Oneshoot 3 MAGIC SHOP

나비처럼 연약하다

          NamJoon
            Bál jsem se, bál jsem se tě i jen dotknout. Bál jsem se že tě zničím, byl jsi tak křehký, nebo já tě tak aspoň vnímal. Byl jsi jako motýl, a já se bál že i jen dotekem ti ublížím. A to jsem nechtěl, na to jsi se mi líbil. Proto jsem tě radši a jen pozoroval. Když sem tě vyděl plakat zajímalo mě kdo to způsobil, ale nikdy jsem se neodhodlal přiblížit se. Když jsi se smál, musel jsem se usmívat taky, protože tvůj úsměv byl nakažlivý. A přesto i v tom úsměvu byla vidět bolest, kterou jsi si prožíval. Odhodlám se někdy za tebou jít Hoseokie?
           Dnes už jsem to ale nedokázal udržet, když jsem viděl jak tě mlátí, nemohl jsem je prostě nechat ti ubližovat. ,,Nechte ho.'' vykřikl jsem po nich a oni se na mě otočili. ,,A kdo nás zastavý.'' vyprskl na mě jeden z nich. ,,Já.'' řekl jsem. ,,Haha tak to jsi mě rozesmál. Ty a zastavit nás.'' prskl další z nich a rozešli se ke mě. Jeden mi chtěl natáhnout, ale já jim natáhl první. Dokázal jsem se prát, proto jsem toho dost využil. Když nakonec všichni utekli, rozešel jsem se k Hobimu, on se však krčel a předemnou. ,,Neboj se mě, neublížím ti. Chci ti pomoci.'' říkám mu a podávám mu ruku abych mu pomohl zvednout se. Hobi nakonec mou ruku přijal a já ho vytáhl na nohy. ,,Jsem NamJoon.'' říkám mu. ,,Hoseok.'' ,,Těší mě.'' říkám a usmívám se na něj. 
Nakonec jsem ho doprovodil domů, kde jsem se s ním rozešel a šel jsem domů. Nemohl jsem na něj přestat myslet, a byl jsem nadšený že jsem s ním konečně mohl mluvit. Je vážně skvělí. 
         Hoseok
         Ten NamJoon když se s nim pral, byl jsem z něj vyděšenej, ale nakonec ke mě přišel a pomohl mi. A když se na mě usmál s ďolíčkovým úsměvem propadl jsem mu. Byl jsem mu vděčný že mě doprovodil ža domů, protože být doprovázen takovým krasavcem, no neberte to. Ale ani doma jsem na něj nemohl přestat myslet. Jaktože jsem si ho nikdy nevšiml? Jakto že jsem ho nikde neviděl? Chodíme na stejnou školu?
           No nakonec jsem ulehl do postele a i přes to že jsem ho stále viděl ve snech jsem usnul. Ráno se mi blbě stávalo, jelikož můj sen byl překrásný. Ale musel jsem a tak jsem se oblékl a šel jsem do školy. Naštěstí mí šikanátoři mě nechali na pokoji. A v tom jsem si všiml i NamJoona s nějakými kluky. Rozešel jsem se za ním. ,,Ahoj Joone, chtěl jsem ti ještě jednou poděkovat za ten včerejšek.'' říkám a usmívám se na něj. ,,Neděkuj, rád jsem ti pomohl Hobi.'' říká a usmívá se na mě. Pak už jsem od nich odešel do svě skříňky a do třídy. 
           NamJoon
         ,,Ale, ale za co ti děkoval.'' říká JungKook. ,,Včera ho mlátili nějaký starší kluci, pomohl jsem mu dostat se od nich.'' ,,Aha.'' pronesl Jimin. Nakonec jsme se i mi rozešli do školy a do třídy. Jimin chodí do třídy s Hobim. 
Proto vím že dnes mají tanec, a rozhodl jsem se na ně přijít podívat, jelikož tanec mají po škole. Ke mě se připojil ještě Tae a JungKook, vlastně tihle dva chodí spolu ještě s Jiminem. Nechápu jak jim to ve třech spolu funguje, ale musím přiznat sluší jim to a závidím jim. Taky bych chtěl být šťastný s Hobim. Hobi se mi líbí už od prvního dne kdy jsem ho viděl. A to už jsou 3 roky. Ale neodhodlal jsem se mu to říci. Bál jsem se že bych mu ublížil, protože dělám občas dost hloupostí. Ale teď už vím že chci být jen s ním a musím mu to říci co nejdříve. 
            Po měsíci
           S Hobim a s ostatníma jsme se začali spolu více kamarádit. Hobi mezi naší partu dost zapadl, dokonce jsme se rozhodli spolu založit skupinu. A všichni jsme na to kývli. Ale já se rozhodl konečně Hobimu přiznat. A dnes je ten den, kdy mu vše řeknu. Sice mám z toho strach, ale vím že buď mě odmítne a já to překousnu, a nebo budeme spolu a vše bude skvělé. Kluci nás určitě podpoří stejně jako JungKooka, Taeho a Jimina. A dokonce YoonGi se dal dohromady s Jinem. 
Jdu na to, dnes máme schůzku skupiny, proto tam budeme, ale já s Hobim chodíme dřív, takže budu mít čas si s ním promluvit. 
Hobi přišel a já už na něj čekal. ,,Ahoj Hobi, můžeme si popovídat, chci s tebou něco promluvit.'' říkám a on se na mě jen usmívá. ,,Víš líbíš se mi. Líbíš se mi už od prvního dne kdy jsem tě uviděl což znamená 3 roky. A já, já jsem hrozný idiot, bál jsem se. Bál jsem se že ti ublížím, a proto doufám že i přes to pokud ty ke mě nic necítíš že budeme kamarádi.'' říkám na jeden nádech. ,,Víš NamJoone od doby kdy jsi mi pomohl jsem na tebe nemohl přestat myslet. Nemohl jsem tě vytěsnit z hlavy, a já myslím že tě mám taky rád.'' ,,Budeš můj přítel Hobi.'' ,,Ano ano a rád.'' řekl mi a skočil mi kolem krku. ,,No konečně to vám to trvalo.'' řekli naráz naši kamarádi.