Oneshoot 3 MAGIC SHOP

당신은 혼자가 아닙니다

        Hoseok
        Nikdo neviděl jak jsem trpěl, viděli jenom úsměv a to jim stačilo.  Rodiče, přátelé nikdo to neřešil. To jsem jim všem tak moc jedno? To nikoho nezajímám. Říkal jsem si a při tom nechal vyplout mé pravé pocity napovrch. Měl jsem chuť utéci, měl jsem chuť umřít, už to nezvládám. Cítil jsem se jako ve hře, když se vám ukáže GAME OVER. Ale ze hry se nedá dostat, jen začít znovu. Potřeboval jsem někoho komu bych se mohl svěřit, ale nikoho takového jsem neměl. Byl jsem sám. 
        JungKook
         Pozoroval jsem ho už dlouho, vlastně od jeho narození. Kdo jsem? Jsem Hoseokův strážný anděl. Dávám na něj pozor a snažím se mu pomáhat, bylo mi ho tal líto když jsem ho viděl tolikrát brečet, a přemýšlet nad sebevraždou. Vždy jsem ho nějak povzbudil. Největší radost měl však, když jsem mu tajně podstrčil inzerát na darování štěněte. Hned si ho vzal. Byl z něj tak nadšený, a vždy se s ním tulí, jsem za to moc rád. 
Dnes Hoseok šel do školy sám, jeho přátelé ho prý nemohli doprovázet. Byl z toho skleslý, a tak jsem šel vedle něj a i když mě neviděl doprovázel jsem ho, vlastně jako každé ráno. Když měl Hoseok přecházet přes přechod, nerozhlédl se a to byla chyba. Řítilo se na něj auto, nestihl bych ho dostat pryč, a tak jsem si před něj stoupl. Auto se mi povedlo jen tak tak zastavit, aby neublížilo Hobimu, ale já byl smeten. 
            Probral jsem se v bílé místnosti, byl tam on. Ten co nás ovládá a přiděluje. ,,Porušil jsi pravidla Jeone JungKook.'' říkal naštvaně a já jen sklopil hlavu. ,,Budeš vyhoštěn a staneš se člověkem.'' říkal. A tak se i stalo, probudil jsem se v cizím domě, v cizím pokoji a vedle mě ležel papír. Hned jsem ho vzal do ruky. ,,Toto je tvůj dům, chodíš do školy která je kousek od tvého domu. Snad to zvládneš jako člověk Jeone JungKooku.'' přečetl jsem si to a hned jsem vstal z postele. Oblékl jsem se a vydal se do školy, jelikož bylo pondělí. 
Když jsem vylezl před barák věděl jsem, kde jsem. Je to Hoseokova ulice. Musel jsem se nad tím pousmát. Přeci jen se smiloval. Když v tom jsem ho uviděl. Rozeběhl jsem se k němu. Zpomalil jsem až když jsem byl kousek po něm. Poklepal jsem mu na rameno, když se na mě otočil usmál jsem se na něj. ,,Ahoj jsem tu noví, a nikoho tu neznám. Nastupuji na tuto školu, myslíš, myslíš že by jsi mě tu mohl provést.'' říkám nervózně. ,,Ohh jo jasně pojď.'' řekl zmateně. ,,Jsem Jeon JungKook.'' řeknu mu. ,,Jung Hoseok.'' řekne mi zpět. ,,V jaké jsi třídě?'' ptám se ho i když to vím. ,,Ve 3 B.'' řekl. ,,Ohh já taky.'' řekl jsem nadšeně. 
Nakonec mě ve škole provedl, zavedl mě za ředitelem a pak i do třídy. Hobi mě nechal sedět s ním. Byl jsem za to rád. 
              Hoseok
             Překvapilo mě, když mě ten kluk oslovil, ale vypadal mile, tak proč se s ním nebavit. Je celkem i hezkej, a jeho jméno taky. Byl jsem rád, když souhlasil že si ke mě sedl. Povídali jsme si celí den, byla s ním sranda. Šli jsme po škole i spolu domů, zjistil jsem že bydlí kousek odemě, a tak jsme se dohodli že spolu budeme chodit do školy i ze školy. 
Měl jsem konečně dalšího kamaráda, který na mě nekašlal. JungKook byl vážně skvělí, měli jsme hodně společného, dokonce i tančil. Bral jsem ho sebou do studia, a taky jsme se spolu dohodli že zkusíme konkurz do BigHitu, a ono se to povedlo, potkali jsme i další kluky se kterýma utvoříme skupinu aj á byl nadšený. Měl jsem nové kamarády a mohl jsem dělat co miluji.