní hnedka ty dvě co jí slouží jako rukojmí. Ale je mi jedno co jim dělá. Jsou stejné jako ona. Několikrát jsem je viděl někoho šikanovat. Proto je nemám vůbec rád.

Pokračoval jsme v jídle. Nevim proč, ale moje hlava se zvedla a někam se podívala. Očima jsem někoho hledal. Pak jsem ji našel. Chvíli jsme ji pozoroval. Pak mě ale vyrušil Liam. ,,Kam to koukáš?" ,,Nikam." Rychle jsme vrátil hlavu ke své mu talíři. ,,Na tu holku?"přidal se David. ,,Fakt jo."tak zeď i Diego. ,,Tobě se líbí?"David měl nastražené uši co řeknu. ,,Blázníš? Ta by se mi nikdy nelíbila. A navíc neřekl jsme vám aby jste se na takové blbosti neptali?" Diego a David ztichli a vypadali, že nemůžou udržet smích. Radši jsem je ignoroval.

Kapitoly jsem začala dělat delší. Snad je to tak lepší. A občas budu dělat nějaké části z něčího pohledu.