Oneshoot 3 MAGIC SHOP

요트

             Jin
            Vždy jsem si myslel že peníze jsou všechno, ale až když jsem uviděl tebe jsem poznal že mé všechno jsi ty. Byl to však jen pohled a úsměv co jsme si věnovali. Můžu se zamilovat na první pohled? Asi ano, jelikož od té doby, co jsem tě poprvé uviděl, jsem měl neustále tvé oči před těmi mými. Nemohl jsem tě vyhnat z hlavy. Měl jsi to podobně? Ale o čem vlastně mluvím to vám hned vysvětlím. 
         S rodiči a mím bratrem jsme jeli na Maltu na dovolenou. Měli jsme tam pronajatou jachtu a měli jsme se plavit po moři. Nechtělo se mi, radši bych byl s kamarády na chatě. Jenže ne já s nimi musel jet a všem ukázat že jsme bohatý a že máme prachy na drahé večeře a na jachtu. Nesnášel jsem to, všichni mě brali jako toho bohatého kluka co vše zaplatí proto jsem měl jen jednoho pravého kamaráda. Nevadilo mi to JungKooka bych za nic nevyměnil. Proto mě mrzí že jsem nemohl jít s ním jet.
Na letišti nás čekallo odbavení a potom už dlouhá cesta soukromým letadlem. Můj otec vlastnil velkou společnost a má matka byla slavná modelka a bratr je hudební virtuóz. Možná si říkáte že je slvělé mít peníze, ale není to tak. Protože všichni vám věnujou pozornost hlavně kvůli penězům, chtějí potkat vašeho bratra či rodiče. Nesnášel jsem to, proto jsem byl rád když jsem mohl vypadnout s Kookem ven. V letadle jsem si s ním psal, abych se nenudil a přitom jsem poslouchal hudbu.
            Na maltě jsme vše vyřídili a nakonec nás taxi odvezlo k jachtě, na kterou jsme nastoupili a mohli jsme vyplout. Jachta byla celkem velká, byli tam tři pokoje, kuchyňka a vše potřebná. Táta měl papíry na řízení lodi takže byl kapitánem. Lehl jsem si na postel a unaveně a znuděně jsem vydechl. Co tu budu dělat? No psát si s Kookem, a koukat na televizi, možná i pracovat na své hudbě. Ano věnuji se hudbě ale spíše jako koníček. 
            YoonGi
           Nesnáším lodě, tak sakra co tu dělám? Právě jsem se svými přáteli na maltě a máme se plavit na Jachtě, protože jeden z nich má narozeniny, a dostal to jako dárek. Jsme rád že mě pozval, ale o tom že se budeme plavit na jachtě mi neřekl. I když chápu to, kdyby mi to řekl nejel bych. No nakonec jsem nastoupil na loď a šel se ubytovat. Byla to velká jachta, s postelí na zádi, a 5 pokojemi. Nást tu dohromady bylo 8, ale z toho 3 byli páry, takže budou spát spolu. Ale přemýšlím že pokud bude teplo, budu spát venku. Rád usínám při poslechu vody, občas si pustím déšť či moře abych lépe spal. 
Nakonec jsem si uložil věci, vysprchoval se a šel za klukama na záď. Už tam popíjeli a jedli jídlo co nejspíš někdo připravil. Bylo vážně dobré. Nakonec jsme ještě popřáli NamJoonovi a slavili. Když se všichni odebrali dovnitř já ještě zůstal venku. Lehl jsem si na tu postel nebo spíše rozkládací gauč. Lehl jsem si na záda a koukal jsem na nebe. Malá lampa zářila na přídi aby nás nejspíš viděli ostatní lodě. Když v tom jsem si všiml další jachty co jela proti nám. Prohlížel jsem si ji, když v tom jsem si všiml kluka. Mohl být asi tak stejně starý jako já, vlastně dělal to co já ležel na zádi lodi a nejspíš koukal na nebe. Ale když jsme projížděli kolem sebe všiml si jak na něj koukám. Naše oči se spojili a mě se zatajil dech. Nezmohl jsem se na nic jiného než na úsměv. Byl krásný i na tu dálku, na kterou jsem ho viděl. Kdo to je? Pomyslel jsem si. Pak už jsem ho ale ztratil z dohledu. 
                Vždy když jsem zavřel viděl jsem jeho, jeho oči, jeho úsměv. Kdo to je? Proč ho nemůžu dostat z hlavy? Dnes jsme kotvili aby jsme nakoupili zásoby, měli jsme tu být ještě tak týden. Konečně pevná zem pod nohama. Vyšli jsme do obchodu a každý šel směrem který jsme si předem určili. Já měl koupit maso, a další věci. 
Procházel jsem uličkama, když v tom jsem do někoho vrazil. Ona osoba spadla na zem. ,,Moc se omlouvám.'' vyhrkl jsem ze sebe a podíval jsem se na onu osobu. Když jsem ho uviděl zatajil se mi dech. To je ten z té jachty. Rychle jsem k němu natáhl ruku a pomohl jsem mu vstát. ,,Jsi v pořádku?'' optal jsem se ho, on jen na souhlas kývl. ,,Jsem YoonGi.'' řekl jsem ,,Jin.'' řekl a usmál se. ,,Pěkné jméno.'' řekl jsem si šeptem, ale on to nejspíš slyšel jelikož se začervenal. Je tak roztomilí. Pak jsme si ještě chvíli povídali, ale nakonec jsem musel odejít, přeci jen ostatní na mě čekají. No ještě jsme si stihli vyměnit čísla. 
           Pak jsme si psali, psali jsme si pořád. Psali jsme si o blbostech, psali jsme si o všem možném. Kluci se mě i už ptali s kým si píšu že jim nevěnuji pozornost, ale nikdy jsem jim nedal odpověď. Nakonec už to byl konec výletu. Nakonec to bylo skvělé, a já si to užil tedy nejvíce s psaním s Jinem. 
         S Jinem jsme se párkrát sešli i v Koreji, ale když na to přišli jeho rodiče, odstřihli nás, a přitom jsme si pořádně ani nic nezačali. I tak jsem na něj nikdy nezapomněl a nikdy nezapomenu, a myslím že on to má stejně.