Oneshoot 3 MAGIC SHOP

불과 물

            YoonGi
          Vždy jsem byl sám, protože jsem se bál že svými schopnostmi někomu ublížím. Protože tehdy jsem ublížil jim, už nechci ublížit nikomu dalšímu. Utekl jsem do hor, kde jsem se skryl. Učil jsem se používat své schopnosti, párkrát jsem něco podpálil, ale trénink se vyplatil. Naučil jsem se vše ovládat. Proto jsem začal chránit můj bývalí domov, mou bývalou vesnici.Nedovolil jsem nikomu aby jim ublížil, stačilo že jsem tehdy ublížil já. Jenže není vždy tak jak chceme, někdy přijde i nečekané, a to se brzy mělo stát. A já s tím pořádně nemohl nic dělat. A toho jsem litoval nejvíce.
           Byl jsem na obhlídce kolem vesnice, něco se mi totiž dost nezdálo. A měl jsem pravdu, v tom z lesa vyběhlo hodně lidí. Ale nebyli obyčejní, toho jsem si všiml hned. U jejich rukou se vznášela voda a led. Začali útočit na vesnici, všude byl slyšet křik, a já se za pomocí ohně je snažil uchránit ale bylo jich moc. Nedokázal jsem to, chytili mě do  vzdušné bubliny, a když všechny povraždili v té bublině mě někam nesli. Nevěděl jsem kam, nemohl jsem nijak utéci. A tak jsem to tedy vzdal. Z mích očí se začali valit rudé slzy. Které se při doteku svodou měnili v páru. Nechápal jsem co se děje, jediné co jsem měl před očima, bylo jak voda zabíjí mou vesnici, a i když jsem z ní utekl, bylo mi to tak líto. 
Najednou jsem cítil jak se mé vězení rozbilo, pár kapek vody na mě dopadli, ale koule byla pryč. Pak mě někdo svázal a nechal mě sedět na zemi. Pak odešel. Po nějaké době se sem někdo vrátil.. Nebyl to ten stejný člověk, tohle byl mladý kluk o trochu vyšší než já. ,,Kdo jsi?'' optal se mě. Nic jsem však neříkal. ,,Já se na něco ptám.'' řekl lehce naštvaně. Dál sem však nic neříkal. ,,Fajn jak chceš.'' řekl a pustil na mě vodu, ta se mě ale nedotkla, můj oheň mě proti ní začal chránit. Nechápal jsem tedy proč mě neochránil i před tím. On se na mě jen překvapeně podíval. ,,Ty ty ovládáš oheň.'' řekl překvapeně. Já se na něj podíval. Byl jsem naštvaný. Ten kluk však odešel. 
          Tae
        Nechápu proč se toho kluka taky nebavili, a proč bych ho měl mít na starost zrovna já. Pomyslel jsem si. Vešel jsem do stanu, a on seděl svázaný na zemi. Podíval jsem se na něj a promluvil k němu ,,Kdo jsi?'' Nic neříkal a to mě štvalo ,,Já se na něco ptal.'' řekl jsem lehce naštvaně. On na mě však dál jen civěl. ,,Fajn jak chceš.'' pronesl jsem a naštvaně začal tvořit vodní kouli, kterou jsem na něj vzápětí pustil. Nad ním se však udělal ohnivý štít. On, on umí ovládat oheň. ,,Ty ty ovládáš oheň.'' řekl jsem překvapeně. On se na mě podíval, vypadal naštvaně. Ale to mě nezajímalo, já mezitím odešel. 
,,Tati, tati on on ovládá oheň.'' vykřikl jsem překvapeně. On se na mě podíval se stejným překvapením. ,,To je nesmysl, ohnivý vymřeli.'' řekl jen. ,,Se pojď sám přesvědčit.'' řekl jsem. A on se tedy zvedl a šel se mnou. Zase jsme použili vodu, a ohnivý štít se kolem něj   vytvořil. ,,Jak je to možné, rodina Min zemřela.'' řekl můj otec a já se na něj podíval. ,,Kdo jsi.'' řekl otec klidně. ,,Min YoonGi.'' řekl onen kluk. Jeho hlas byl příjemný. ,,Minové neměli syna.'' řekl můj otec. ,,Měli, ale skrývali se, ale nikdy oheň neovládali, věděl bych to, nezabil bych je bránili by se, kdyby to uměli.'' řekl YoonGi. ,,Když se narodí dítě u dvou ohnových jejich schopnosti se přensou na dítě.''  řekl můj otec. YoonGi jen vykulil oči.
         YoonGi
          Proč mi, ale o tom nic neřekli? Proč mi nepomohli to ovládat, proč mě neučili. Proč mě nechali je zabít. Přemýšlel jsem. A jak to on ví. ,,Jak to víte.'' optal jsem se ho na otázku co mě tížila. ,,Byli jsme přátelé, ale pak se ztratili. Nikdo neví proč a kam? Proto jsem ani nevěděl že mají syna.'' řekl mi. ,,Proč mě tedy neučili, a proč jste vyvraždili tu vesnici.'' ptal jsem se dál. ,,Protože v ohnivých měli tradici že se to učí každý sám, a tu vesnici jsme vyvraždit museli, napadali naše lidi. Našli jsme je už několikrát zabíjeta krást u nás ve vesnici.'' řekl a já na něj vykulil oči. On nakonec odešel, zůstal tu jen on. Odvázal mě, s tím že nesmím utíkat. Jen jsem kývl. 
        A vážně neměl jsem se tu špatně, Tae jak se mi představil onen kluk mi dělal společnost. Dokonce mě pod jeho dohledem pouštěli ven. Čím více jsem s ním trávil čas tím více jsme se kamarádili. A i když jsme každý byl úplně jiný, přitahovalo mě to k němu. Začal jsem k němu něco cítit. Ale taky jsem zjistil že Tae má snoubence. Jimin se menuje. 
Čím více se blížila jejich svatba, měl na mě méně času, a tak už mě nenechali tolik hlídat, ale já trpěl. Můj oheň jakoby mě spaloval, chtěl se dostat ven, ale já jim nechtěl ublížit. 
            Den svatby přišel nějak moc rychle. Ráno jsem Taemu popřál, ale pak už jsem musel odejít, nechtěl jsem se na to dívat. A tak jsem odešel do lesa. Daleko. Klekl jsem si ubrečený na zem, a nechal slzy téci. Propustil jsem oheň, propustil jsem svou sílu. A kolem mě se rozprostřeli mé plameny, nedokázal jsem to ovládat. Cítil jsem se hrozně, jakobych znovu vidět umírat své rodiče, jakobych umíral sám.
         Tae
          YoonGi mi popřál, ale viděl jsem tu faleš. Nechtěl jsem si vzít Jimina, ale je to dohodnuté jak dlouho, nemohl jsem odporovat. A tak stojím pře oltářem, s někým koho nemiluji. Miluji totiž YoonGiho, a tak jsem tam dlouho stá nevydržel a rozeběhl jsem se hledat YoonGiho. Nevěděl jsem kam mám jít, když v tom jsem ucítil spáleniště a oheň. Rozeběhl jsem se tím směrem. Na mýtině jsem viděl YoonGiho, klečel na kolenou a brečel. Oheň byl všude, ale mě to bylo jedno. Rozeběhl jsem se k němu. Klekl jsem si k němu a i přes žár ohně jsem díky chladivosti mé vodní schopnosti jsem ho obejmul. ,,Jsem tady YoonGi a už tě neopustím.'' šeptal jsem mu do ucha. On se pomalu uklidňoval otočil se ke  mě, a objal mě zpět.
A tak se i dva protiklady ohně a vody dali dohromady.