Oneshoot 3 MAGIC SHOP

オンラインの友達は私の友達です

             Stiles
             Znáte to, vystudujete školu a myslíte si, že hned seženete dobrou práci. Takové to však není. Tedy jak u koho, u mě to tak nebylo, až do jednoho okamžiku, který vše změnil. 
Nastoupil jsem do práce u místní policie, chtěl jsem být jako můj táta, který tu už bohužel se mnou není, proto jsem nastoupil k policii. Měl jsem z toho strach, bál jsem se že se dozví že jsem gay. Že mě nepřijmou, ale věděl jsem že táta by si to tak přál. 
Zaklepal jsem na dveře zdejšího Sherifa Dereka Halea. Pozval mě dál a já vyšel. Za stolem seděl pohledný muž tak kolem 30. Svali se mu celkem rýsovaly, a ty ruce. Ohm. Ale asi jsem si ho prohlížel dlouho, jelikož si po chvíli odkašlal. Já zazmatkoval a málem jsem sebou před ním sekl. ,,Oh omlouvám se. Jsem Stiles Stilinsky mám dnes nastoupit.'' řekl jsem a lehce jsem se uklonil. On se však jen zamračil. Udělal jsem snad něco? Pomyslel jsem si. ,,Ano vítejte, žádné otálení hned do práce, vezme si vás na starost Isaac Lahey.'' řekl a onen muž vstoupil. ,,Toto je tvůj nový přírůstek do party Isaacu.'' řekl jen a pokynul ke mě. ,,Stiles Stilinsky.'' řekl jsem. ,,Tak pojď za mnou.'' řekl mi jen a já tedy šel. Usadil mě za stůl a dal mi nějaké papíry. 
                Byl jsem vyřízený, byl jsem sotva rád že jsem došel domů. Lehl jsem si do postele a snažil jsem se usnout. Když v tom mi napsal můj online přítel. Nikdy jsem se s ním naviděl, ale je to má spřízněná duše. Určitě je. Píšeme si již 3 měsíce, a skvěle si rozumíme. Ale mám strach že jakmile zjistí, kdo jsem nelíbil bych se mu. Proto jsem rád že to nenabízí. Rád bych ho viděl to ano, ale strach je silnější. 
,,Jak pak jsi se dnes měl?'' psal ve zprávě. ,,Bylo to celkem dobré, i když šéf vypadal jako bručnou, ale jinak to bylo ok.'' odepsal jsem mu. ,,Určitě to nebude hrozné, jen tě nezná.'' příšla mi hned odpověď.'' ,,Máš pravdu, musím ho nejdříve poznat. I když ten ke komu mě dal, taky není špatný.'' odepsal jsem mu, ale neuvědomoval jsem si jak to mohlo vyznít. On už však neodepsal. 
            Ráno jsem byl celkem unavený, protože jsem nemohl spát. Litoval jsem co jsem napsal, a musel jsem nad tím stále přemýšlet. Isaac je fajn, ale nelíbí se mi, jen jsem si prostě neuvědomil jak to muselo vyznít. Bylo mi to líto. Ale, nechtěl jsem mu hned psát, mohlo by ho to naštvat ještě více. Proto jsem to nechal být, ale musel jsem nad tím pořád přemýšlet. Ráno jsem z postele vstával tedy unavený s černými kruhy pod očima. Oblékl jsem se, a odešel jsem do práce. ,,Vítej Stilesi, ani si nesedej, musíme jít, někdo nám volal že se něco stalo.'' řekl mi rovnou Isaac. A tak jsem se vydal za ním, bez mého kafe, protože jsem si ho nestihl ani udělat. Sedl jsem si do auta a nechal se vést tam, kam nás volali. Byl to mladý kluk, byl celí od krve a klepal se. Přišli jsme k němu a ptali jsme se co se stalo. ,,Zabil je. Zabil mé rodiče, mou rodinu.'' ,,Kdo je zabil?'' optal se Isaac. ,,Muž bez pusy.'' řekl onen kluk a já se na něj nechápavě podíval. Když v tom se po mě onen kluk rozeběhl. Nic jsem nechápal, když v tom kluk ode mě odletěl. Podíval jsem se na Isaaca. ,,Díky'' řekl jsem mu. ,,Co to ale sakra bylo.'' dodal jsem pochvíli. ,,To byl Wendigo, ale to ti vysvětlím později.'' řekl mi a já jen kývl. Nakonec jsme se zeptali na další věci, a pak jsme se mohli vrátit. ,,Běž ke stolu a dej si kafe, já jdu za Sherifem.'' řekl Isaac a odešel. 
             Derek
             ,,Co se stalo Isaacu?'' optal jsem se mu jakmile se vrátil, a vypadal vyděšeně, naštvaně a asi i překvapeně. ,,Jeli jsme tam, byl tam mladý kluk celí od krve. Ptali jsme se co se stalo on řekl něco o muži bez pusy a pak. Pak vystartoval po Stilesovi, byl to wendigo Dereku. Budeme to muset Stilesovi vysvětlit a říct mu to.'' řekl. Vykulil jsem na něj oči. ,,Jak je to možné?'' řekl jsem mu. ,,To nevím, ale je to divný.'' 
Po tom co Isaac opustil mou kancelář musel jsem nad tím uvažovat. Jak mám říct člověku že nadpřirozeno existuje? Jak bych mu to měl vysvětlit? Já vážně nevím, ale vím že mu to budu muset říct. Jen musím promislet jak. 
              ,,Stilesi stav se u mě v kanceláři, musím s tebou mluvit.'' řekl jsem před koncem jeho šichty. ,,Je možné že mi nebudeš věřit, ale věříš v nadpřirozeno?''On na mě chvíli jen koukal, nakonec však kývl a pak dodal. ,,Můj kamarád byl vlkodlak.'' řekl a já se na něj podíval. ,,Jak byl? Snad je?'' řekl jsem mu nechápavě. ,,Ne zabili ho, před míma očima.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval. Zabili mu kamaráda před jeho očima? ,,Jak se jmenoval?'' ,,Vernon Boyd'' řekl. ,,Jsi z tohoto města že?'' optal jsem se ho. Ano Boyda jsem znal, byl v mé směčce, ale nikdo o tom nevěděl. ,,Ano můj otec zde byl sherifem.'' řekl a já jen kývl. ,,Znal jsem Boyda a mrzí mě to, nikdy mi o tobě nic neřekl.'' ,,O tobě taky nikdy nemluvil.'' řekl. ,,Dnes jsi potkal wendigo. Víš co to je?'' optal jsem se ho, on zakýval hlavou  v nesouhlas. ,,Jsou to lidožravý měňavci, jsou dost nebezpeční a silní. Málo kdo se jim dokáže ubránit. Ani já jako vlkodlak to pořádně nedokážu.'' řekl jsem mu pravdu a skutečnost že jsem vlkodlak. ,,Jsi, jsi vlkodlak.'' vykoktal ze sebe. ,,Ano jsem alfa a Isaac je má beta, ještě spolu se Scotttem, Lydií, Kirou a dalšími.'' řekl jsem mu.
        Nic neřekl a jen opustil mou kancelář. Odešel, prostě odešel. I když čemu se divím, když na něj toto vybalím. No nic, uvidíme se zítra. Pomyslel jsem si, ale pro jistotu jsem ho nenápadně doprovodil domů. 
             Stiles
           Takže můj šéf je vlkodlak. Můj spolupracovník je vlkodlak. A napadl mě wendigo. Ským to sakram pracuju? Pomyslel jsem si. No nevadí, musím to zvládnout. Šel jsem si lehnout do postele, a po chvíli jsem tentokrát dokázal usnout. 
          Sen
           Byl jsem v lese, byla tma a já pořádně nic neviděl. Když v tom se něco proti mě rozutíkalo. Bylo to skoro u mě, když v tom mě přeskočilo něco velkého a skočilo to přede mě. Bránilo mě to. Když to přepralo to před ním otočil se ke mě. Koukali na mě dvě rudé zářící oči. Začal jsem vyděšeně couvat, až jsem narazil do stromu. On se jen přibližoval a díval se mi do očí. Necítil jsem z nich strach, ale lásku, bylo to zvláštní. Tvora jsem viděl poprvé, ale cítím že je tak známí a že máme něco hodně společného. Přiblížil jsem se k němu a položil jsem mu ruku na hlavu a drbal ho. Byl moc krásný, ale kdo to je? A proč mi pomohl?
           Konec snu
           Derek
          Ten sen byl tak skutečný? Zachránil jsem ho. Pomohl jsem mu? Dával jsem najevo svou lásku, a on mě za to drbal. Už jsem z něj necítil strach, byli to stejné pocity jako ty mé. Stiles že by mě miloval. Ale já mám přeci mou lásku online, neublížím mu, to radši ublížím sobě. On je pro mě důležitý. 
          Ráno jsem vstal. A byl jsem stále vykolejený z tohoto snu. Je to skutečnost? Vážně mě Stiles miluje, nebo je to jen sen, může být sen skutečností? Nechápu to. Cítí to stejně, nebo je to jen má představivost.
Hned jak jsem se probudil jsem sáhl po telefonu a napsal jsem mému online příteli. Musím se s ním vidět, tohle nemůže být možné. Mám jeho a zdá se mi o jiném muži, není to fér.
Proto jsem mu hned napsal. ,,Mohli bychom se sejít, chci tě konečně poznat, asi šílím, ale prosím setkejme se.'' napsal jsem. ,,Kdy a kde?'' přišla odpověď. ,,Co zítra o půl třetí v kavárně Wolfeye.'' napsal jsem. ,,Dobře.'' odepsal. 
           A tak jsem šel zmatený do práce, ale neskutečně jsem se těšil. Konečně ho poznám, konečně ho uvidím, a utřídím si city. 
Čekal jsem v kavárně, a ani jsem nevěděl na koho vlastně čekám. Do kavárny vešel Stiles, a šel k nějakému stolu. Sedl si a začal se s někým bavit. Naštvaně však odešel. Co se asi stalo? On tu však nebyl. Tak jsem vytáhl telefon a napsal jsem mu. ,,Kde jsi?'' čekal jsem na odpověď. ,,Omlouvám se, ale vždyť už jsme se potkali, odmítl jsi mě s tím že nejsi teplej.'' přišla mi odpověď. ,,Počkej co, vždyť jsme se nepotkali.'' napsal jsem. ,,Ohh tak to se omlouvám, ale asi se sejdeme někdy jindy, nemám náladu.'' odepsal. Achh jo. Povzdychl jsem si a odešel jsem. 
Došel jsem na stanici kde seděl Stiles který vypadal nešťastně. Něco se ve mě pohlo, ale snažil jsem se to neřešit, a zalezl jsem do kanclu. 
,,Dereku, dnes máte sledovačku. Jdeš se Stilesem já nemůžu, konečně jdu se Scottem na rande.'' řekl mi Isaac a já jen kývl na souhlas. No skvělé. 
                  ,,Stilesi máme sledovačku toho bez pusy, pojď se mnou.'' řekl jsem mu a on nechtě šel. Taky se mi nechce, ale musíme no. Sedli jsem si do auta a jeli na adresu kam nás poslali. A celou noc jsme čekali, ale nic se nedělo. A tak jsem si vytáhl mobil a psal jsem mému Online příteli. Stiles naštěstí spal. Jemu však vždy pípl telefon, a mě to přišlo zvláštní a tak jsem se na jeho telefon podíval. Zjistil jsem věc co mě nadchla. Stiles je můj Online přítel. Měl jsem chuť křičet, ale nemohl jsem. 
Ráno jsem ho odvezl domů, a když jsem dorazila domů napsala jsem mu. ,,Co se dnes sejít?'' ,,Dobře kdy kde?'' odepsal. ,,Tam kde minule, budu sedět u okna v černé kožené bundě.'' napsal jsem ,,Ok''.
            V danou dobu jsem vyrazil a sedl jsem si tam kde jsem napsal že budu. Čekal jsem a on vážně po chvíli přišel. Rozešel se ke mě. A jelikož jsem seděl k němu zády nevěděl kdo jsem. Posadil se naproti mě, a když uviděl mou tvář vypadal šokovaně. ,,Ty jsi on?'' vykoktal zmateně. ,,Ano.'' řekl jsem a usmál jsem se. 
Nakonec jsme tam spolu seděli dlouho. Povídali jsme si. Poznávali jsme se, a bylo to úžasné. Jenže vše skvělé se někdy posere.
              O dva týdny později
            Stále jsme neměli chyceného onoho vraha. A to už zabil další lidi. Bylo to hrozné, ale já byl šťastný. Byl jsem se Stilesem a to mě dělalo šťastným. Bylo to s ním úžásné, představil jsem mu i svou smečku. Vzali ho skvěle, a já byl za to rád. Stiles byl skvělí člověk.
Dnes jsme spolu měli zase hlídku, tentokrát bylo jisté že na onom místě bude. Seděli jsme spolu v autě a čekali co se bude dít. 
           Všichni byli okolo, nebyli jsme tu sami, ale i tak mi přišlo že je něco špatně. Že se něco stane, a že to nebude nic dobrého. Mé oči byli skoro pořád rudé, můj vlk byl skoro jako šílený, ale já nevěděl proč. Zatím se nic nedělo, ale i tak vše bylo zvláštní. I má smečka to musel cítit, ale nic jsme nemohli dělat, museli jsme jen čekat co se bude dít. Bylo to zničující, ale čas se tak táhnul. Stiles mě celou dobu držel za ruku, a to mě lehce krotilo a vracelo do reality, ale i tak vše bylo divné. 
       Najednou byl tady, stál přímo před námi. ,,Ale, ale další mrtví nadpřirozený.'' řekl robotický hlas. ,,Tentokrát nikoho nezabiješ.'' pronesl jsem. ,,Mílíš se.'' řekl a rozeběhl se mím směrem se sekerou v ruce. Ještě ale nebyl čas zavolat mou smečku, čas nadejde. Přiběhl ke mě a už to vypadalo že do mě zasekne. Když v tom předemě skočil Stiles. To už tu však byla má smečka. Zneškodnili ho, ale Stiles klesl k zemi. ,,Proč jsi to udělal, zahojil bych se.'' řekl jsem mu. ,,Nezahojil, byla od oměje.'' řekl těžce. ,,Nemluv vysiluješ se.'' vzal jsem ho do ruky, a rozeběhl se s ním do nemocnice. Ale když jsme tam přišli bylo pozdě. Snažil jsem se ho kousnout, ale ani to nepomohlo. Umřela mi má spřízněná duše, aby mě zachránila. Ztratil jsem Stilese, protože mě zachránil.