Tajemství měsíce

43.Kapitola-Dar

Z pohledu Masona:

S Liamem na sebe koukáme překvapeně. Mít dar Měsíční magie je velmi vzácné. A jestli jo má Kate, musí mít opravdu dobré srdce. Vždycky jsem tu magii obdivoval a přál si ji dostat. Teď se mi, ale moc nelíbí po tom co přečetl Liam. Má to tolik pro a proti.

,,Takže Kate vládne...Měsíční magii."přemýšlel nahlas Liam. Byl z toho v šoku stejně jako já.
,,Řekneš jí to?"zeptal se mě. Já sám nevím, jestli jí to mám říct. I když by to měla vědět, tak je to nebezpečné. ,,Já...já nevím. Asi by to měla vědět, že?" Jen přikývl. Měl bych nad tím popřemýšlet.

Už jsem chtěl tu knihu zavřít, ale pak jsem si uvědomil, že mám v ruce knihu, která má v sobě úplně všechno o nadpřirozenu. Začal jsem teda to co mě najímalo hledat. Liam na mě nechápavě koukal, co dělám, ale pak když jsem to nalistoval, pochopil. Chci vědět úplně všechny podrobnosti o poutě družky a druha. Liam jako jediný, ví co to je z těch, kteří nejsou Alfy. Začne mi to číst a já poslouchám každé jeho slovo. Je tu tolik věcí, o kterých nemám ani tušení.

Z pohledu Kate:

Hned jak jsem vběhli do třídy, jsme se omluvili učitelce a šli si sednout. Prý nejsme jediný, kdo dneska zaspal. Rozhlédla jsem se po třídě a všimla si, že tu není Jake. Asi taky zaspal.

Celou hodinu jsem byla úplně mimo. Furt jsem musela myslet na dnešní ráno. Odkud vzal Mason tolik zranění? Za chvíli to zmizí, kvůli vlčí regeneraci, ale muselo to bolet.

...

Už zazvonilo na poslední hodinu a Jake se tu celý den neobjevil. Ani Masona jsme celý den neviděla nikde na chodbě. Většinou ho potkávám skoro všude. Vrtalo mi to hlavou. Ani jsem nedávala pozor na cestu a o něco zakopla. Z ruk mi vypadli všechny věci co jsem držela.

Prvně jsem si myslela, že to bylo omylem, ale pak jsem zaslechla pár lidí se za mnou smát. Otočila jsem se na ně. Jeden z nich měl nastrčenou nohu, o kterou jsem zakopla.
,,Tady někdo nedává pozor na cestu."zasmál se a ostatní s ním. Tak jo Kate hlavně klid. Přistoupila jsem k němu a chtěla mu něco říct, ale někdo mě předběhl.

,,A taky někdo, kdo neví s kým mluví."podíval se na ně vražedným pohledem. Ti radši už nic neříkali a utekli. ,,Nemusels je zastrašovat."řekla jsem mu a začala si sbírat svoje věci. Taky mi to pomohl sesbírat a ještě dodal: ,,Díky by stačilo." ,,Tak teda díky. A kde si celý dne byl?"zeptala jsem se Jakea. Ten chvíli mlčel. ,,Noo...musel jsem si něco zařídit u ředitelky." ,,Aha."

Neznámí:

Běžel za svým otcem co nejrychleji. Musel ho varovat nad hrozbou. A tu hrozbu co nejdříve zneškodnit. Může totiž zničit jejich celoživotní plány.

Vběhl do Alfovy kanceláře. Alfa se netvářil mic nadšeně, že sem vtrhl bez klepání, je to, ke jeho syn. Jednou se z něj stane jeho nástupce. Alfou Krvavé smečky.

,,Alfo, mám špatné zprávy."řekl náš neznámí svému Alfovi neboli otcovi. ,,Mluv."přikázal mu Alfa. ,,Ta dívka, o které jsem mluvil. Včera o úplňku se stala vražedným nástrojem. Málem zabila syna Alfy Půlnoční smečky, ale ovládla se. Její oči byly rudé, jako sama krev."vyprávěl Alfovi co se stalo. Ho to ale nijak nezaujalo. ,,To je úplně normální. S tím jsi za mnou přišel? Však jsem ti řekl, že je nebezpečné opouštět školu!"byl rozzuřený. Takový je odjakživa. ,,To nebylo to, proč jsem přišel. Zářily ji oči. Fialově." Alfa se narovnal a zpozorněl. Tohle může pro něj znamenat zkázu, ale i pomoc.

,,Takže Měsíční magie, jo?"řekl si tiše pro sebe Alfa. ,,Máš plán, jak ji udržet na tvé straně? Musí tě mít ráda a klidně ať se do tebe zamiluje."říkal instrukce Alfa jeho synovi. ,,Neboj se otče, už mám plán."zlověstně se usmál. Alfa taky. Svému synovi věří na tisíc procent. Nikdy ho nezklamal a jestli to někdy udělá, stane se mu něco hodně zlého. ,,Věřím ti synu. Nezklamal mě." ,,Ano, otče."uklonil se svému Alfovi a chytal se odejít. Alfa ho, ale ještě zastavil. ,,Jestli ten úkol nesplníš nebo se do ní zamiluješ ty, víš co se stane, že Jaku?"

Z pohledu Masona:

Jsme zrovna na cestě zpátky do školy. Promeškal jsem sice dnešní výuku, ale to mi otec omluví, stejně jako Liamovi jeho táta.

Vystoupíme z auta a vcházíme dovnitř do školy. Všichni se na náš začnou koukat a něco si šeptat. A u toho se i smějí. Co jim je? Pak to ale uvidím. Moje fotky s Daisy, jak se líbáme. Vím jistě, že se tohle nikdy nestalo. Museli to nějak upravit.

Jdu po stopách toho, kdo to dělá. A pak spatříˇ Daisy, proč mě to nenapadlo dřív. Dojdu k ní. ,,Co to děláš? Však jsem spolu nikdy nechodili."chci vysvětlení. ,,Před tím ne, ale teď jo. Všichni si to myslí, kvůli těm fotkám. Nejsou nádherné?"pověsila další a bylo jí úplně jedno, jak jsem naštvaný. Strhl jsem všechny co mi byli poblíž. Ona se na mě nechápavě podívala. ,,Co to děláš? Všichni si mysleli, že mi patříš, ale teď si budou myslet, že jsme se pohádali." Už si ji nevšímám a odcházím. Na tohle nemám.

...

V pokoji jsem si lehl na svou postel. Tolik mě vytočila. Uklidňuje mě, ale vůně mého polštáře. Voní stejně jak Kate. Nad touhle myšlenkou usnu, protože jsem se v noci moc nevyspal. Zem nebyla moc příjemná.

Zdál se mi krásný sen. Sen o tom, jak jsem už Alfou a s mojí družkou běháme po lesech. Tak hezký sen se mi ještě nezdál.

Z něho mě, ale bohužel probudí Liam. Koukám na něho proč mě budí. ,,Co Kate a Měsíční magie? Řekneš jí to?" Kvůli tomu mě budil? Jen počkej, oplatím ti to. Je pravda, ze bych jí to měl říct. Teď jsem, ale unavený.
,,Řeknu jí to, až si trochu schrupnu."zase jsem se zachumlal do peřin. Pak už mě neotravoval.

Z pohledu Kate:

Vrátila jsem se na svůj pokoj. Dnešní škola byla unavující. Skoro nic si nepamatuju, ale to je teď jedno. Potřebuju si odpočinout. Rozvalím se na své posteli a do chvíle usnu. Al jako vždy mi to, zkazí můj sen.

Když, ale vidím, ty srsti těch vlků, oba mi přijdou známí. Ten černý to je Jake, to už vím dlouho. Ale ten druhý hnědý vlk. Znám jen jednoho hnědého vlka. Masona. Když nad tím, tak přemýšlím, tak opravdu vypadají stejně. Proč se mi, ale zdá o těch dvou?

Opět na konci zemřu. Nebo jestli se to tak dá říct. Probudím se ze sna a musím pryč. Musím ven. Takže bez jediného slova opouštím pokoj a vybíhám ven.

Prolezu dírou v plotě a běžím lesem. Potřebuju si provětrat hlavu. Ten strašný sem je noční můra.

Ocitnu se na kraji lesa a přede mnou se rozprostírá velká louka. Pozoruji motýly jak si létají kolem. Ale mám už delší dobu pocit, že mě někdo sleduje. Otočím se rychle a uvidím černého vlka. Jakea. On ke mně pomalu přijde.

'Ty si mě sledoval?'zeptala jsem se ho přes vlčí komunikaci. Přikývl. 'Chceš vědět co se s tebou stalo o úplňku?' Zpozorněla jsem. Tohle mě zajímalo. 'Jak víš co se se mnou stalo o úplňku?' 'Sledoval jsem vás.' Tohle mě zarazilo. Nevím jestli to sledování nebo nás. 'Nás?'
'Tebe a Masona. On ti nic neřekl?' Zavrtěla jsem hlavou. 'Tak ti to řeknu.'