Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Dance save live

                     Jimin
               Miloval jsem tanec, ale nikdy jsem nikam nepatřil. Nechtěli mě, či mě nebrali vážně a tak jsem vždy odešel. Nechtěl jsem být jen sluha co nosil pití, chtěl jsem tančit. Ale to mě často nenechali. A tak jsem začal tančit na ulici. Neschovával jsem ouška ani ocásek, jen přes tvář jsem si dával roušku. Nevadilo mi kdo jsem, a pokud lidem ano, pak se na mě nemusí koukat.
            Dnes jsem vstal ze špinavé madrace, které mám v tomto malém pokoji ubytovny pro hybridy. Oblékl jsem si své oblečení růžový modrý svetr a modré rostrhané kalhoty. Na tvář jsem si dal roušku a vyrazil do ulic. V kapse jsem měl starý telefon a repráček, přemýšlel jsem co si dnes pustím za písničky. 
Došel jsem na své místo a začal hledat určité písničky. Nakonec jsem si pustil písničky od skupiny BTS a začal jsem tančit. Užíval jsem si to a pod rouškou jsem se sám pro sebe usmíval. Vážně jsem tancem žil. Vždy když písnička skončila lidi tleskali. Byl jsem tak rád. Tančil jsem dlouho, užíval jsem si to. Když jsem však začal být unavený uklonil jsem se a odešel. 
             Po menší pauze  jsem se přesunul na jinou uličku. Byla trošku více frekventovanější. Než jsem začal zase tančit, ještě jsem se napil. Pak jsem pustil další písničky a začal tančit. Užíval jsem si to. Když v tom mi někdo vypl hudbu. Vyděšeně jsem se na něj otočil. Stál tam celkem nabušený chlap. Rozešel se ke mě. Chtěl po mě čapnout, ale já se nenechal. Čapl jsem rychle reprák a telefon, a pak jsem se rozeběhl. On běžel za mnou a dohnal mě. Silně mě přitalčil ke zdi. ,,Co si taková špína dovoluje tancovat na BTS. Nezasloužíš si to.'' křikl mi do tváře a uštědřil mi pěstí. Následovalo další a další. Až jsem spadl k zemi a on do mě ještě kopal. Nedokázal jsem se pořádně ani pohnout a tak jsem se aspoň doplazil ke krabicím co v uličce byli. Schoval jsem se do nich, a doufal jsem že mě nikdo nenajde. 
           NamJoon
           Poslední dobou je toho na mě moc, a tak jsem se chodil po zkouškách procházet po městě. Rouška a čepice mi zakrývala mou známovu tvář. Každý den jsem chodil kolem hybridího kluka co tančil i na naše písničky. Tancoval vážně skvěle. Občas jsem se i zastavil a pozoroval ho co nejdéle jsem mohl. Než mě někdo z kluků začal shánět. 
Dnes jsem ho zase viděl. Tančil na naše písničky a užíval si to. Dokud ho však někdo nezsatavil. Byl to nějaký svalovec. Vypl mu hudbu a pak jsem jen viděl jak onen kluk někam utíká a ten namakanec za ním. Rozešel jsem se pomalu za nimi. Jenže když jsem je našel on ani ten kluk už tam nebyl. Jenže z uličky se ozývali tiché vzlyky. Rozešel jsem se tedy do oné uličky a porozhlédl jsem se v ní. A nakonec jsem ho našel. Ležel v krabicích a brečel. Sehl jsem se k němu a dotkl jsem se jeho ramene. On se na mě vyděšeně podíval. Byl vyděšený. Tak jsem si odrkyl tvář. On na mě jen vytřeštil oči. Zná mě. ,,Nemusíš se mě bát. Já ti neublížím.'' řekl jsem. On na mě vytřeštil svá kukadla. Byli krásná, šedá a hluboká. ,,Vezmu tě do bezpečí ano.'' řekl jsem mu. On jen pokýval hlavou. 
               Vyzvedl jsem ho do náruče a nesl ho do dormu. Cestou jsem si všiml že mi usnul v náručí. Vypadal tak krásně. Donesl jsem ho do dormu, a za doprovodu očí kluků jsem ho odnesl do mého pokoje. Pak jsem zašel dolů ke klukům. ,,Kdo to je?'' optal se mě Jin. ,,Tancuje na ulici je to hybrid. A někdo ho dost zmlátil.'' řekl jsem narovinu. ,,NamJoone, NamJoone jsi až moc milí co když ti něco udělá.'' řekl YoonGi. ,,Nemohl jsem ho tam nechat, viděl jsem ho již několikrát jak tancuje, a tancuje vážně skvěle. A když jsem slyšel jeho vzlyky nemohl jsem ho tam nechat.'' řekl jsem. 
Pak jsem se vrátil do pokoje. Ležel na posteli schoulený do deky, vypadal tak krásně. Bylo mi ho tak líto. Nechal jsem ho spát a vrhl se na psaní textů. Asi po několika hodinách se probudil. Byl vyděšený. ,,Neboj se. Jsi v bezpečí. Už ti nikdo neublíží.'' řekl jsem mu. Lehce natočil hlavu na stranu a podíval se na mě. Byl tak roztomilí. ,,Pojď ke mě ano. Neublížím ti.'' On vážně vstal a šel ke mě. ,,Klidně si tu roušku sundej myslím že tady budeš dlouho.'' řekl jsem mu a on vypadal zmateně. ,,Myslím že pokud chceš nové místo a rodinu tady tě všichni přijmou.'' řekl jsem mu. On mi hned skočil kolem krku. Vypadal šťastně. Pak mě nechal mu sundat roušku. ,,Jakpak se jmenuješ?'' optal jsem se ho. ,,Jimin.'' šept. ,,Já jsem NamJoon.'' řekl jsem ,,Vím znám vás.'' řekl a já se nad tím pousmál. 
Pak jsem ho vzal dolů ke klukům. ,,Neboj se jsou milí.'' řekl jsem mu ještě. ,,Kluci toto je Jimin teď tu bude žít s námi.'' řekl jsem jim. TaeHyung se hned zvedl a skočil po něm. ,,Rád tě poznávám. Jsi tak roztomilí.'' vykřikl. Jimin se lehce vyděsil ale nechal se objímat. 
             Jimin
           Bylo to zvláštní, ale cítil jsem se s nimi tak dobře. I když ze začátku mě moc nemusel YoonGi. Ale nakonec když mě viděl tančit, řekl mi že by pro mě měl písničku. A nechal mě jí nazpívat i zatancovat. Bylo to tak skvělé. Vzali mě k nim do skupiny a já už se nikdy nestyděl za to že jsem hybrid. Mohl jsem ukazovat co umím a kdo jsem. Miloval jsem to, miloval jsem kluky za to že mě vzali k sobě.