Oneshoot 3 MAGIC SHOP

푸른 꽃

               YoonGi      
                Být mrtvý je prázdné. Ještě k tomu když nemůžete opustit tento svět, ale musíte na něm být, dokud vás někdo nepošle. Jsem na světě již dlouho, spolu s mým bratrem, nikdo nás ještě nedokázal vysvobodit. Pomalu jsem strácel naději, dokud se neobjevili oni a vše se změnilo již jen tím že nás viděli. 
A kdo vlastně jsem? Jsem Min YoonGi druhý a můj bratr je Park Jimin první. Ano máme rozdílná přímení ale sourozenci jsme. Jsme na tomto světě již pře 350 let. Zůstali jsme na zámku našeho rodu, jelikož jsme zde i umřeli. Je to tu krásné, i když lehko chátrající. Ale zahrada zůstala stále krásná. Rád jsem v ní trávil čas. 
                     Dnes ale bylo něco jinak přijeli sem velká černá auta a z nich vyšli nějací kluci. Nic jsem nechápal. Vešli do zámku a začali si ho procházet. ,,Jak dlouho zde máme bydlet NamJoone?'' optal se jeden z nich. ,,Myslím že nějaký tři měsíce Kookie.'' zazněla odpověď od jednoho z kluků. Nejspíš ten NamJoon. 
V tom se vedle mě objevil Jimin. ,,Kdo to je Hyung?'' optal se mě. ,,Nevím Jiminie, ale asi tu budou přespávat.'' řekl jsem mu to co jsem od nich slyšel. ,,Ale jak to?'' optal se zase. ,,To já nevím, ale přeci jen už nám to nepatří.'' řekl jsem mu. ,,Budeme strašit?'' optal se mě zákeřně. ,,Dělej si co chceš.'' řekl jsem mu a odebral jsem se do mé tajné zahrady. 
                  Jimin
              Je to tu taková nuda, a to už jsem tu 350 let společně s mým bratrem, který slovo zábava nikdy neznal. Takže jsem se celkem nudil, a když přišli oni byla to změna. To bude zábavy. Hned jsem se rozešel za jedním z nich. Prošel jsem skrz dveře do jeho pokoje a pak přešel k oknu. Otevřel jsem ho. ,,Co to sakra.'' řekl onen kluk. Pak jsem okno hned zavřel. On jen nechápavě civěl.
Pak jsem přešel k zrcadlu a zamlžil jsem ho. Pak jsem na něj začal psát. ,,Nejsi tu sám.'' on se na zrcadlo jen vyděšeně podíval. ,,Jak sám?'' řekl si potichu. ,,jsem tu s tebou.'' napsal jsem znovu. Pak jsem nakonec odešel. 
Vydal jsem se za YoonGim do zahrady. Došel jsem za ním a viděl jsem ho jak zaraženě stojí a civí na něco před sebe. Podíval jsem se taky, a všiml si modrého a růžového poupěte růže, jaktože na jedné růži vykvetli dvě různě barevná poupata?. ,,Co to je? Jakto že kvete?'' optal jsem se ho překvapeně. ,,To nevím Jimine.''     
Když v tom jsme uslyšeli hlasy. Oba jsme se otočili oním směrem. Bylo tam těch 5 kluků. Kráčeli sem. ,,Kluci ta zahrada je nádherná.'' řekl jeden z nich. ,,Jo máš pravdu Jine.'',,Kluci podívejte na ty dvě růže.'' řekl další z nich. ,,jsou krásné a hezky voní.'' řekl další a přičichl si, ostatní to po něm zopakovali. Když pak zvedli hlavu, bylo to jakoby se na nás dívali, a nejspíš jsem měl pravdu jelikož ten co řekl že je zahrada krásná se na mě neustále díval. ,,Kdo jste.'' řekl potom. Ostatní na nás taky koukali. ,,Vidí nás Gi?'' optal jsem se ho. Ten jen kývl na souhlas. 
              YoonGi
         Když jsem našel ty dvě růže přišlo mi to zvláštní, a když je viděl i Jimin, už to bylo divný. A následně když nás viděli ti kluci došlo mi to. Oni jsou ti co nás mohou poslat. ,,Jimine, oni nás zachrání.'' řekl jsem mu šeptem. ,,jak to.'' řekl nechápavě. ,,Vidí nás.'' řekl jsem a jemu to došlo. 
            ,,kdo jste?'' optal se jeden z nich. ,,Min YoonGi druhý a toto je můj bratr princ Park Jimin první.'' řekl jsem jakoby nic. Oni na nás vykulili jen oči. ,,To je blbost žádní princové neexistují.'' řekl jeden z nich posměšně. ,,Je nám taky už 350 let.'' pronesl Jimin vážně. Oni se jen začali smát. Ale nakonec jsme jim to asi 3 hodiny vysvětlovali a oni konečně uvěřili.
        Trávili jsme s nimi čas, smáli jsme se bavili jsme se s nimi. Já si nejvíce ale sedl s NamJoonem. Jimin se zase více bavil s Jinem. Pomáhali jsme jim se vším co jsme mohli, pak jsme s nimi hráli i nějaké hry. Prostě jsme si rozuměli. Ale já k NamJoonovi začal cítit něco víc. 
,,Jakto že jste ale stále tady.'' zeptal se nás jednoho večera JungKook. ,,ještě nás někdo ještě neposlal.'' řekl jsem jakoby nic. ,,jak to myslíš.'' ,,Prostě se musí najít člověk který každého z nás pošle. A to že vy nás vidíte je znamení že jeden z vás pošle mě a jeden Jimina.'' řekl jsem. Řekl jsem a usmál jsem se na NamJoona. On mi úsměv opětoval. 
         Čas dál utíkal, růže více rozkvětali, ale nevadli. je to snad znamení. Růže nás pošle zpět? Pomyslel jsem si. Procházel jsem se s NamJoonem zahradou a právě u růže jsme se zastavili. On utrhl onu modrou růži, která už tam byla sama. Kam se poděla ta růžová? Pocítil jsem zvláštní energii. Pak mi jí podal do ruky a já ucítit jeho teplo. On se na mě jen nechápavě díval. Nikdy předtím se mě nemohl dotknout. Proč teď. Pomyslel jsem si, ale bylo mi to jedno jelikož se v danou chvíli přilepil na mé rty. Byli horké, a mé začali hřát taky. Já já žiju. Rozplakal jsem se štěstím. ,,Žiju NamJoone přivedl jsi mě k životu.'' řekl jsem šťastně.
               Hned jsem běžel za Jiminem, který však stál v obětí Jina a v ruce měl onu růži. Žije taky žije. Jsme živý spolu a s našemi láskami.