Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Killer

        
Byl podzim, když mě zase rodiče brali na onu chatu. Děda už na mě s úsměvem čekal na prahu verandy jeho chaty. Rodiče se s dědou rozloučili, a než odjeli mu řekli že mě vyzvednou za týden. Rozloučil jsem se s rodiči, a pak už jen pozoroval jejich auto, a prach s listím co se zvedalo ze země a pak pomalu na ni klesalo, jak rodiče odjížděli. ,,Tak si běž dát věci do chaty.'' řekl děda a pokynul mi. Já tak udělal, hodil jsem je na postel, na kterou jsem si následně lehl. 
Tu noc jsem nemohl usnout. A tak jsem se pomalu vykradl z chaty. Rozešel jsem se lesem, a na cestu mi svítil úplněk. 
U prostřed lesa jsem se dostal na mítinu, když v tom se kolem mě začal rozrpostírat mlha, táhla se po zemi a já se začal bát že díky mlze netrefím k chatě, a tak jsem se rychle rozeběhl směrem, kde jsem tušil že se chata nachází. Jenže ouvej chata nikde, někde jsem musel sejít z cesty. Mlha se již kolem mě rozprostírala, a já sotva viděl na cestu, mlha byla tak hustá, že jsem nedokázal ani vidět na cestu. O něco jsem zakopl. Spadl jsem na zem a sedřel jsem si své ruce. Avšak něco jsem na zemi nahmatal. Vzal jsem to do ruky a uvědomil jsem si že je to deník. Schoval jsem ho do své kapsy a zase se zvedl na nohy. 
Rozešel jsem se pro mě zase neznámím směre, ale nakonec jsem k chatě dorazil. Potichu jsem se zase dostal do chaty. Vlezl jsem do své postele a zachumlal jsem se do peřin. Usnul jsem. 
Ráno jsem sáhl do svého kabátu, kam jsem předešlo noc schoval onen deník. Vytáhl jsem si ho a začal jsem si ho prohlížet. Byl to černý kožený deník, do kterého byli vyrity zvláštní symboly. 
Nakonec jsem onen deník otevřel. 
,,Kdo najde tento deník, najde vše skryté světu.''
                   Začal jsem číst dál. Deník patřil někomu kdo nesl jméno Bastian Crew. 
Deník
1.12.2014
           Každý si myslel že jsem jen tichý nezajímavý kluk, který nic neumí, ale ve skutečnosti neví, že já jsem jejich noční můra. Noční můra, která se jim jednou pomstí za to co mi udělali. Nevěděli jaké to je, ale brzy to zjistí. Musí jen ještě chvíli počkat, ještě pár dní a já jim ukážu jaká je to bolest. 
11.12.2014
             Čas se pomalu blíží, pro jistotu aby si toho nikdo nevšiml, nevycházím ven ze své chaty. Přeci jen bude to pro ně utrpení, takový maličký dárek z kterého se nikdo nedostane živý, budou trpět, já trpěl psychicky, oni budou trpět fyzicky. 
24.12.2014
            Je to tu, dnes je ten den, den kdy všichni tady poumírají, den kdy zůstane stát jen tato chata. Den, kdy se dostanu do služeb toho koho se všichni bojí. Vezmou si mě, vezmou si mě až je všechny zabiju. Vše je připraveno, již jen čekat. 
Chceš vědět toto tajemství? Hledej v chatě jediné, co zbyla v tomto lese, pod dřevěnými schody, najdeš to co hledáš, měl by jsi se však bát. 
                Dočetl jsem tento poslední zápis, byl jsem tak zmatený. Ale píše o této chatě? Hned jsem se rozešel ke schodům, nic tam však nebylo. ,,Co tam hledáš?'' optal se mě děda. ,,jen mě zajímá jak byla postavena chata.'' řekl jsem. ,,Schody jsou nové, předtím byli na druhé straně.'' řekl děda. Já se tam tedy hned rozeběhl. Začal jsem tam hledat a vážně byla, tam plechová krabička. Otevřel jsem ji a podíval jsem se do ni.
Byl v ní přeložený papír. A tak jsem ho vytáhl a začal ho rozkládat. Avšak mezitím jsem si všiml zase té lezavé mlhy. Rozprostírala se kolem mě, a stoupala kolem mě. Neřešil jsem to a začal číst. 
                  Začalo to mlhou, hustou tak že přes ní nikdo nedokázal vidět ani na krok. Jen já věděl kde jsem a kde jsou ty zrůdy, co mě psychicky ničili. S loučí v ruce jsem se rozešel k těm 10 chatám. Každou jsem zapálil od základů. V ruce jsem držel zbraň a čekal až někdo vyběhne, a vážně vyběhlo asi 5 lidí. Postřílel jsem je, a pak už jen poslouchal jak z chatek slyším jejich křik. Musel jsem se smát, byl to skvělí pocit. Když všichni zemřěli naházel jsem utečence do ohně, můj úkol byl splněn a spáry pekel si mě vzali. 
      Dočetl jsem, ale všiml jsem si že něco přibylo. ,,Teď zemřeš i ty.'' Někdo mě chytl ze zadu a už jsem ucítil jen bolest než jsem upadl ve smrtelný spánek. 

Chtěl jsem zkusit nějaký nový žánr.