Oneshoot 3 MAGIC SHOP

困ったときはお手伝いします

                Stiles
              Prozdě bez rozloučení odjel. Nic mi neřekl, nerozloučil se a odjel. Hlavně že musel obejmout Braeden, která jede s ním. Proč mi nic neřekl, ani neřekl zda mám čekat. Ano já Stiles Stilinsky chodil s Derekem Halem. Ale nikdo o tom nevěděl. On si to tak přál. Nikdy mi neřekl proč nechce. aby to ostatní věděli. Ale mě to netrápilo důležité bylo, že jsem byl s ním. A jakto že ostatní necítili jeho pach ze mě? Protože ze mě nebyli cítit žádné pachy. Nejspíš kvůli dlouhodobému brání léků. Ale už jsem je mohl přestat brát, avšak až po tom co on odjel. Nikdy tedy necítil můj pach. 
Bylo to tu bez něj těžké. Všichni se mě ptali co se děje, ale já jim nehodlal nic říci. Týral jsem se tím že jsem si to nechával sám pro sebe. I přes to že Sccot a lidi z naší smečky se snažili to ze mě dostat, nic jsem jim neřekl. Jenže jednou se stalo něco co nikdo nechápal, ani Deaton nic nevěděl. 
           Byla noc, a já spal, tentokrát se mi podařilo usnout bez nočních můr. Jenže sen byl tentokrát divný, byl tak reálný. Jakoby se to stalo či se to stát teprve mělo. Byl v tom Derek, byl zraněný. A koukal na mě a nějakou holku jak se líbáme. Vypadal tak zraněně. Rychle jsem se probudil. Byl jsem spocený a nic jsem nechápal. 
Utekly 2 měsíce mezitím se do naší smečky přidala Malia, kterou jsem hned poznal byla to holka z mého snu. Byla vážně hezká. Po dalších 2 měsících jsme se s Maliou dali dohromady, protože jsem přestal doufat že se Derek vrátí. Bylo to s ní fajn, ale ne jako s Derekm, dokonce jsem s ní nedokázal mít pohlavní styk. Spát s ní v jedné posteli, držet se za ruce a sem tam se políbit mi bohatě stačilo. A jí to ani tak nevadilo za což jsem byl rád. Ve skutečnosti jsme spolu chodili spíše proto abychom donutili žárlit Sccota. A celkem se to i dařilo, ale nikomu jsme to neřekli. 
              Dnes byl deštivý den, spolu s Malií jsme šli ze školy, ostatní ještě něco řešili, a nás u toho nechtěli. Nic jsme si z toho nedělali a prostě jsme šli dál. Došli jsme před školu, když jsem si všiml pro mě známého černého camara, o které se drze opíral jeho majitel, který do této školy již dávno nechodí. Naše pohledy se střetli. Rychle jsem chytl Malii a bez upozornění jsem jí políbil. Ať vidí, že už ho nepotřebuji. I když uvnitř sebe jsem věděl že to není pravda. Následně jsem se na něj podíval, a on vypadal tak nešťastně. Hned se mi vybavil ten se, a uvědomil jsem si že v něm byl zraněný. Měl jsem chuť se za ním rozejít a zkontrolovat ho, ale Malia mě zatáhla aby jsme už šli. 
Když jsem dorazil domů zavolal jsem Sccotovi. ,,Sccote Derek je zpět.'' řekl jsem mu do telefonu, lehce stále rozhozený. ,,Já vím Stilesi právě jsme u něj v loftu.'' řekl jakoby nic. A vlastně oni o tom nevěděli, jasně že níc nevědí. ,,Mám se stavit?'' optal jsem se. ,,Jasně jsme tu všichni.'' řekl a já na sebe hodil koženou bundu a rozjel jsem se na určené místo. Otevřel mi Derek. Stále byl tak krásný, jak si ho pamatuji. Dlouho jsem na něj zíral, dokud se neozval Issac. ,,Tak kde jste vy dva.'' hned jsem se vzpamatoval a rozešel jsem se dál. A vážně všichni tam seděli. Malia vedle Sccota, Issac vedle Alison, Lydia vedle Aidena, Liam, Cory a Mason a poslední Jackson s Eathanem. Všichni se k sobě tulili, tedy až na Malii se Sccotem. Malia si hned stoupla a rozešla se ke mě. Vtiskla mi pusu na tvář.' Bylo mi to tak nepříjemné ještě k tomu když na nás všichni koukali a nejvíce pohled Dereka. 
               Derek
              Nemohl jsem se s ním tehdy rozloučit, protože jsem nevěděl  zda se vůbec  vrátím. Ale teď stojím před jeho školou a čekám až vyjde. Když vyšel všiml si mě, ucítil jsem pach, který z něj vycházel, prolínal se s nervozitou, naštvaností a něčím co jsem nedokázal popsat. Jaktože má pach? pomyslel jsem si a když se naše pohledy  střetli, čekal jsem že se za mnou rozejde, ale místo toho aby se za mnou rozešel přitáhl si nějakou holku k sobě a políbil ji. Chtělo se mi brečet, když jsem to viděl. Ale co jsem mohl čekat, že by čekal? Že by myslel jen na mě a nikoho si nenašel? Vždyť jsem ani nechtěl, aby to o nás někdo věděl. Nedivím se mu. 
S ránou krvácející na břiše jsem nasedl do svého auta a odjel k sobě domů. Byl jsem z toho zničený, a rána bolela snad ještě víc. Můj vlk kňučel, protože po tak dlouhé době pro něj vyděl svou spřízněnou duši. Ale já nemohl nic dělat. 
Zavolal jsem Sccotovi, a ten jakmile se dozvěděl že jsem zpět, svolal ke mě celou svou smečku. Byli tu i noví lidé, které jsem vůbec neznal, ale taky visděli jsme se před nějakou dobou. Stále jsme si však padli do oka. Sccot jim o mě prý vyprávěl. Po nějaké době mu zazvonil telefon. Hned ho vzal, a všichni jsme poslouchali, jelikož to byl Stiles. ,,Sccote. Derek je zpět.'' pronesl mu do telefonu. ,,Já vím Stilesi právě jsme u něj v loftu.'' řekl mu jakoby nic. A vlastně oni o tom nevěděli, jasně že níc nevědí. ,,Mám se stavit?'' optal  se. A já doufal že mu Sccot řekne kladnou odpověď. ,,Jasně jsme tu všichni.'' řekl a pak zavěsil. Po chvíli jsem uslyšel jeho kroky a tak jsem mu šel otevřít. Stále byl tak krásný, jak si ho pamatuji. Dlouho jsem na  sebe zíraly, dokud se neozval Issac. ,,Tak kde jste vy dva.'' hned jsem se probral a rozešel jsem se dál Stiles jsem nechal jít předemnou. Podíval se po všech co tu byli. Všichni se k sobě tulili, tedy až na tu holku co se líbala se Stilesem před školou. Ta se však hned postavila a rozešla se za Stilesem. Vtiskla mu pusu na tvář.' Nevypadal nadšeně, ale nebránil se. 
            Povídali jsme si celkem dlouho, až Stiles usnul. Nakonec všichni odešli, jen on tu zůstal protože ho nikdo nechtěl budit. Tak jsem ho odnesl do postele a nechal ho spát. Můj vlk štěstím předl. 
               Stiles
            Zase jsem měl vidinu. Byl jsem v ní já Derek a celá smečka. V lese jsem uviděl někohokdo vystřelil a Derek padl k zemi. Hekal a sténal bolestí, nejspíše omnějová kulka. Ale nebylo mu jak pomoci a on zemřel. Zemřel mi před očima. Rychle jsem se posadil a snažil jsem se to rozdýchat. Pak jsem si uvědomil že nejsem u sebe doma. Byl jsem u Dereka. Co tu sakra dělám? Pomyslel jsem si. Vstal jsem z postele a šel jsem do obýváku. 
Derek tam ležel na gauči. Vypadal tak roztomile. Pohladil jsem ho po tváři a usmál jsem se nad jeho roztomilostí. On mi najednou chytl ruku a přitáhl si mě k sobě. Nepustil mě a já tak usnul v jeho obětí. 
               Utekl měsíc. S Derekem jsme se scházeli celkem často s celou smečkou. Já mezitím Malii vše vysvětlil, a udělali jsme ,,rozchod.'' Stejně Sccot se o ni začal zajímat, takže úkol splněn. Dnes jsme měli jít na nějakou obhlídku. Já šel s Derekem, Maliia se Sccotem a další páry spolu. Když jsme se všichni sešli na určitém místě, uvědomil jsem si že je to z té vidiny. Ne ne ne.  Stoupl jsem si na místo kde stál Derek, a zároveň tam kde v té vidině stál onen člověk.
Všichni jsme se bavili co jsme objevili či tak, ale já jen čekal na to co se má stát. Nikdo to však nevěděl jen já. A vážně se to stalo. Po asi 5 minutách jsem totiž v zádech ucítil bolest, a pak jsem jen cítil jak krev stéká po zádech. Klesl jsem k zemi, a spadl bych tvrdě, kdyby mě Derek nezachytil. Síli se ze mě vytráceli, a já zašeptal ,,Miluji tě Dereku Hale,'' pak už jsem upadl do bezesného spánku.
          Derek
         Někdo ho střelil, střelil ho do zad. Kdybych ho nechytl spadl by tvrdě na zem. Usínal, ale ještě stihl zašeptat něco co mě rozbrečelo. ,,Miluji tě Dereku Hale.'' ,,Taky tě miluji Stilesi Stilinsky.''  zašeptal jsem po chvíli i já a všichni na mě civěli. 
Po pohřbu Stilese jsem jim vše vysvětlil, chvíli byli naštvaní, ale nakonec jsme se udobřili. Pro Stilese jsme museli zůstat jednotnou smečkou.