Oneshoot 3 MAGIC SHOP

왕세자

           TaeHyung
      Nebavilo mě být koruním princem, mít tolik poviností a žádné volno sám prosebe, žádní přátelé. Proto jsem se často v oblečení stráže toulal po trzích. Bylo to příjemné, nikdo mě nepoznával a tak jsem měl klid. Možná si říkáte jak je to možné, když jsem koruní princ, ale otec mě málo kdy ukazoval veřejnosti, je vybraným lidem. 
Dnes jsem se už od rána procházel po trzích, Sila byla rušná ale krásná. Sedl jsem si na lavičku a začal jsem sledovat slunce, skrz mé zrcátko. Když jsem svůj pohled pomalu sklápěl, povšiml jsem si muže se slaměným kloboukem a jizvou přes oko. Neznal jsem ho, i když já neznal skoro nikoho. Spojili jsme své pohledy, byl tak uhrančivý. Pak ho odtrhl a rozešel se mým směrem. Lehce mě to vyděsilo, ale nic jsem nedělal. Když v tom zmizel z mých očí. Nemohl jsem na něj přestat myslet, ale už jsem se musel vrátit. 
          YoonGi
       Hah nechápu proč tam musím jet. Naše země se nesnáší, tak proč mě tam můj otec posílá. A tak jsem na sebe hodil oblečení a vyrazil jsem na cestu. Nebyla zase tak dlouhá, ale u prostřed cesty jsem si dal přestávku a převlékl jsem se do oblečení chudých, na hlavu jsem si nasadil lobouk a rozešel jse se do Sily. Procházel jsem se ulicemi, a prohlížel jsem si to zde. Když v tom jsem uviděl chlapce, na sobě měl fialovo modré oblečení, vypadal jak stráž. On mě však zaujal. Když jsme semknuly pohledy, bylo to jakoby se čas zastavil. Rozešel jsem k němu, ale nakonec jsem uhl do uličky, sakra nesmím. Řekl jsem si. A nakonec jsem se rozešel pro své oblečení a už jsem se na hřbetě svého oně vydal do zámku. Král už tam čekal, kolem něj jen stráž, i on tam stál. Musel jsem se nad tím pousmát, i on se usmál. Byl roztomilí.
             TaeHyung
         Byl ohlášen příjezd prince druhé země, a tak i přes to že jsem ho měl pořád v hlavě jsem se vydal zpět. Převléci jsem se nestíhal a tak jsem si jen stoupl ke stráži. Stál tam Jimin a JungKook. Když přijel a všiml si mě usmál se, a já se musel usmát též. Byl pěkný, jizva přes oko mi však připomínal. No jo ten muž na trhu. O to více se můj úsměv rozšířil. 
S otcem i přes jeho protesty jsem se dohodl že budu se stráží trénovat, jen tak mě někdo nepozná. Ale co netušil bylo že se vetřu do jeho ochranky, no co je cizinec, chtějí ho mít pod dohledem. A i přes to že mě občas trénoval můj učitel a poskok mého otce jsem byl neustále s ním. Rozuměli jsme si, často jsem ho bral do ulic Sili, i když jsem ji sám moc neznal. 
           YoonGi
         Tae jak se mi později onen strážce představil mě měl nastarost. Jasně že mi úplně nevěří. Ale mě to nevadilo, Tae se mi vážně dost líbil. Rozuměli jsme si spolu. Smáli jsme se, procházeli jsme se spolu a jezdili spolu i na koních. Bylo to s ním fajn, škoda že nejsem jen obyčejný člověk. Být s ním bych si uměl představit. Tae mi vše ukazoval, chodili jsme spolu do ulic a užívali jsme si trhů. Je to tu lepší než v našem království, tam totiž nebyl Tae, a já byl rád že jsem si to užíval. 
        TaeHyung
        Bylo mi s ním tak dobře, ale věděl jsem že ne vše může být vždy růžové a jednou se to mělo zvrtnout až moc. 
,,Princi TaeHyung, princi TaeHyungu máme mít lekci.'' hulákal můj učitel, problém byl že jsem byl s YoonGim. ,,Ty, ty jsi koruní  princ.'' řekl nevěřícně. Jen jsem sklopil zrak. Slyšel jsem jak YoonGi odchází. Z očí se mi spustili slzy. Chtěl jsem jít za ním, ale mé nohy byli ztuhlé. Dokázal jsem jen brečet. 
          YoonGi se mi vyhýbá, ale i tak na něj zpovzdálí dávám pozor. Nikdo mu nesmí ublížit. Týden vydržel jsem to týden. A tak jsem za ní běžel. Zastavil jsem ho. ,,YoonGi, já, já strašně se omlouvám. Měl jsem ti to říct, ale i přes to že jsem princ, jsem pořád stejný, nikdy jsem nechtěl být princ, prosím odpust mi, mám tě rád a tohle mě ubíjí.'' vyhrkl jsem na jeden nádech. On se na mě jen otočil. Na jeho tváři zářil úsměv. ,,Taky jsi mi chyběl, vlastně se ani nezlobím, poznal jsem tě takto, a myslím že i jako prince tě budu mít rád.'' řekl a objal mě. 
A tak to zase vše začalo od začátku, bavily jsme se jako před tím, tedy až na změnu toho že jsme se občas i políbili zamilovali jsme se do sebe.
        Dnes jsem YoonGiho ještě neviděl, a tak jsem procházel zámek, když v tom jsem uslyšel řinčení mečů. Rozeběhl jsem se na cvičiště. Viděl jsem tam YoonGiho a mého trenéra. Nešetřil ho, a když jsem viděl jak ho chtěl probodnout, rozeběhl jsem se před něj a meč jsem chytl. Jenže něco bylo špatně, mé ruce pálili, a po chvíli začalo pálit i mé tělo. Meč musel být jedovatý. ,,Proč?'' pronesl jsem plačtivě a klesl jsem na zem. YoonGi mě držel v náručí a nic nechápal, a můj život pomalu odcházel. Umřel jsem mu v náručí.
            YoonGi
         Zabil ho, Tae se obětoval za mě. Umřel aby mě zachránil. ,,Proč?'' vykřikl jsem naštvaně. Když v tom tam přiběhl Taeho otec. ,,Zabil jsi mi syna.'' vykřikl na mě. ,,To ne já.'' řekl jsem na svou obranu. ,,Zabil ho můj pane.'' řekl ten idiot. ,,Budeš popraven.'' řekl král a stráže mě odtáhli do vězení. ,,Brzo budeme spolu Tae.'' řekl jsem. 
Další den byla má poprava, všichni se přišli podívat. Já se podíval k nebi a tiše zašeptal ,,Jednou se zase sejdeme Tae.'' pak už nic. 
          Třetí osoba
        Umřeli oba koruní princové dvou různých zemí. Které spojila láska. Proto je spravedlivé aby se znovu potkalo. A ono se tak vážně stalo. Setkali se Min YoonGi a Kim TaeHyung, se stali součástí skupiny BTS, ale taky párem, který všichni uznávali, poznali svou spřízněnou duši, táhlo je to k sobě, a tak i minulost, dokázala že síla lásky je nekonečná