Oneshoot 3 MAGIC SHOP

잃어버린? 새롭게 사랑받은

                       YoonGi
                       Nebyla to má vlastní rodina, bydlel jsem tam protože se mě, kdysi ujal jejich dědeček. Ten teď již zemřel, a tak to tak začalo i vypadat, od té doby co tu není jsem přestal mluvit. Nadávali mi, šikanovali mě. Ale dnes bylo vše jinak. Pršelo, byla tma, když v tom přišli všichni do předsíně s kufrem v ruce. ,,A teď konečně vypadni ty špíno. Ty k nám nepatříš.'' křičela nevlastní matka. Vyhodili mě na déšť s mou lamičkou od dědečka a kufrem s pár věcmi, které jsem kdysi dostal. Hned jsem byl promočený. Lilo jak z konve. Kam mám teď jít. Pomyslel jsem si. Nemám nic, nemám kam jít, nemám nikoho. Co budu dělat?
Šel jsem dál po selnici, nechal jsem déšť, aby mě ještě více promočil. Byla mi zima, klepal jsem se, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Došel jsem do jednoho parku, kde byl altánek, a tak jsem si vlezl dovnitř. Byli v něm lavičky a já si na ně lehl. Klepající se zimou jsem usnul, nic okolo už jsem nevnímal. 
               Jin
              Můj bratr se ztratil již před 10 lety. Hledáme ho neustále, ale nemůžeme ho najít. Kéž bych věděl kde je. Já mezitím vystudoval a převzal jsem rodinou firmu, avšak nikdy jsem nepřestal ho hledat. Bylo pozdě a pršelo, projížděl jsem kolem parku, kde byl i altán. Něčeho jsem si všiml a tak jsem zastavil auto a vystoupil. Šel jsem do onoho altánu. Ležel v něm kluk, k sobě tiskl malou plyšovou lamu. Vedle něj stál kufr. Co tu asi dělá? Nemohu ho tu nechat, klepe se zimou a je promočený. A tak jsem ho odnesl v náručí do auta. Pak už jsem ho dovezl domů.
,,kde jsi byl Jine?'' optala se mě starostlivě matka, ale když si všimla onoho kluka vytřeštila oči. ,,kdo to je?'' optala se. Nic jsem neřekl, a odnesl ho do pokoje, položil jsem ho do postele a zahrabal ho do deky. Pak jsem z pokoje odešel a šel za rodiči. ,,kdo to je Jine?'' optala se matka znovu. ,,Nevím našel jsem ho v altánu, je promočený, nejspíš ho vyhodili z domu.'' řekl jsem. 
              Ještě chvíli jsme spolu mluvili, ale pak jsem si šel lehnout do vedlejšího pokoje. Jakmile jsem se ráno probudil, šel jsem se na něj podívat. Spal, byl roztomilí, jako malé kotě. Když v tom se vymrštil a vyděšeně se díval kolem sebe. Když si mě všiml schoulil se více do rohu postele. ,,Neboj se mě, neublížím ti.'' řekl jsem a usmál se na něj. 
            YoonGi
             Cítil jsem teplo, obklopovalo mě spolu s příjemnou vůní. Počkat teplo, vůně? Co se tu děje, usnul jsem promočený v parku, kde se vzalo teplo. Přemýšlel jsem a pak se rychle vymrštil do sedu. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem v hezkém pokoji. Když jsem si všiml nějakého kluka. Byl hezký, ale můj typ to nebyl. ,,Neboj se mě, neublížím ti.'' řekl a já se schoulil více do rohu postele. ,,Vážně ti nechci ublížit. Přinesl jsem tě sem, protože jsi se v tom parku klepal zimou.'' řekl a já se na něj podíval. ,,Kde, kde to jsem?'' optal jsem se ho. ,,U mě a mích rodičů doma.'' řekl. ,,Kdo jsi?'' ptal jsem se dál. ,,Kim SeokJin a ty?'' optal se mě zpět. Má hezké jméno. ,,YoonGi.'' řekl jsem jen. Přímení neznám. On se na mě překvapeně podíval. ,,Nechám tě prohlédnout doktorem, myslím že bude chtít udělat i nějaké testy aby zjistil nnějaké vážně problémy.'' řekl jen a pak už odcházel. Ještě jsem ho chytil za ruku a tiše pronesl ,,Děkuji.''
            Doktor přišel o pár hodin později. Odebral mi krev, prohlédl mě, poslechl si můj dech a tady ty blbosti. Nechal jsem se, co jiného mi zbývalo. 
         Jin
         ,,Zkontroluj ho a z krve udělej tes DNA.'' řekl jsem mému kamarádovi lékaři. On jen kývl, když vše udělal odešel do laboratoře zpět do nemocnice. Až budou testy hotové dá mi vědět.
Celkem mu to trvalo, ozval se mi po týdnu. ,,Jine je to vážně tvůj bratr. DNA se shoduje.'' řekl mi. A já byl štěstím bez sebe. Hned jsem to řekl rodičům. Ti hned běželi do pokoje. Já šel za nimi. Jakmile jsem tam vešel viděl jsem jak se s YoonGim objímají. YoonGi vypadal zmateně. A tak jsem se pustil do vysvětlování.
,,Před 10 lety někdo unesl mého bratra. Hledali jsme ho hodně dlouho. Marně, avšak narazil jsem na tebe, a když jsem tě našel v tom parku, přišel jsi mi povědomí. Když jsi mi řekl jméno, musel jsem zkusit test DNA, můj bratr se jmenoval YoonGi. A DNA vyšel pozitivně, jsme sourozenci, jsme rodina. Neboj se už nikdy nebudeš sám, jsme tu s tebou.'' řekl jsem mu a taky ho objal. 
Nakonec si YoonGi zvykl, pomohl jsem mu najít práci, která by ho bavila. A to se povedlo. A celá rodina byla zase šťastná jako ještě nikdy.