Oneshoot 3 MAGIC SHOP

불을 통과하는 친구들

              JungKook
              Pamatuji si jakoby to bylo včera, když jsme se spolu přestali bavit. Tehdy jsem ti chtěl pomoci, měl jsi špatnou náladu. Pohádal jsi se s rodiči, křičel si po mě ať odejdu, ale já nehodlal odejít, nechtěl jsem tě nechat samotného. A tak jsem tě obejmul. Ty jsi mě však odstrčil a shodil mě nazem. Následně si mi jich pár vrazil, a odešel si. Pamatuješ v tu dobu, jsme se přestali kamarádit, a já toho litoval, byl jsi skvělí kamarád, a já k tobě cítil i něco víc, ale ukončil si naše přátelství, a poštval si proti mě všechny naše společné kamarády. Přestali se se mnou bavit. Ale já ti to nikdy neměl zazlé.
Proto když jsem toho dne uviděl kouř a oheň jak jde z tvého bytu, jelikož jsme byli sousedé, neváhal jsem. Namočil jsem si své oblečení a vběhl do bytu. Ležel si na své posteli, kolem tebe hořel, nejspíš si z toho omdlel. Rychle jsem tě chytl a táhl jsem tě ven, když jsem tě vytáhl uslyšel jsem štěkot z tvého bytu. Věděl jsem že máš psa, myslím že jsi jí měl i kdysi. A taky jsem věděl že jí máš hrozně moc rád, a tak jsem se rozeběhl za ní. Vzal jsem jí do náruče a snažil jsem se dostat ven, když v tom jsem uslyšel něco jak praská, a viděl jsem jak padá jeden z trámů lehl jsem si na zem tak aby mé tělo krylo Holi a pak jsem jen vykřikl bolestí. Naštěstí tento trám nebyl až tak těžký a tak jsem ho po nějaké době ze sebe shodil. A plazivě jsem se dostal ven i s Holi v náručí, pak už jsem vyčerpáním padl. 
              Probudil jsem se až v nemocnici. ,,Pane Jeon jste vzhůru jak se cítíte?'' optal se mě doktor. ,,Asi, asi dobře, ale necítím nohy.'' řekl jsem zmateně. ,,Ano spadl na vás trám a poškodil vám nohy, ale nebojte s rehabilitací se na ně zase postavíte.'' řek s úsměvem a já jen kývl. ,,A jak je na tom ten kluk co tam byl se mnou? Ví o mě?'' optal jsem se ho. ,,Ahh pan Min, no je v pořádku, jen se dost nadýchal kouře, ale bude v pořádku. Ne neví neřekli jsme mu to.'' řekl a já kývl. ,,Odpočiňte si pane Jeon.'' řekl a odešel z pokoje. 
             Rehabilitace jsou tak namáhavé, ale lepší se to. Všiml jsem si že na proti mému oknu je Basketballové hřiště naší školy, párkrát jsem tam viděl YoonGiho s klukama. Jak moc mi chyběli. Jedno špatné rozhodnutí nás rozdělilo, proč jsem to pokazil, proč jsem ho prostě nenechal samotného? Ale jak bych mohl že to kamarádi nedělají. 
            YoonGi
          Poslední co si pamatuji je to jak upadám do hlubokého spánku ve svém pokoji a kolem mě hoří. Chtěl jsem se upálit, tak jakto že jsem se probudil v nemocnici? Kdo mě sem dostal? V tom do pokoje vešli kluci s Holi v náručí. ,,Jak jsem se se dostal?'' optal jsem se jich, ale oni taky nevěděli. Nakonec mě pustili ven dalšího dne. Kluci mě vyzvedli a vzali mě k Jinovi do bytu, budu bydlet u něj. Prý na mě chce dávat pozor, abych neudělal další hloupost. Byli starostliví, stejně jako JungKook, ach jak mi chybí. Proč jsem ho tehdy musel praštit, proč jsem naše přátelství tehdy skončil. Mrzelo mě to, a o to více že se kluci otočili proti němu. Vše jsem jim vysvětlil, ale oni říkali, že mě prostě měl nechat být, a že jsem udělal správně. Až teď si uvědomuji, jak to bylo vůči němu nefér. Jak se asi má.
           JungKook nechodil do školy, nevěděli jsme co s ním je, nikdo nám nic neřekl. Doufám že je v pořádku. S klukama jsme seděli na basketbalovém hřišti naší školy, které bylo naproti nemocnici, kde jsem ležel. Smáli jsme se společně, a zahráli si i basketball. Smál jsem se, po dlouhé době jsem se smál. I přes to že jsem na sobě cítil něčí pohled, ale nevěděl jsem odkud. Nechal jsem to být, a užíval jsem si den se svými přáteli.
JungKook se po dlouhé době ukázal ve škole, ale něco na něm bylo zvláštního. On kulhal. Co se mu asi stalo? Má to napořád? Vždyť je tanečník může pokračovat? Pomyslel jsem si. Nemohl jsem to nechat jen tak a tak jsem se k němu rozešel. ,,Co jsi dělal?'' řekl jsem narovinu. ,,Co je ti do toho?'' řekl. ,,Zajímá mě to, jsi tanečník a teď kulháš.'' řekl jsem. ,,Hah už dlouho netančím, to je Jimin až tak zblbnutý že ti to ani neřekl.'' řekl a odešel. On netančí? Proč mi to Jimin neřekl? 
           Celou dobu, dokud jsme se s klukama nesešli na obědě jsem nad tím co JungKook řekl jsem musel přemýšlet. Když si kluci posedali, podíval jsem se naštvaně na Jimina. ,,Proč jsi mi neřekl že JungKook už netancuje.'' řekl jsem mu lehce naštvaně. On se na mě jen podíval neurčitým pohledem. ,,Přestal jsi se s ním bavit, mi taky, tak proč bych ti to říkal?'' řekl. ,,Byl náš kamarád, chtěl mě utěšit, a já to přehnal, kdy už to pochopíte.'' řekl jsem naštvaně a odešel. Kdybych to neudělal, byli by jsme dál přátelé. 
               JungKook
           Když jsem slyšel co řekl YoonGi na obědě rozbrečelo mě to. Dává si to za vinu. Neměl jsem to po něm chtít, měl jsem ho nechat samotného, přeci jen, měl špatnou náladu. Koukal jsem jejich směrem, když v tom si mě Jimin všiml. Vstal a rozešel se za mnou. ,,Co čumíš si rád že je YoonGi naštvaný i na nás.'' křikl a jednu mi vrazil. Nechápal jsem ho. Nakonec ho kluci odvedli.
Já se rozešel pryč, s rudým malím obtiskem ruky na tváři. Před budovou jsem si všiml YoonGiho, dal jsem si kapuci na hlavu a rozešel jsem se ze školy, když v tom mě YoonGi doběhl. Zastavil mě a podíval se mi do tváře. Když však uviděl onen obtisk ruky, položil jeho dlaň na obtisk. ,,Jimi že'' řekl a na odpověď nečekal. 
,,JungKooku já chci se ti omluvit za to tehdy. Neměl jsem na tebe křiče, neměl jsem ti vrazit. Chtěl si mě utěšit, ale já tě místo toho praštil.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval. ,,není to tvoje vina měl jsem tě nechat, když jsi mi to říkal, jen jsem ti chtěl pomoci.'' řekl jsem. ,,Já vím a odvděčil jsem se ti takhle omlouvám se. Tak moc mi chybí naše přátelství.'' řekl a obejmul se. Dotkl se však jizvy po spálenině a já tak sykl. ,,Oh omlouvám se jsi zraněný?'' optal se. ,,To je v pořádku.'' řekl jsem. 
             Nakonec jsme šli spolu ven, a pak i ke mě do bytu. YoonGi nevěděl že bydlím ve stejném bytě jako on. Proto se tak divil. Vzal jsem ho do bytu a šel jsem se převléci. Avšak nevěděl jsem že YoonGi šel za mnou, uvědomil jsem si to až, když zalapal po dechu. Až pak jsem si uvědomil že viděl spáleniny a jizvy po nich. ,,Ty ty jsi mě zachránil že.'' řekl a já jsem se na něj vykuleně koukal. Přišel na to. ,,Ano byl jsem to já, nemohl jsem tě tam nechat, nemohl jsem tě ztratit, už tehdy jsem tě měl rád, a pak jsi ukončil přátelství, ale když jsem viděl ten oheň vše se mi vrátilo a já tě tam nemohl prostě nechat.'' řekl jsem na jeden nádech. Nic neříkal a obejmul mě a nakonec políbil.
Nakonec jsme se dali dohromady, a i přes to že kluci to ze začátku nebrali dobře, zase jsme se stali jednou velkou partou.