Oneshoot 3 MAGIC SHOP

남에게 상처를 준 상처

          YoonGi
       Už jsem toho měl dost, celí život se mi hroutil. Už mě nebavilo koukat na to jak jsou všichni šťastný a já jen tiše umírám. Ani mi kamarádi to snad neviděli, nebo to prostě jen vidět nechtěli? Byli jsme skupina ale já to pomalu přestával dávat. Přál jsem si být slavný, přál jsem si aby lidé milovali mou hudbu, ale čím více se to dělo, tím více jsem trpěl. A tak jsem se uchýl k řezání se žiletkou. Avšak, když jsem si něco udělal rána na ruce nevydržela dlouho, vždy tam zbyla jen krev. Nechápal jsem co se děje. Mohl jsem se řezat jak jsem chtěl, ale rány na mém těle nezůstávali.
Kam se ale mohli podít? To nevím, proto jsem se rozhodl použít vanu, a tak jsem si jí napustil plnou po okraj a vlezl jsem do ní. Potopil jsem se pod vodu a čekal jsem, ale nic se nedělo, bylo to nepříjemné to ano, ale já pořád žil. Když v tom jsem uslyšel křik kluků,,Jine, Jine co se děje.'' křičeli a já se vynořil z vody. Rychle jsem vylezl z vody a začal jsem se sušit. Rychle jsem zaběhl do pokoje, kde jsem se začal oblékat. Pak jsem běžel tam odkud jsem slyšel křik. Jin ležel na posteli, dýchal plitce. ,,Co se tu stalo?'' optal jsem se nechápavě. ,,Nevím Jin najednou spadl a vypadalo to jakoby se topil, jakoby se nemohl nadechnout.'' řekl vyděšeně JungKook. Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Mohli by jste mě tu s ním, nachvíli nechat?'' optal jsem se jich a oni jen na souhlas kývli a odešli z jeho pokoje. Vyhrnul jsem mu rukávy, a vyděl jizvy na jeho ruce. Co se to tu sakra děje? Jin by se přeci neřezal. pomyslel jsem si. Tak jsem do ruky vzal malé ořezávátko a lehce jsem se jeho ostřím řízl do ruky. Na mé ruce ranka zmizela, ale ukázala se na Jinově ruce. Lehce jsem vzal do své ruky a pořezal. A ranka z jeho ruky zmizela a tentokrát se ukázala na mé ruce. Co se to tu sakra děje? Nic jsem nechápal. Jak je možné aby se rány z jeho těla přenesli na mě a mé rány na jeho?
          Zůstal jsem s ním asi další dvě hodiny, když v tom se začal Jin probouzet. Byl lehce zmatený. ,,Co tu děláš YoonGi?'' optal se. ,,Musíme si promluvit'' řekl jsem mu. ,,Tak mluv.'' řekl. ,,Jak je možné že mé rány se objevují na tvém těle a tvé rány na tom mém?'' řekl jsem narovinu. On na mě koukal jak na vola. ,,Jak to myslíš?'' optal se nechápavě. ,,Podívej.'' řekl jsem a zase jsem se lehce pořezal na ruku ořezávátkem. Mé oči se přesunuli na Jinovu ruku, a tam směřovali i jeho oči. Koukal na ranku, kterou jsem si udělal do své kůže, ale ona byla na jeho. ,,Jak jak je to možné?'' vykoktal nechápavě Jin. ,,Nevím, ale když jsem se snažil i dnes utopit ty jsi omdlel, prý jakoby jsi se topil.'' ,,Proč si se sakra snažil utopit.'' hlesl Jin nechápavě. ,,Já já.'' koktal jsem ze sebe, ale nedokázal jsem ze sebe nic dostat. On mě však bez řečí obejmul. Objetí jsem mu oplatil. 
                Jin
       Když mi řekl co se děje nechápal jsem to, ale když mi to ukázal, pochopil jsem. On se řezal a jeho rány se objevili na mě. Proto ty jizvy, párkrát jsem si i říkal proč mi teče po ruce krev, a vždy když jsem to viděl jsem se vyděsil, ale teď to už dává smysl. A i to utopení. Ale proč to dělá? Proč by si ubližoval, proč se chtěl vůbec utopit? Nechápal jsem to, ale obejmul jsem ho. Nic jiného jsem nedokázal udělat. Ale bylo to tak příjemné. Už ho nenechám aby si ublížil. 
,,Kdykoliv si budeš chtít ublížit, kdykoliv se budeš cítit hůř, či sám stačí za mnou přijít. Nechci aby jsi si ubližoval, i když tím ublížíš mě. Chci aby jsi byl upřímný a nebál si se svěřit.'' řekl jsem mu a znovu jsem ho obejmul. On se rozplakal a já spolu s ním. 
Od té doby jsme si byli bližší a vše jsme spolu  sdíleli. Už nikdy nebyl sám a nové rány, které by udělal schválně se neobjevili a za to jsem byl neskutečně rád.