Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Royalty

                Stiles
               Žárlil jsem na svého bratra. Bral si muže, kterého jsem miloval z celého svého srdce. Ale nikomu jsem to nemohl říci, protože tato svatba je domluvená již dlouhou dobu. Kéž by už neexistovali smluvená manželství, ale v naší době to jinak nejde. Vždy musí na trůn usednout ten starší, i když tady jsem byl starší já. To však nikdo nevěděl. Rodiče mě viděli jako prokleté dítě, proto mě pořádně nepouštěli ven. On ani neví že existuji, nikdy mě neviděl. Změnil by názor kdyby mě znal? Dokázal by všem ukázat že nejsem prokletý? Hah takové blbosti, samozřejmně že ne.
Kéž bych mohl být aspoň volný. Občas chodím ven jen po nocích, jinak mě nepouští. Ano zná to hrozně, ale kdo by pouštěl ven prokleté dítě. Rádi mi to předhazují a já už si zvykl. Jediné co přes den dělám je že se učím, hraju na počítači či si čtu, občas dokonce i kreslím. V noci chodím na procházky po zahradách či i mimo palác. 
            Dnes měl přijet Derek snoubenec mého bratra Dylana, všude se šílí a chystá se jídlo a věci na bál. Ano rodiče pro tuto příležitost pořádají bál. Já tam samozřejmně nesmím, ale i tak se půjdu aspoň projít ven. Hosti se sjížděli, všude byl hluk a po paláci se rozléhal šepot, smých a tlachání těch bohatých lidí. Služebnictvo mi ještě předtím doneslo něco k jídlu. Jediný kdo se mě nebojí a nevěří že jsem prokletý je Scott. Jsme přátelé již delší dobu, ale nemáme čas se pořádně bavit. Když dojeli všichni lidé, byla má šance dostat se ven. 
Šel jsem chodbou pro služebnictvo, kterou jsem se dostal k východu do zahrad. Chvíli jsme se jimi procházel, ale pak jsem se vydal do jízdárny. Osedlal jsem si svého koně a vyjel jsem ven z paláce. Jel jsem do lesa, projížděl jsem se dlouho, když v tom se můj kůň polekal a splašil se. Shodil mě z jeho hřbetu, a utekl. Rozhlížel jsem se kolem čeho se tak mohl leknout, když jsem si všiml zářících žlutých očí. Bylo jich tam hodně, začali se přibližovat a já zjistil že jsou to vlci. Zvláštní vlci. Vrčeli a přibližovali se ke mě. Když v tom přede mně skočil o dost větší černý vlk s rudýma očima. Vrčel na ty ostatní a když zavil, oni utekly. 
Onen vlk se pak na mě otočil a přibližoval se ke mě. Jeho červené oči mě fascinovali, neděsili mě. Přiblížil se až na tolik že jsem cítil jeho horký dech na tváři, strčil do ní čumákem a pak nakonec utekl. Já se nakonec zvedl a vydal jsem se lesem zpět do zámku. Už pomalu svítalo, když jsem se dostal do svého pokoje. A tak jsem si lehl do postele a ještě jsem usnul. 
            Derek
           Zase nějaký bál kvůli zásnubám s Dylanem. Nic k němu necítím, kdyby to nedohodli tehdy naši prarodiče nic by se nekonalo. Nemám ho rád, je nesimpatický, působí arogantně a zle. Ale co s tím nadělám. cesta utíkala tak rychle, kéž by byla delší. Spolu se mnou jela moje sestra Cora a můj strýc Peter který nás vychoval. Pak ještě s námi byl Issac a Lydia. 
Když jsme dojeli, ani jsem nechtěl vylézt z kočáru. Proč jsem nemohl běžet jako vlk? Pomyslel jsem si. Ano jsme vlkodlaci a umíme se měnit ve vlky. 
Tolik lidí, tolik hluku a ještě otrava s Dylanem, který mi při tanci neustále šlapal na nohy. Bylo to hrozné a tak jsem po chvíli šel na balkón, který směřoval k lesu, viděl jsem někoho na koni jak jede do lesa. Neřešil jsem to, asi nějaký sluha.
Večer utíkal, když v tom jsem zavětřil něco zvláštního. Byla to smečka vlků a hodně vystrašený člověk. Hned jsem vyšel ze zámku a za jeho branami jsem se změnil ve vlka a běžel za tou vůní. Skočil jsem před toho člověka a ty vlky zahnal. Když jsem se otočil na toho člověka neviváděl, nebyl z něj cítit strach. Pořád mi koukal do očí. Přiblížil jsem se k němu a čumákem mu drkl do obličeje. Pak jsem utekl zase zpátky do zámku. 
          Na toho kluka jsem neustále myslel. Kdo to byl? Další den jsem ho totiž nepotkal. Ale cítil jsem ho v zámku. Kdo to asi je? Měl podobnou vůni jako Dylan, ale mnohem lepší. Jsou příbuzní? Jak je to možné? Nemají dalšího syn? Musel jsem nad tím pořád přemýšlet. Když  v tom jsem zase ucítil jeho vůni smíchanou se strachem. Následoval jsem onu vůni. Došel jsem až do zapadlé části paláce. Za jednimi dveřmi byl slyšet pláč, a nadávky, slyšel jsem tam hlas krále, královny i Dylana. Poslouchal jsem za dveřmi a když jsem uslyšel ránu, rozrazil jsem dveře. To co jsem viděl mě překvapilo. Na zemi se choulil onen kluk, a když jsem ho pořádně viděl, uvědomil jsem že je tak podobný Dylanovi. ,,Co tu děláte Dereku?'' optal se mě vykolejeně král. ,To bych se měl ptát já? Kdo to je?'' optal jsem se naštvaně. ,,To? Je to jen sluha.'' řekla královna. 
Nevěřil jsem jim a tak jsem se ptal služebnictva. Nikdo mi však nic neřekl, dokud jsem nenarazil na Scotta. Řekl mi že je to starší syn krále a královny. A můj vlk skákal štěstím. Díky vnitřním vlkům se dokážeme rychle i na první pohled zamilovat, a on se zamiloval. 
            Je čas svatby a já plánuju dost riskantní věc, ale nikdo mě nezastaví. Všichni zde stojíme. Scott přivede Stilese. Vše začalo. ,,Dereku berete si zde přítomného prince Dylana?'' optal se mě kněz. ,,Ne neberu, jelikož není nejstarším synem tím je princ Stiles, a já si nikoho jiného nevezmu.'' řekl jsem rozhodně. Všichni zalapali po dechu. ,,Vezmeš si mě Stilesi.'' optal jsem se ho když ho Scott přivedl až ke mě. ,,Ano, ano.'' řekl a skočil mi kolem krku.