Oneshoot 3 MAGIC SHOP

右

            Dylan
             Vždy jsem si říkal, že mě má rodina musela nenávidět, protože jsem v dětském domově. Avšak na svou rodinu jsem si vůbec nepamatoval. Měl jsem jen malé útržky, ale nevěděl jsem, kdo jsem, kdo jsou mí rodiče, či jsem měl sourozence, či odkud pocházím? V dětském domově mi říkali Dylan, nevěděl jsem zda je to mé pravé jméno. Ale tak nějak mi má rodina byla jedno, tady jsem si našel novou rodinu. Nové přátele. 
Avšak i naše přátelství pomalu končilo, jelikož si je postupně adoptovala nová rodina, jen o mě nikdo nestál. A tak já zůstával a oni mě opouštěli. Nakonec jsem zde zůstal sám, vyrostl jsem, vystudoval školu a hledal si práci, jako každý člověk na tomto světě. Chtěl jsem být herec a tak jsem hledal místa tam. Avšak místo hercem jsem se stal asistentem a vlastně takovou chůvou, hlavního herce naší společnosti. Dnes se s ním mám poprvé setkat. Mám z toho strach.
                Čekal jsem v kanceláři šéfa, až se hvězda uráčí přijít. Měl zpoždění, už teď jsem čekal nějakého arogantního pitomce. Do dveří však vešel vysoký černovlasý muž s koženou bundou, bílím trikem a černými kalhotami. Sluneční brýle mu seděli na nose, jeho úsměv byl přitažlivý, býlé zuby jako perličky. ,,Jsem Tyler přišel ke mě a natahoval ke mě jeho jistě svalnatou ruku. ,,Dylan.'' řekl jsem a jehl ruku přijal. Lehce jsem ji zmáčkl a potřásl jsem si s ním, když on za tu mou škubl a já tak narazil do jeho vypracované hrudě. S červenajícími tvářemi jsem se od něj odtáhl. ,,Omlouvám se.'' vykoktal jsem ze sebe, i když to má vina nebyla. Něco mě prostě nutilo, abych se mu omluvil. 
Dnes žádnou práci neměl, ta mu začínala až další týden. A tak jsem ho měl odvést do jeho domu. Adresu mi dal šéf, a já tedy šel k jeho autu. Otevřel jsem mu zadní dveře a sedl jsem si na místo řidiče. Nastartoval jsem ho a odvezl ho k jeho domu. ,,Jak se ty dostaneš domu?'' optal se mě, ale jeho tón byl nezaujatý. ,,O to se nemusíš starat. Nashledanou vyzvednu tě v pondělí v 7 hodin ráno.'' řekl jsem mu a bez toho abych čekal na odpověď jsem odešel směr autobus. 
           Tyler
          Nechtěl jsem žádnou chůvu, ale šéf na tom trval. Když jsem ho ale v té kanceláři viděl, nemohl jsem z něj odtrhnout oči. ,,Jsem Tyler.'' pronesl jsem k němu a on se na mě podíval. ,,Dylan'' řekl a ruku mi podal. Já za jeho škubl, a on tak narazil do mé hrudě. Odtáhl se a já si všiml červeně na jeho tvářích. ,,Omlouvám se.'' řekl. Omlouval se a přitom nic neudělal byl celkem submisivní. S ním bude ještě sranda pracovat. Pomyslel jsem si. Práci mám až od příštího týdne a tak mě měl jen odvést domů. Otevřel mi dveře vzadu, a pak si sedl na místo řidiče. Rozjel se směr můj dům. Když dojel otevřel mi dveře a nechal mě vystoupit. Dal mi klíče do ruky. ,,Jak se ty dostaneš domu?'' optal jsem se ho. ,,O to se nemusíš starat. Nashledanou vyzvednu tě v pondělí v 7 hodin ráno. '' řekl a odešel pryč. Když jsem ho ztratil z dohledu zalezl jsem dovnitř. 
Musel jsem nad ním přemýšlet. Nejdřív se omlouval za něco za co nemohl, a pak je takto drzý. Je vážně zajímavý. Nemohl jsem ho dostat z mysli. Jeho hnědé vlasy a a hnědé oči, byli tak hluboké. Kolik mu mohl tak být. Něco kolem 20 možná? 
             Dylan
             Přišlo pondělí, a já byl na cestě k němu s kafem a jídlem pro něj. Já nesnídám měl bych po tom až moc energie. Otevřel jsem si jeho vstupní dveře a chvíli ho hledal. Našel jsem ho ležet nejspíš v jeho soukromé tělocvičně. ,,Vstávej Tylere máš tu snídani, a musíš se připravit, je čas na práci.'' řekl jsem mu a jemně ho budil. Když on splašeně vyrazil proti mě až jsme scukli čela. Sakra ten má ale ránu. Chytl jsem se za hlavu. ,,Ou omlouvám se.'' řekl, nakonec vstal. Šel se upravit, já si mezitím prohlédl mé čelo. Dobrý nic tam není. Pomyslel jsem si. Pak už jsem na něj šel čekat do auta, ve kterém se asi po 10 minutách oběvil. Podal jsem mu jeho snídani a vyrazil na natáčení. Sedl jsem si na místo, které bylo jeho odpočinkové a z povzdálí ho pozoroval. Hraní mu vážně šlo. Ani nevím co to točil za film, ale určitě to bude pecka. 
                Takhle jsem ho vozil na každé jeho natáčení. Asi po 2 měsících jsme se celkem dost zblížili, stali se z nás přátelé, ale já k němu začal cítit něco víc, a to jsem nesměl. A tak jsem nedával na sobě nic znát. 
Dnes měl začít natáčet seriál Teen Wolf, znělo to zajímavě, dokonce mě nechal nahlédnout do scénáře. A tak jsem ho zase vezl na místo natáčení. Na místě jsem nachvíli spustil Tylera z očí, když v tom do mě někdo vrazil. Podíval jsem se na něj. Sakra co to je, jakto že vypadá jako já. Pomyslel jsem si. Kdo to je? No neřešil jsem to a radši jsem rychle našel Tylera. 
            Začínala se točit první klapka, kde on nebyl, ale byl tam ten kluk s kterým jsem se srazil. Upřímně jednu scénu museli točit, tak 20x dokud se režisér nenaštval a nevyhodil ho. Jenže teď museli hledat náhradu. Když v tom Tyler řekl. ,,Dylan ho může zastoupit studoval herectví.'' všichni se na mě podívali. ,,Vážně? A šel by jsi do toho?'' optal se mě režisér. A já nemohl odmítnout.  A tak jsem se dostal k natáčení seriálu Teen Wolf. 
Avšak byl jsem stále Tylerův asistent. Ale toto nás více sblížilo a já byl šťastný.