Oneshoot 3 MAGIC SHOP

선택하지 않은 사랑

            YoonGi
            Já a můj bratr jsme neka. Jako neko vždy musíte mít někoho kdo vás ,,vlastní'' proto se naši rozhodli dohodnout nám sňatek, aby za nás dostali i dobré peníze. Nechápal jsem proč to tak musí být, ale bránit jsem se tomu nemohl. Jenže já nebyl jako ostatní neka, byl jsem zdrženlivý, bázlivý a hodně stydlivý. Pro některé jsem nebyl ani dost atraktivní. Tak moc jsem se bál že by mě ani jeden nechtěl, ale já neměl právo něco chtít, či protestovat. Když nás rodiče odvezli do onoho domu znervózněl jsem ještě více. U domu nás předali služebnictvu, a pak odešli. Služebné nás odvedli do pokojů a pak odešli. Byl jsem sám v obřím pokoji a nevěděl jsem co přijde. 
Jenže ono se nic nedělo, nikdo nepřišel. A přitom jsem na chodbě slyšel kroky, po chvíli se však dveře otevřeli. Do pokoje vstoupil celkem mladý a pohledný muž. Díval se na mě celkem zamračeně neusmál se. Nešel ke mě, zůstal stát u dveří a mračil se na mě. ,,Víš nebýt tvých rodičů co se vás dvou chtěli zbavit, nikdy bych tě nechtěl. Tvůj bratr je o dost hezčí, myslím že se asi pod ělím s mým bratrem o toho tvého.'' řekl otevřel dveře a odešel z pokoje. Oddechl jsem si jelikož jsem věděl že se mnou nikdo spát nebude, ale vlastně to zabolelo, slyšet že o mě nemá zájem. Nevěděl jsem co mám dělat. Proto jsem se jen schoulil pod peřinu a nechal mé slzy kanout z očí. Vážně mě nikdo nechce? Jsem odporný, nebo co je se mnou špatně? Běhalo mi v hlavě než jsem usnul. 
       Ráno jsem se probral, bolela mě hlava, a oči jsem měl zarudlé. Pomalu jsem se vyhrabal z postele, stoupl jsem si na rozklepané nohy a přesunul jsem se do koupelny. Když jsem se podíval do zrcadla lekl jsem se. Viděl jsem hubenou postabu, zarudlí oči i obličej, který byl propadlý, rozčepířené vlasy z kterých vykukovali má černá ouška, a kolem těla obmotaný ocásek. Umyl jsem si obličej oblékl jsem se, a pak sešel dolů do kuchyně. Seděli tam všichni tři. Můj bratr byl přes ně rozvalený, byl šťastný. Falešně jsem se usmál a vešel do místnosti. Když jsem si je prohlédl poznal jsem toho kdo byl u mě v pokoji, a pak jsem si prohlédl toho druhého. Byl tak krásný. Ale jeho úsměv nepatřil mě a nikdy ani nebude. Přešel jsem k lince natáhl jsem se pro hrnek, ale nedosáhl jsem na něj pořádně. A místo toho abych si ho podal, jsem ho shodil, při dopadu se rozbyl, a jeden kus mě pořezal na noze. Vyjekl jsem od leku. Nikdo však nereagoval. Do očí se mi vehnaly slzy. Nikoho jsem nezajímal, ani ten pitomej hrnek si nezasloužil pozornost. Sebral jsem všechny střepy, vyhodil jsem je do koše a pak se vydal nahoru do koupelny. Musel jsem si tu nohu trochu ošetřit. Když v tom někdo vešel do pokoje. Byl to ten hezký. ,,Jsi v pořádku, všiml jsem si krve, která vedla až k tobě.'' řekl a podíval se na mě. Já jen sklopil hlavu. 
On se ke mě rozešel a klekl si předemě. Uviděl ranku na noze. ,,Co jsi to vyváděl.'' řekl zmateně. Nic jsem neřekl. On si vzal dezinfekci z mé ruky a začal mě ošetřovat. Tiše jsem zasykl. ,,Proč jsi přišel?'' optám se tiše. ,,Vyděsilo mě to. Vidět krev na zemi. A mířila ke tvému do pokoje.'' řekl jakoby nic. Jen jsem kývl hlavou. ,,jsem v pořádku tak můžeš jít za mím bratrem.'' řekl jsem koktavě a snažil jsem se od něj odtáhnout. ,,Neuhýbej.'' řekl přisněji, a chytil mou nohu. Ještě mi nohu zalepil. Vzal mě do náručí a dal mě do postele.  ,,Přinesu ti něco k jídlu.'' řekl pro mě stále neznámí. Já jen kývl. Proč se zajímá? Nechápal jsem to. 
Po chvíli vážně přišel i se snídaní. Položil mi jí na stolek vedle mě. ,,Najez se.'' řekl a já jen kývl. On tu ale stále seděl. ,,Nemusíš tu sedět, určitě je můj bratr lepší společnost.'' řekl jsem a odtáhl jsem se. ,,Nechceš mě tu.'' říká ale usmívá se. Proč se usmívá? Nedokázal jsem odpovědět. Protože jsem byl rád že je tady se mnou, ale mě nechce, chce mého bratra. ,,Ale no tak já tě neukousnu.'' říká a zasměje se. ,,Ale, ale máš si vzít mého bratra, nebo oba si ho máte vzít, tak proč strácíš čas se mnou.'' říkám. ,,Svatba je jen pro pár ne pro tři.'' říká a já na něj vytřeštím oči. ,,Ale, ale vždyť tvůj bratr mě nechce, a ty si máš vzít mého bratra.'' říkám dál. ,,Co když si tebe, ale vezmu já?'' řekl jakoby nic a já na něj vytřeštil oči. ,,Ty? Mě?'' pronesl jsem zmateně. A on jen kývl na souhlas. ,,Copak nechceš mě snad?'' řekne. Já nevím co mám říct a při tom cítím jak se mé tváře mění v červené rajče. On se nad tím jen uchechtne. ,,Ale, já nejsem hezký, jsem vyhublí.'' říkám. ,,Vykrmím si tě, jsi mnohem lepší než tvůj bratr, nechápu proč jsem nepřišel už včera večer.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval. 
              ,,Jsi mnohem lepší než tvůj bratr, je roztomilé jak jsi neviný, a bázlivý, je to roztomilé, myslím že jsi mnohem lepší než tvůj bratr.'' říká a přibližuje se ke mě. Nemám kam uhnout a ani jsem nechtěl. Líbilo se mi jak mluvil, líbilo se mi že má o mě zájem. 
A vážně trávil se mnou hodně času, proto se dohodli že si nás vymění, protože TaeHyungovi jak jsem zjistil že se jmenuje, se líbím více než můj bratr, a i přez malé protesty mého bratra souhlasily. A rodiče ty to nějak neřešili. A já byl šťastný že je tu někdo kdo mě vážně dokáže milovat. Protože TaeHyung byl vážně skvělí, pozorný a hezky se o mě staral, a já mu byl nesmírně vděčný že mi dal lásku, a věnuje se mi jak nejvíce může. Je to vážně skvělí člověk který miluje svím způsobem a já jsem za to nesmírně rád. Nic bych neměnil.