Oneshoot 3 MAGIC SHOP

愛在船上

           Patrick
          Nechtěl jsem tam jet, ale rodiče na tom trvali, a já nemohl odporovat. Budu trávit měsíc na lodi, s lidmi které neznám, protože jsem poslán na hudební tábor. Kdo vymyslel hudební tábor na lodi? Kdyby tam semnou jel aspoň nějaký můj kamarád, ale ono ne. Jedu tam sám. A tak jsem si začal balit věci. Zbalil jsem si vše možné, a elektroniku jsem si dal ještě nabít. Pak už jsem si zalehl do postele a snažil se nemyslet na zítřejší odjezd. 
      Druhý den mě rodiče budili již v 8:00, protože přístav byl celkem daleko. Dal jsem si kufr do kufru auta, a nasedl jsem, v ruce jsem měl ještě snídani. ,,Patriku budeš všechny poslouchat a nebudeš dělat blbosti.'' říkala mi máma. Já jen kýval hlavou na souhlas. Když jsme dojeli k přístavišti, už tam bylo dost lidí. Byl jsem z toho nervózní, nemám rád cizí lidi, a teď jsem na táboře s neznámími lidmi. Sakra. Koukal jsem kolem sebe, když máma mě někam začala strkat. Zastavili jsme se před starší ženou. ,,Dobrý den.'' řekla máma. ,,Dobrý den, jméno prosím?'' řekla ona žena. ,,Patrick Finkler.'' Ona si něco odškrtla v těch jejich deskách. ,,Jsi tu poprvé že? Vítám tě snad si to tu užiješ.'' řekla a já se jen usmál. 
,,Tak jsme všichni, tak vás poprosím aby se účastníci táboru vydali na loď hezky postupně, všem vám pak řeknu číslo kajuty.'' řekl nějaký chlap. Já si tedy stoupl do řady a pomalu se posouval. Když jsem k němu došel řekl jsem své jméno. ,,Tak číslo 5 druhé patro.'' řekl a já kývl. I se svými kufry jsem šel tam kam mě poslal. Vešel jsem do kajuty. Bylo to tu celkem prostorné, byli tu palandy, skříně a malá koupelna. V tom se otevřeli dveře. Byli v nich další tři kluci. Vyděsilo mě to. ,,Ahoj tebe ještě neznáme.'' řekl jeden z těch kluků. ,,Já jsem Liu Yu, toto je Rikimaru a Santa.'' řekl onen kluk. ,,Jsem Patrick.'' řeknu nuceně. ,,Čemu se věnuješ?'' optal se mě Santa. ,,Tanci a zpěvu. Vy?'' ,,Já tanci a trochu zpěvu, Riki to stejné, a Liu Yu modernímu tanci a zpěvu.'' řekl Santa. ,,Jsi tu prvně?'' optal se mě Rikimaru a já kývl na souhlas. ,,Užiješ si to tu neboj.''
Pak jsme si rozdělili postele a vybalili věci. 
           Ozval se zvonek, nechápavě jsem se podíval na kluky. ,,To je oznámení shromáždění či jídla, teď by měla být večeře a potom shromáždění.'' osvětlil mi Liu Yu. ,,Pojď s námi zavedeme tě tam.'' řekl a já se usmál. Šel jsem tedy za nimi do velké jídelny. Jídlo bylo ve formě bufetu, takže jsme si nabrali jídlo a šli si sednout. Když v tom jsem si všiml skupinky asi 7 kluků. Pozoroval jsem je, když v tom jeden z nich, ten co mě nejvíce zaujal, se mnou spojil pohled. Ale asi jsem na něj koukal moc dlouho, jelikož Liu Yu mě pod stolem kopl. ,,Nekoukej na něj tak a ani se k němu nepřibližuj, nedopadlo by to dobře.'' říkal Santa. Já jen sklopil hlavu. 
             ,,Tak sešli jsme se tady abych vám řekla název závěrečné hry. A tou je Camp Rock.'' řekla ta žena. Camp Rock je dobrý film mám ho i celkem rád, bude zábava. Pomyslel jsem si. ,,Teď už máte  volno, zítra budou konkurzy.'' řekla ještě a pak se všichni rozešli. Chtěl jsem se ještě chvíli projít, a tak jsem šel na záď a pozoroval moře. Když v tom si za mnou někdo odkašlal. ,,Kdo jsi?'' optala se mě ona osoba, a já se na ní vyděšeně podíval. Byl to ten kluk. ,,Nemluvíš?'' optal se znovu. Nic jsem neříkal. ,,No tak mě se bát nemusíš.'' říkal a přiblížil se ke mě. Sklopil jsem hlavu. ,,Jsem Zhou KeYu a ty?'' řekl znovu. ,,Patrick Finkler.'' řekl jsem mu. ,,Co tu děláš tak sám?'' ptal se dál, ale já mu zase neodpovídal. ,,Ale no tak.'' řekl. ,,Už půjdu.'' řeknu a jako zbabělec utíkám od něj. V kajutě jsem se převlékl a zalehl do postele. 
        Druhý den mě probudil budíček. ,,vstávejte kluci zachvíli je snídaně.'' řekl Santa s úsměvem. Hned jsem vstal oblíkl se a provedl hygienu. Pak už jsme šli na snídani. Zase to byla forma bufetu. Já si tedy dal lupínky s mlékem. Chtěl jsem si to odnést, když v tom do mě někdo vrazil a já na něj moji snídani celou vilil. ,,Děláš si ze mě prdel, neumíš koukat na cestu.'' křičel na mě kluk co seděl s Keyem. ,,Já, já moc se omlouvám.'' koktal jsem. ,,To by jsi měl ty idiote.'' křičel na mě, a já cítil slzy. Nesnáším když na mě někdo křičí. ,,V klidu Lin Mo. Běž se převlíct.'' přišel Keyu a onoho kluka odehnal. ,,Jsi v pohodě?'' optal se mě a já jen kývl. Nakonec jsem si šel znovu pro snídani. ,,On s tebou mluvil?'' řekl LiuYu hned co jsem si sedl. Nic jsem neříkal. 
Zachvíli se máme sejít v místnosti, prý bude konkurz. Mám z toho strach. Nikdy jsem nezpíval před tolika lidmi. Každý zpíval a pomalu přišla řada na mě. Byl jsem z toho nervózní. Vybral jsem si písničku This is Me. Líbí se mi asi nejvíce. Pustil jsem se tedy do zpívání, když v tom jsem si uvědomil že se ke mě někdo připojil v místech kde zpívá Joe Jonas. Podíval jsem se na onu osobu. Byl to Keyu. Sakra proč já. Pomyslel jsem si. Dozpíval jsem a někteří tleskali. 
Vše to celkem utíkalo po tom co už jsem to měl za sebou. Poslouchal jsem ostatní. Keyu znovu zpívat nemusel brali to že zpíval se mnou. 
          No nakonec to tu není tak špatné. Tedy až na to že se na mě zaměřil ten kluk od Keye. Key mě všude vyhledává, a všichni mi říkají že ho mám nechat napokoji. Mezitím zkoušíme. Je to zábava to musím přiznat. Ale čas utíká. 
,,Vím že se se mnou nechceš bavit, ale proč?'' řekl mi dnešního večera Keyu. ,,Všichni říkají že tě mám ignorovat, jinak to všechno špatně dopadne. Nechci si to tu pokazit.'' říkám upřímně. ,,Ale toto záleží na nás, ne na nich.'' říká dál. ,,Ale já nechci aby mi někdo ublížil.'' ,,Proto ubližuješ nám. Vím zní to šíleně, ale zamiloval jsem se do tebe.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval. Nedokázal jsem nic říci, proto jsem ho políbil. ,,Taky jsem se do tebe zamiloval.'' řekl jsem mu, když jsem se od něj odtáhl. Jenže to jsem nevěděl že to vše posere. 
           Uteklo 5 dní od našeho přizníní, byl jsem šťastný, ale na jak dlouho? Když jsem dnes vešel do jídelny višchni se na mě koukali, šeptali si a smáli se. Co se tu děje. Když v tom ke mě přišel Keyu. ,,Vážně jsi si myslel že bych tě miloval. Promiň byla to jen hra.'' říkal s výsměchem. Nic jsem nechápal, proč je takový? Hned jsem se sebral a utíkal co nejdál. Slyšel jsem však smích z jídelny. Doběhl jsem až na záď. Rozbrečel jsem se, cítil jsem takovou bolest. 
Avšak vše pokračovalo dál. Prostě jsem je ignoroval a zkoušel jsem jakoby se nic nestalo. Blížil se konec, a já se nemohl dočkat až odsud vypadnu. 
           Už jsme doma, dnes má být vystoupení pro rodiče a tím tábor konečně končí. Od toho co se stalo jsem s nikým z nich nemluvil, ani s Liu Yuem, Santou či Rikim. Všechny jsem ignoroval. Varovali mě a já je neposlouchal. 
Všichni už jsou tady, rodiče sedí v hledišti a čekají na naše vystoupení. Dělám jakoby nic. A snažím se nebýt nervózní. Vše začalo. A já si to začal užívat. Když byl konec, rozešel jsem se pryč, do zákulisí. Když v tom tam přišel Keyu. Přišlo mi to jako v Camo Rocku. ,,Omlouvám se za to co jsem udělal. Bál jsem se ostatních, bál jsem se přiznat kdo jsem. Ale uvědomil jsem si že to bylo špatné, nemyslel jsem na tebe, ale jen na sebe, je mi to tak líto.'' říkal tak upřímně. ,,Nechci to ztratit. Nechci ztratit těch pár dnů štěstí, už je mi jedno, co si kdo myslí, jen tě nechci ztratit.'' Říkal tak upřímně. Nic jsem neřekl, jen jsem mu do ruky položil svůj telefon a usmál se na něj. ,,Děkuji.'' 
A ne nebylo to naposledy a stále jsme spolu.