Oneshoot 3 MAGIC SHOP

ソウルメイト

                         Stiles
                    Byl jsem ještě dítě, když mě převezli do městečka, které neslo jméno Beacon Hills. Adoptoval mě mástní šerif, jeho žena zemřela, tak si vzal mě. Jednu věc však nevěděl. A to to že jsem vlkodlak. Ano slyšíte správně jsem vlkodlak. Narodil jsem se tak. Patřím do skupiny těch co se umí měnit ve vlky, a taky umím skrývat svůj pach. Vyrůstal jsem spolu se svým kamarádem, tedy on je to můj soused, ale stali jsme se přáteli.    Chodili jsme spolu do školky, do školy a teď  i na střední. Jenže vše nabralo trochu jiný směr, když mi Scott řekl že slyšel vít vlka a že ho něco kouslo. Když mi však ukazoval ono místo, žádná rána tam nebyla. A mě to začalo docházet. Kousl ho vlkodlak, Scott se mění ve vlkodlaka. 
                Scott mě po škole táhl do lesa, kde prý ztratil inhalátor. Hledali jsme to na tom místě, ale nic tam nebylo. Když v tom jsem ucítil cizí pach. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se tím směrem. Stál tam cizí, ale krásný muž, který ještě lépe voněl. Upozornil jsem na něj Scotta. ,,Tohle je asi tvoje.'' řekl ten muž, myslím že se  jmenuje Derek Hale, táta o něm párkrát mluvil. Uhořela mu rodina. Pak po Scottovi hodil jeho inhalátor. Ten ho chytl a muž potom už na místě nebyl. No jo vlkodlaci a naše rychlost. ,,Ty Scotte to byl Derek Hale, uhořela mu celá rodina, vrátil se po několika letech.'' Nakonec jsme se jen odebrali domů. 
Nemohl jsem však přestat myslet na Dereka, ani můj vlk nechtěl přestat. Pořád jsem ho měl v mysli. Má to tak i on? Znamená to něco? Nakonec jsem usnul, ale byl i v mém snu. 
Sen
       Ležel se mnou v posteli, já ležel na jeho hrudi a on mi prstama výskal vlasy. Skoro jsem nad tím až vrněl blahem. Nechal jsem vyplout na povrch i ouška s ocáskem. Moc se mi to líbilo. ,,Jsem rád že jsem tě našel, si má spřízněná duše Stilesi.'' řekl Derek. ,,Ano jsme spřízněné duše Dereku, už nic nás nerozdělí.'' řekl jsem a vtiskl mu polibek na nos. On se jen uchechtl. Nakonec jsem pod tím drbáním usnul. 
       Konec snu
        Ráno jsem se probudil s energií a úsměvem na rtech. Byl to tak krásný sen. Pořádně jsem se nad tím usmíval. Scott nebyl ve škole, nebral mi ani telefon. A tak jsem seděl sám a nudil jsem se, neustále jsem myslel na Dereka. Když v tom jsem ho zahlédl na školním hřišti. Volal mě k sobě. A tak jsem se omluvil z hodiny, a vyrazil jsem za ním. 
Někam mě vedl. Byl tam dokonce i Scott. ,,Co tu dělám?'' optal jsem se jich. ,,Musíš nám pomoci najít alfu.'' řekl Derek. ,,Jak to myslíš?'' optal jsem se ho hloupě. ,,Nedělej hloupého vím že jsi vlkodlak, stejně jako mi.'' jen jsem na něj nechápavě zíral. Jak to může vědět? ,,Přemýšlíš nad tím jak? Jednoduše můj vlk cítí toho tvého, jsme spřízněné duše, vycítí se, ať už schováváš svůj pach jakkoliv.'' řekl a já konečně pochopil. Takže můj sen byla pravda, jsme spřízněné duše. Musel jsem se nad tím usmát, i na jeho tváři hrál lehký úsměv, ale když si všiml že se na něj dívám, úsměv zamaskoval tvrdou maskou. 
            ,,Tak na co čekáme?'' optal jsem se. ,,Až zavolá Scotta. Je jeho alfa.'' řekl Derek a já jen na souhlas kývl. Nakonec se tak stalo a mi běželi za ním. Jenže nikdo nikde. 
Nakonec nás to dovedlo až do nemocnice, byl v ní zraněnej Derekův strýc, avšak ten nevypadal vůbec zraněně. ,,Je to alfa Dereku.'' křikl jsem na něj. Ten se proti němu rozeběhl, ale jeho strýc ho odstrčil. To ale naštvalo mého vlka a tak mě donutil po něm vyjet. Byl jsem však též odhozen. ,,Ale, ale náš Derek si našem spřízněnou duši.'' řekl výsměšně, a blížil se ke mě. Stál nademnou, a blížil se ke mě svými tesáki, když v tom po něm Derek skočil. ,,Na něj ani nesáhneš.'' řekl naštvaně a shodil ho na zem. Napřahoval se nad něj a zasekl mu své drápy do krku. Byl jsem z toho tak vyděšený. On, on ho zabil a teď je alfa on. On se na mě otočil s krvý na jeho tváři a ruce. Byl jsem vyděšený, a můj vlk se taky lehce klepal strachem. A nepomáhalo to ani v tom že se ke mě pomalu přibližoval. Byl jsem vyděšený, tak moc. 
,,V klidu Stilesi je to v pořádku, tobě přeci nikdy neublížím. Nikdy bych si to nedovolil si má spřízněná duše.'' říkal klidným hlasem, a vážně mě to uklidňovalo. Nakonec jsem se nechal vtáhnout do jeho objetí. 
                Nakonec jsme se dali dohromady, a do naší smečky se přidávali postupně další a další lidi. Samozřejmně vždy se našel nepřítel, s kterým jsme museli bojovat, ale vždy jsme to společně zvládli a vždy to spolu zvládneme.