Oneshoot 3 MAGIC SHOP

A perfidus male intellectis

                      Draco
                 Jedna chyba, jedna malá urážka, a stali jsme se nepřáteli. Ale já chtěl být tvůj přítel. Jenže mé chování tak nevypadalo, já se ale jinak neuměl chovat. Byl jsem tak prostě vychován. Copak to z vás nikdo nepochopil? Vždy jsem tě taně pozoroval, a dával na tebe pozor, či jsem to řekl Snapovi. Nikdo to však nevěděl, nemohl, můj otec by ztropil scénu, kdyby se o tom dozvěděl. Vždy mě štvalo, jak jsme na sebe byli nepříjemní, když jsme se potkali na chodbě. Nechtěl jsem to začínat, ale kdybych to neudělal Zmijozel by zasáhl sám, a bylo by to mnohem horší. 
             Lítal jsi z problému do problému, nejhorší bylo když jsi vyšel z labyrintu po zápasu tří kouzelníků a v rukách si svíral mrtvé tělo Sedrica Diggoriho. Bylo to jako noční můra, vidět tě takto brečet. Ale nemohl jsem s tím nic udělat. Ale rozhodl jsem se ti poslat aspoň dopis. Tehdy jsem se rozhodl že tebe nenechám zemřít rukou temného pána. Ne dokud mi dva nepocítítme společné štěstí. 
Tehdy když jsem byl v té koupelně, a ty jsi tam přišel, nechtěl jsem aby jsi mě tak viděl. Nechtěl jsem aby jsi viděl jak brečím, jak jsem slabí. Proto jsem na tebe zaútočil. Jenže ty jsi použil kletbu, kterou jsem neznal. A já se skácel bolestí na zem. Všude byla má krev a voda. Zajímalo by mě co jsi si v tu chvíli pomyslel. Ale nevyčítal jsem ti to, proto jsem jen tiše pronesl ,,Omlouvám se.''  Pak už jsem nic necítil a ulehl do temnoty. 
              Harry
              Nikdy jsem Malfoye nepochopil. Co proti nám sakra měl. Nepříjemný rozmazlený parchant. Nic jiného nebyl. Stejný jak jeho otec. Co se taky dá čekat že ano. Kdyby se nechoval jako idiot možná by jsme mohli být přátelé, ale ne on byl prostě a jen prachsprostý idiot. 
Tehdy když jsem ještě netušil co je můj úděl, snažil jsem se nedělat problémy, ale ono to nešlo. Vždy se našlo něco, co mě z toho vyvedlo, a já do problémů stejně spadl. Když mi řekli co je můj úděl vyděsilo mě to, ale nic jsem s tím nemohl udělat. 
Ať už kámen mudrců, o kterým mi nechtěli říci co to vlastně je, ale bylo mím úkolem aby se nedostal ke Quirelovi, od baziliška v tajemné komnatě, až po pohár tří kouzelníků. Viděl jsem jak Ten jehož jméno nesmíme vyslovit zabiil mého kamaráda na vlastní oči. A já ho nemohl zachránit, nemohl jsem ho bránit. Mohl jsem se jen dívat. Nebyl jsem dítě, byl jsem loutkou co je měla zachránit. Měl jsem zachránit všechny i ty zlé? Co to je za smysl.
                Tehdy když jsem Malfoye našel v té koupelně, zuřivě dýchal a koukal na sebe do zrcadla. Já ho však pořádně neviděl. Když se ke mě však otočil s hůlkou v ruce, nemohl jsem ho nechat aby mě zasáhl kletbou, a tak jsem na něj poslal kouzlo z knížky lektvarů, i přes to že jsem nevěděl co dělá. Když jsem však viděl jak se skácel v zemi a všude byla krev, vyděsilo mě to. Rychle jsem k němu přiběhl.  Pak už jsem jen slyšel jak tiše pronesl ,,Omlouvám se.'' a zavřel oči. Sakra nemůžu ho nechat zemřít. Pomyslel jsem si, a rychle zavola profesora Snapea. Musel jsem mu vše vysvětlit, ale pomohl mi ho dostat na ošetřovnu. Pak jsem se nevyhl sáhodlouhého kárání a nadávek na mou osobu. Ale nechápu se, neměl jsem to udělat. ,,Víte pane Pottre nenávidím vás to nepopírám, ale nebýt Draka už by jste byl mrtví několikrát. To on mě vždy prosil abych vám pomohl. Vždy chtěl aby jste žil, protože i přes to všechno k vám něco cítil. Nevíte jak těžké bylo poslouchat vlastního synovce, jak básní o někom kdo má být ten kdo všechny zachrání. Ale on o vás nemluvil jako o hrdinovi. Mluvil o vás jako o někom koho miloval a mrzelo ho že  jste nebyli aspoň přátelé. A jak si přeje aby mohl vrátit čas, a nechovat se jako pitomec. Zvažte někdy vaše chování vůči němu, on si tuto cestu nevybral, ukažte mu že nemusí být ten zlí, jen se tomu musí postavit.'' 
Dořekl Snape a já nad tím musel začít uvažovat. To on ho donutil aby mi pomáhal? On na mě dával pozor. Hlídal mě? To  je nějaká blbost ne. ,,To není pravda určitě si vymýšlíte.'' řekl jsem stroze. ,,Pokud mi nevěříte, můžete se podívat do mé hlavy.'' řekl jen a já tak udělal. A vážně bylo tam tolik vzpomínek ohledně Draka a mé záchrany. Proč by to ale dělal?
               Od té doby jsem za Drakem chodil každý den. Musím mu ukázat že není ten zlí, a že nemusí být zlí. Snape měl pravdu, nezaslouží si takový život. ,,Kam pořád chodí Harry?'' optal se mě Ron. ,,Na ošetřovnu, udělal jsem blbost a chci to napravit.'' řekl jsem a on na mě jen vykulil oči. ,,jak to myslíš?'' prostě jsem ublížil někomu bez rozmyslu, musím to napravit.'' řekl jsem znovu a pak odešel.
Čas utíkal rychle, já a Drako jsme se sbližovali, ale s Ronem a Hermionou jsem se odcizoval. Když jsem jim řekl že chodím za Drakem naštvali se a nechtěli se mnou mluvit. Mě to ale bylo jedno. Měl jsem jiné starosti než je. Měl jsem jít hledat viteáli. Bylo to složité, ale za pomocí brumbála jsem některé dokázal najít. 
Avšak když Snape místo Draka zabil Brumbála, byl jsem na to sám. Avšak Drako se nabýdl že půjde se mnou. A tal jsme je hledali společně. Dokonce se přidali Ron a Hermiona. Nějak si spolu s Drakem sedli, i když to občas bylo nepříjemné. 
               Blížila se válka, mi jsme možná měli všechny viteáli zničené, tedy až na mě a Nagini. Drako musel předstírat že je na straně pána zla. Ale v onom lese, přiměl jeho matku, aby neudala že žiji, a tak odešli a mě tam nechali. Nakonec mě odnesl Hagrid na hrad. Tam začal plán. Vstal jsem a postavil jsem se proti němu. Drako se nakonec k nám přidal. A mi ho dokázali porazit. Vítězství a láska byla naše.