Oneshoot 3 MAGIC SHOP

가족 사랑

            YoonGi
          Minulá budoucnost
          Má rodina byla bohatá, vždy jsem je měl rád, ale oni mě vůbec neřešili, byl jsem pro ně vzduch. Pro ně byl hlavní můj bratr a sestry, nevěděli o mě nic. Ale i tak jsem je měl rád. Byli přeci má rodina. Taky to tak i vypadalo. A to v den kdy mě můj bratr srazil autem. Řekl že to byla nehoda, ale přitom mě srazil schválně. A když jsem byl v nemocnici, seřvali mě, nadávali mi, polili mě dokonce i vodou. A nakonec mě vyhodili, ale proč? Protože můj bratr jim nakecal všechny nepěkné věci. A nakonec mě vyhodili na ulici, kde mě můj bratr zabil. 
           Znovuzrození
        Probral jsem se na zemi v obýváku. Nechápal jsem co se děje. Všichni stáli kolem stolu na kterém stál dort. Všichni zpívali a na dortu bylo číslo 21. To znamená že je 09.03.2013. Mám narozeniny a můj bratr taky. Všichni oslavují jeho narozeniny na mé nikdo nemyslí, asi ani neví že je dnes mám. Dokud můj bratr neochutná dort. Jsou v něm jahody a on je na ně alergický, ale já je miluji. Začne se dusit. ,,jsou jsou v tom jahody.'' říká sípavě. ,,Jahody vždyť si na ně alergický, kdo objednával dort.'' vykřikla matka. Všichni se podívali na mě. No co mám taky narozeniny. ,,YoonGi víš že je tvůj bratr alergický na jahody, tak proč je kupuješ.'' křičela má matka. ,,No a co já mám přeci taky narozeniny.'' říkám. ,,Jenže někdo jako ty si to nezaslouží.'' křičí. ,,Takže on si to zaslouží jo hah.'' tak ať si ho vychutná říkám beru dort a plácnu mu ho do obličeje. ,,Tímto jsem s vámi skončil.'' říkám a odcházím z tohohle prokletého domu. 
          Šel jsem za svými jedinými kamarády. Všichni bydleli spolu, a já byl u nich vždy výtaný. Proto jsem stál před jejich domem a zazvonil jsem na zvonek. Otevřít přišel Jimin mlaý růžovovlasý roztomilí kluk. ,,Ahoj oslavenče pojď dál.'' vykřikl nadšeně a vtáhl mě dovnitř. ,,YoonGi konečně jsi tady.'' řeknou všichni najednou a vtahují mě do objetí. ,,Můžu tu zůstat s vámi, už se nemám kam vrátit.'' říkám a oni jen kývou a pevněji mě objímají. Vý že nemám rád objetí, ale zase vý kdy ho potřebuji. S klukama jsme se snažili minulí život dostat se do skupiny a stát se slavnými. Ale já kvůli mé rodině nemohl, a tak se stalo slavnými jen jich 6, ale teď už mě rodina nedrží zpět. 
Proto jsme tvrdě pracovali, až si nás všimla malá společnost. BigHit jak si pamatuji tak se díky klukům stala dost úspěšnou. Stávali jsme se slavnějšími a slavnějšími a já zapomínal na to zlé, ale to se brzy mělo změnit. 
         YoonGiho nejstarší sestra
        ,,YoonGi se již dlouho nevrátil domů.'' říkám ale nikdo mě nevnímá. Vážně se k němu chovají strašně. Proč jsem si toho nikdy nevšimla. Nakonec se vydám do jeho pokoje, ale tam je samé  harampádí. ,,Kde má YoonGi pokoj?'' ptám se služebné. ,,Pan YoonGi spal v přístěnku pod schody vaše matka mu zakázala pohybovat se po domě.'' řekne a sklopí oči. Jak je to sakra možné. Nakonec jsem narazila na jeho deník. Vzala jsem si ho do ruky a začala jsem číst.
16.11.2010
Má starší sestra je vážně úžasná. Obdivuji ji, jsem rád že je má sestra chci být jednu jako ona, jít si za svým a být sebevědomí. A ještě k tomu je krásná.
25.12.2011
Už se brzy stmívá a starší sestra se vrací pozdě domů, už je tma a mám strach že by mohl azakopnout, proto jsem za své našetřené peníze z brigády jsem koupil světýlka a rozsvítil jsem je kolem cesty. Avšak když to starší sestra zjistila křičela na mě že jsem takhle pozdě venku a že se tu nemám pléct. Chápal jsem jí kéž bych byl duch.
Chtělo se mi z toho brečet, takových zápisů tam bylo dost. Jak jsem mohla být taková.
Musím se mu omluvit. 
          ,,Holky kde je YoonGi?'' optám se sester. ,,Nevím aspoň nepřekáží co se tak staráš.'' říká má mladší sestra. ,,Měla by jsi si uvědomit jak se k němu chováme. Je to taky člověk a náš bratr.'' říkám naštvaně. ,,ne to není.'' říká zpět. ,,nejdřív si to přečti pak něco říkej.'' říkám a hodím po ní deník. 
          Druhá sestra
 17.11.2010
Má druhá sestra je tak ohleduplná. Miluje zvířata a krásně se o ně stará, dokonce si obstarala vlastní útuelk ve kterém se stará o opuštěná zvířata no není to krásné. Jsem na ní tak pyšný i když občas žárlím i k psovi se chovají lépe než ke mě. Kéž bych mohl být pes, třeba by se taky chovali jinak. 
12.12.2011
Dneska druhé sestře utekl pejsek. Musel jsem ho chytit, nechtěl jsem aby byla smutná, kdyby to zjistila. Proto jsem se za ním rozeběhl a chytal ho. Nakonec se mi to povedlo, ale pokousal mě. Když jsem ho nesl domů, druhá sestra tam přiběhla a začala po mě křičet. Myslela si že to já ho pustil, a neposlouchala mě. Nechtěla slyšet že já to nebyl a ještě k tomu mě kousl. Pak jen naštvaně odešla. Mrzelo mě to? To ano a moc. 
       Proč jsem ho nenechala tehdy mluvit, a vysvětlit to. Sakra, rozbrečelo mě to, vážně jsem na něj byla taková. Tohle is nezasloužil. 
        Třetí sestra
18.11.2010
Je silná a já jsem na ní hrdý, je to slavná zápasnice. Vážně je skvělá. taky bych se chtěl umět bránit, a kdyby mě učila? To by bylo úžasné, ale ona se mnou ani nemluví.
16.12.2011
Dnes měla velký zápas. Nechtěl jsem tam jít abych jí nějak nenaštval, proto jsem ji pozoroval zpoza dveří. Vyhrála a já byl za ní tak rád, proto jsem se s ní na dálku vyfotil. Je tak skvělá a silná. Škoda že jí to nemůžu říci osobně, neposlouchala by mě, nikdy mě neposlouchá. 
         Bylo tam více takovýhle zápisků a mě to bylo tak líto. Proč jsem ho nikdy neposlouchala? Proč jsme se k němu takto chovali? Proč jsme k němu byli takový? Samé otázky žádné odpovědi, ale uvědomujeme si to takhle pozdě odpustí nám?
          Nejmladší sestra
19.11.2010
Dnes má důležitou operaci, je totiž doktorka. Jedna z nejlepších a já jsem rád že je to má sestra. Dřív jsem se bál injekcí, ale když jsem jí věděl, uvědomil jsem si kdo je ,,anděl s lidskou tváří.'' od té doby jsem se nebál injekcí, a nebylo to jen kvůli tomu že na mě trénovala jak injekce používat.¨
27.12.2011
Dnes mám jít na operaci. Nikdo o tom neví, jak by taky mohli. Vidělal jsem si na ni sám, aby to nikdo nevěděl. Operace měla být v sestřině nemocnici, ale já doufal že mě neuvidí a vážně nevěděla o tom a já si oddychl. I když jsem se bál, věděl jsem že to dopadne dobře, kvůli tomu že je to nemocnice kde pracuje moje sestra.
          Jakto že jsem o takové operaci nevěděl? Jakto že jsem si toho nevšimla. ,,Jaká to byla operace?'' optala jsem se a nejstarší sestra mi podala papíry. ,,odstranění slepého střeva?'' jakto že o tom sakra nic nevím? Jakto že si na to vydělávala sám? Byla jsem naštvaná. 
      ,,Musíme jít za ním, musíme se udobřit.'' říkám a ostatní jen přikyvují.
      YoonGi
       Dnes jsme měli koncert. Přišlo hodně ARMY a já byl šťastný stejně jako kluci. Už jsem se těši na pódiu. Bude to úžasné. Vystoupili jsme na pódiu a začali zpívat a rapovat. Užívali jsme si to, odkud jsem si nevšiml svých čtyř sester. Co tu dělají? Proč tu jsou? Přemýšlel jsem ale ve skutečnosti jsem je rád viděl. Proto jsem si klekl a uklonil jsme se jim. Rozbrečel jsem se, byl jsem rád že tu jsou.
Vypadalo to že si to užili, a já se těšil až je uvidím. Chyběli mi to jsem musel uznat, ony ano. Proto jakmile jsme skončili a oni na mě čekali v zákulisí objal jsem je. ,,YoonGi chceme se ti tak moc omluvit, měli jsme si tě více všímat a ne na tebe kašlat.'' já je jen pevněji objal. ,,je to v pořádku.''