Oneshoot 3 MAGIC SHOP

사랑은 절대 죽지 않아

           JungKook
         ,,Kdo jsi?'' optal jsem se tě tehdy, když jsem tě poprvé našel ležet nahého na zahradě naše domu, ve kterém jsem žil s mými kamarády. Ty jsi na mě jen vyjeveně koukal ze země. Rychle jsem se vzpamatoval, a hodil přes tebe můj kabát. Divně jsi se na něj díval, a nakonec jsi se usmál. Postavil jsi se a můj kabát jsi si držel kolem těle. Byl jsi o kousek nižší než já, ale ne o moc. ,,Kdo jsi?'' optal jsem se tě znovu. Ty jsi se ke mě přiblížil a natáhl ke mě ruku. Pobýdl jsi mě  abych tě za ní chytl a já tak tedy uviděl něco co jsem nikdy nečekal. 
             Byl to vesmír, pronášel mě vesmírem, někam až na nějakou planetu. Byli tam lidé, oblečení v bílém. Byl jsi tam i ty v nějaké laboratoři. Byl jsi přivázaný na posteli, cukal jsi sebou, někdo se k tobě přiblížil a něco ti píchl. Rychle jsem otočil zrak, nemohl jsem se na to dívat. Slyšel jsem tedy jen výcvik. Pak jsi mě přenesl k něčemu podobnému raketě, zavřeli tě do ní. ,,Měj se YoonGi, nepatříš sem, chcípni tam.'' řekl nějaký muž a zavřel dveře rakety, která po chvíli vzlétla. Pak se mi ukázalo to jak jsi tady ztroskotal. 
Pustil jsem tvou ruku a vyděšeně se na tebe díval. ,,Jsi YoonGi, a jsi z jiné planety?'' optal jsem se a ty si jen přikývl. ,,Vezmu tě dovnitř ano, tam se vyspíš. Mě a mých kamarádů se bát nemusíš ano. Nikdo ti už neublíží s námi jsi v bezpečí.'' řekl jsem mu, a za ruku ho vedl dovnitř. Zavedl jsem ho do svého pokoje a nechal ho lehnout si do postele, lehl jsem si na zem a usnul. 
            ,,JungKookie, JungKookie vstávej.'' křikl Jimin a při skákání na mou postel na mě šlápl. Sakra skočil na YoonGiho. Vymrštil jsem se do sedu a pak i na nohy. YoonGi byl schoulený v rohu posteli a Jimin se na něj překvapeně koukal. ,,Omlouvám se Gi měl jsem zamknout, ale nenapadlo mě že sem tak vběhne.'' řekl jsem omluvně na YoonGiho. Ten se na mě jen podíval. ,,Kdo to je Kookie?'' optal se zmateně Jimin. ,,To je Gi, je z jiné planety, ze které ho vyhostili.'' řekl jsem mu. Jimin na mě koukal jak na debila, ale byla to pravda, tak co. ,,Běž nepařed, zachvíli sejdeme domů a já vám to vysvětlím.'' řekl jsem mu a on tedy odešel. ,,YoonGi, teď jim to budeme muset vysvětlit, aby věděli že tu jsi, ale jsou hodní ano, neboj se.'' řekl jsem a on na souhlas kývl. Dal jsem mu na převlečení oblečení, a pak jsme mohli sejít dolů. Kluci byli v kuchyni, a tak jsem ho vzal za nimi. ,,Kluci tohle je YoonGi, ta díra na zahradě je od něj, protože přiletěl z vesmíru.'' řekl jsem jim a čekal na jejich rekace. ,,Nedělej si srandu. Jo nelži.'' atd. říkali ostatní. ,,Nelžu.'' řekl jsem sklesle. Když v tom se kolem nás objevilo něco podobného jako mi YoonGi ukazoval za pomocí ruky. Když to skončilo, kluci jen civěli. ,,Tak už mi věříte.'' řekl jsem se smíchem. ,,Jak, jak je to možné.'' řekl Jin. ,,Nevím, prostě to tak je.'' řekl jsem. ,,No YoonGi klidně tu zůstaň stejně asi nemáš kam jít.'' řekl NamJoon. 
           YoonGi tu byl s námi, učili jsme ho mluvit, a celkem mu to i šlo. Nejvíce se držel při mě, a já byl za to rád.  Oblíbil jsem si ho. Dnes jsme šli na procházku, chtěl jsem ho vzít ven. Procházeli jsme se a on se krásně usmíval. Venku jsme narazili i na psi, které si YoonGi chtěl hned hladit. ,,Líbí se ti co.'' řekl jsem. On jen na souhlas kývl. Pak jsme šli dál, stmívalo se a mi se tedy vraceli zpět. Když v tom jedné uličce nás zastavil nějaký šílenec s pistolí. ,,Naval prachy.'' vykřikl ale já u sebe žádný neměl. ,,Dělej.'' křikl znovu. ,,Nemám.'' řekl jsem, odpověď se mu nejspíše nelíbila, protože vystřelil. Čekal jsem bolest, ale žádná nepřišla. Otevřel jsem oči, předemnou stál Gi. Z hrudníku mu tekla modrá krev. Sakra, sakra co mám dělat, nemůžu ho vzít do nemocnice. Vzal jsem ho do náruče a nesl ho domů. ,,Gi prosím musíš přežít.'' říkal jsem mu. Rozrazil jsem domovní dveře a kluci se ke mě hned seběhli. ,,Co se sakra stalo.'' vykřikl Hoseok. ,,Nějaký šílenec nás chtěl okrást s pistolí v ruce, ale já neměl peníza, a YoonGi předěm skočil.'' řekl jsem rychle. Položil jsem ho na postel u mě v pokoji. Sotva dýchal, a já veděl že ho nezachráníme. ,,Omlovám se Gi, ale jednou se zase potkáme.'' zašeptal jsem a políbil ho. Když v tom jeho tělo začalo svítit modře. Jeho dech se ustálil a zase pravidelně dýchal. Rána se zacelila, a on se probral. ,,Zachránil si mě, jsem člověk.'' vykřikl nadšeně YoonGi a políbil mě. V tom do pokoje vtrhli kluci a jen na nás koukali. No nám to bylo jedno my jsme se dál líbali.