Oneshoot 3 MAGIC SHOP

별의 탄생

           Jimin
         Být malí, baculatý, nevírazný kluk, kterého převážně jen šikanují nebylo nic lehkého. Nemohl jsem s tím nic moc dělat. I když jsem se snažil bránit, vždy si něco našli. Vždy měli něco čím mi dokázali ublížit a srazit mě na kolena. Jediný, kdy jsem mohl být sám sebou bylo při tanci a při zpěvu. Jediný kdo o mé lásce k tanci a zpěvu věděl byli mí rodiče. A proto se rozhodli že mě zapíší na uměleckou školu obor současný tanec. Byl jsem z toho tak nadšený a těšil jsem se že budu mezi svýma. Konečně někam zapadnu. Pomyslel jsem si.
V minulé škole jsme vše vyřídili před koncem školy. V novém školním roce již nastoupím na onu uměleckou školu. Hrozně moc se těším. Konečně budu moci dělat to co miluji. Rodiče byli rádi z toho jak jsem nadšený a že už mě nic netrápí, a já jim za to byl neskutečně vděčný. 
           Je to tu, můj první den na nové škole, jsem nervózní. Snad to bude dobré. Kráčel jsem školní chodbou směr ředitelna. Když v tom jsem do někoho narazil. ,,Dávej pozor kam jdeš.'' prskl na mě hluboký hlas. Podíval jsem se nad sebe, jelikož já jsem se válel na zemi. Byl to kluk, celkem vysoký, lehce se mračil, ale nevypadal zle. ,,Omlouvám se, nedával jsem pozor, jsem tu první den a hledám ředitelnu.'' řekl jsem lehce klepajícím se hlasem. ,,Vstávej zavedu tě tam.'' řekl a já si tedy stoupl. ,,Jsem Jimin, Park Jimin.'' řekl jsem do ticha mezi námi. ,,TaeHyung, Kim TaeHyung.'' pronesl a podíval se na mě. Nakonec se usmál. Měl takový zvláštní krabičkový úsměv. ,,Tak tady je ředitelna'' řekl a ukázal na dveře. On nakonec odešel, a já na ty dveře zaklepal. Čekal jsem na vyzvání a po něm jsem vešel dovnitř. ,,Pan Park že, už tu na tebe čekám.'' řekl a já jen kývl. Jelikož tato škola je zaměřena spíše na umění, nastupujete do prvního ročníku že?.'' ,,Ano pane.'' řekl jsem. ,,Dobře, tvůj obor je moderní tanec a ještě mimo tu čtu že máš zapsaný zpěv jako kroužek je to tak?'' optal se a já na souhlas kývl. ,,Dobře odvedu tě do třídy.'' řekl a vstal zpoza stolu. Do ruky mi dal ještě rozvrh a čip ke skříňce. Pak se rozešel chodbou. Následoval jsem ho až k oněm dveřím. On zaklepal a pak vešel. Já vešel po jeho vyzvání. ,,Žáci toto je Park Jimin váš nový spolužák, je zapsán do současného tance, doufám že spolu budete vycházet.'' řekl ředitel a pak odešel. ,,Dobře Jimine běž se posadit do lavice.'' řekla učitelka a já se rozešel do prázdné lavice. Lidi si kolem mě šeptali, ale já se snažil to nevnímat. 
           ,,Ahoj Jimine, nevěděl jsem že jsme ve stejné třídě.'' pronesl ke mě hlas a já se k němu otočil. Byl to TaeHyung. ,,Oh ahoj.'' řekl jsem. On si sedl na mou lavici. ,,Jak se ti tu zatím líbí?'' optal se. ,,Jde to, ale spíše se těším na praxe až budu moci tančit.'' řekl jsem nadšeně. ,,Co je tvůj obor?'' optal se mě. ,,Současný tanec, ředitel to říkal.'' řekl jsem lehce sarkasticky. ,,Promiň neposlouchal jsem ho.'' řekl jen. ,,A tvůj obor?'' optal jsem se já. ,,Převážně zpět a hra na saxofon.'' řekl a usmál se. 
             S Taem jsme trávili hodně času, když jsme mohli. Já měl ale často tréninky, takže tolik času nebylo. Chětl jsem být skvělí, chtěl jsem to někam dotáhnout a tak jsem hodně cvičil. Učitel mě často chválil a to mi dělalo dobře. Občas jsme s Taem chodili na karaoke či jsme si vypomáhali se školou. Byl to skvělí kamarád a já byl za něj rád. 
Čas plynul a byl tu konec školy, jednou nám učitel říkal něco o konkurzu do BigHitu, a s Taem jsme se rozhodli to zkusit. Rodiče sice nebyli ze začátku nadšení, ale přemluvil jsem je. Odjeli jsme do Soulu a šli do oné společnosti. Bylo tam celkem dost lidí. V místnosti seděli už 4 členové. Byl jsem lehce nervózní, Tae mě však dokázal uklidnit.  Byl jsem mu tak vděčný.
                Po celém dni jsem byl unavený, výsledky dostaneme prý tak zítra. Musí se rozhodnout, a tak jsme se s Taem přesunuli na hotel. Povídali jsme si o tom, byli jsme oba nervózní. Měl jsem strach že jsem nebyl dost dobrý, ale před Taem jsem to nedával tolik najevo. Druhý den jsme kontrolovali naše emaili. A když tam blikl noví email, oba jsme to otevřeli a začali číst. Vzali nás, oba nás vzali. Padli jsme si do obětí a pištěli jak holky. 
Dny tréninku před debutem, byli náročné, a hektické. Firma nebyla nijak bohatá a tak jsme neměli dost prostředků. Ale nějak jsme to zvládali, neustále jsme se motivovali že to zvládneme, že jsme v tom všichni spolu. Několikrát jsme si myslel že mě vyhodí, ale je den debutu a já jsem stále tady. 
             Časem jsme jako BTS získávali mnoho fanoušků, mnoho koncertů, vydávali jsme hudbu, která nás naplňovala. Která dělala lidem radost. Fanoušci byli skvělí, pomohli nám vyhrát mnoho cen, pomohli uskutečnit náš sen, a pomohli nám dělat to co milujeme. Ukázali nám že láska a sebeláska je důležitější než nenávist. A já byl rád že mi ukázali že nejsem tlustý, že jsem roztomile malí. A díky nim a klukům jsem byl šťastný. A bud šťastný dokud je a ARMY budu mít po svém boku a budu moci dělat to co miluji.