Oneshoot 3 MAGIC SHOP

집에 온 걸 환영해 호비

             Jin
          Každý den se usmíval, usmíval se tak široce a neskutečně mu to slušelo. Nechápal jsem proč všichni říkají že má koňský úsměv, nebyla to vůbec pravda. Jeho úsměv mi dával naději, naději že vše bude v pořádku. I přes to že jsem byl nadně, jeho úsměv mě vždy povzbudil, a i když mě neznal nevadilo mi to. Stačilo mi prostě vidět jeho krásný úsměv.
Tak moc jsem si s ním chtěl povídat, ale jeho parta, ho nenechá mluvit jen tak s někým. Mrzelo mě to, ale on byl oblíbený, a já jen šedá myš v mém případě tedy spíše růžová. Neměl jsem kamarády, byl jsem sám a jen pozoroval. 
          Procházel jsem se po škole a z tělocvičny jsem uslyšel hudbu, hned jsem se tam rozešel a nakoukl dovnitř. Uvnitř někdo tancoval. Bylo to tak procítěné, dával do toho tolik pocitů. Když však hudba skočila a já konečně zjistil kdo to je, překvapilo mě to. Proč? Protože to byl Hoseok. Musel jsem se nad tím pousmát. Tancuje úžasně, nikdy bych to do něj neřekl. ,,Budeš na mě koukat ještě dlouho?'' pronesl mým směrem s lehkým uchechtnutím. Já se rychle probral. ,,Omlouvám se.'' pronesu tiše. ,,To je v pořádku. Co na to říkáš?'' optá se mě. ,,bylo to úžasné jsi skvělí tanečník.'' říkám nadšeně. On se na mě jen zářivě usměje. Přejde ke mě a začne mě táhnout do tělocvičny. ,,Počkej co to děláš?'' říkám překvapeně. ,,Zatancujeme si.'' říká a dá tam pomalou písničku. Pak mě chytne a začne se mnou tančit. Je to tak kouzelné. Nechávám se tím unášet. 
                ,,Bylo to krásné, ale už by jsme měli jít.'' říkám po tanci. ,,Máš pravdu měl by jsi jít.'' říká, a přibližuje se ke mě. Nechápu co chce dělat dokud jeho rty nepřitiskne na mé. Po chvíli se však odtáhne a já na něj překvapeně zírám. Co to udělal? On mě právě políbil? Běhalo mi hlavou. Na nic jsem nečekal a v šoku vyběhl z tělocvičny. Sakra, sakra co se to právě stalo. Říkám si pořád dokola. Ale bylo to tak krásné. Hobiho rty jsou tak sladké a měkké. Sakra na co to myslíš Jine. Nadávám na svou hlavu. 
,,Jine, Jine.'' Slyšel jsem za sebou čísi hlas jak na mě volá. Když jsem se otočil kdo to byl, zjistil jsem že je to Hobi. Sakra co potřebuje. Pomyslím si. Přiřítí se ke mě. Když v tom si všimnu i jeho kamarádů jak na nás koukají. ,,Máš čas, chtěl bych tě někam vzít.'' říká a já jen hlavou přikývnu na souhlas. On se zaraduje jak mělé dítě a někam mě táhne. Nevím kam to jdeme ale dotáhne mě na kopec kde je velký strom a krásný výhled na město. ,,Wow'' řeknu tiše a Hobi se usměje. ,,Je to tu krásné.'' pronese on. ,,Jo to je.'' řeknu naoplátku. 
          Seděli jsme tam dlouho, bavili jsme se o blbostech, ale když nám začala být zima a začalo se stmívat, zvedli jsme se a vydali se domů. Každý jsme se rozdělili a já se těšil na zítřek. Bylo mi s Hobim tak krásně. 
Další den jsem ho vyhlížel, ale spíše on našel mě a to tím že mi skočil na záda. Vyděsilo mě to, ale následně i rozesmálo. Dokonce k nám přišli i ti jeho kamarádi. ,,Kluci toto je Jin. A Jine toto je NamJoon, YoonGi, Jimin, JungKook a TaeHyung,'' řekne a  na každého znich ukáže. ,,Těší mě.'' říkám stydlivě. ,,nestyď se jsme kamarádi.'' pronese s roztomilím úsměvem Jungkook. Je tak roztomilí. Ale ne jako Hobi pomyslím si. 
     Celí den trávím s klukama, je mi s nimi dobře, jsou to fajn kamarádi a já jsem rád že se spolu bavíme. 
       Asi po měsíci jsme spolu s Hobim začali chodit, a jsme spolu do teď.

Hobi se konečně vrací z armády. Jsem tak šťastný.