Oneshoot 3 MAGIC SHOP

나는 당신을 위해 죽는 것을 선택했습니다.

      NamJoon
      Vždy jsem věděl že mořské pany a muži existují, věřil jsem v to. Nikdo mi to nikdy nedokázal vyvrátit, a ať už to zní sebe víc šíleně, já tomu věřím. Sice jsem nikdy nikoho takového neviděl, ale to nevadí. Kdo jsem? Jsem Kim NamJoon následník trůnu, a kluk co touží po tolika věcech, které nemůže mít. Ale nějak jsem se s tím smířil. Jsem rád že mě pouští aspoň ven. Nejradši jezdím k moři, sním o tom že uvidím mořskou panu/muže. Jednou se to stane. 
         YoonGi
         Tato doba se nelyší od ostatních. Lidé nás chytají a nechají nás svázané přežívat kvůli perlám, které pláčeme. Žádný člověk není jiný, všichni chtějí jen bohatství. Jsem rád že mě zatím nechytli. Je složité se schovávat, ale zatím to je v pořádku. 
         Jednoho rána jsem plaval pod vodní hladinou, když v tom jsem si všiml sítě. Nedokázal jsem jí uniknout. Zamotal jsem se do ní s dalšími rybami. Chtěl jsem pomoci aspoň jim, když sobě jsem nedokázal. Když mě vytáhli na souš, všichni na mě překvapeně zírali. Měl jsem poraněnou ruku  a ploutev. Vyděšeně jsem na ně zíral. Když v tom přišel nějaký nejspíš hodně vysoce postavený člověk. ,,vezměte ho na káru a odvezte ho ke mě do paláce.'' pronesl a oni tak udělali. Položili mě na prkna na kolečkách a někam mě vezli. Vzpouzel jsem se, ale byl jsem vysílený. A tak jsem se zmučeně položil na prkna, a čekal jsem co se mnou bude. 
Když jsme nejspíš dojeli, z oněch prken mě hodili do malého jezírka. Voda mě obklopila a já se snažil co nejvíce potopit. ,,Tady je tvůj noví domov, v královském paláci.'' řekl onen muž. Praštil jsem ploutví a voda vystříkla. Po chvíli nakonec odešli. Jezírko nebylo nijak velké či hluboké, nepotopil jsem se celí, jen tak do půli těla. Sakra co teď. Pomyslel jsem si, když v tom jsem uslyšel nějaký hluk. Poplašeně jsem se za ním otočil. Nikoho jsem si však nevšiml, dokud nepřišel blíž. 
           NamJoon
         Slyšel jsem, že chytili nějaký důležitý úlovek. Proto jsem čekal až odejdou od jezera, kam ho prý dali. Musel jsem se jít podívat. Co to asi je? Pomyslel jsem si, a tiše jsem se plížil k jezírku. Když jsem se blížil všiml jsem si zvláštní postavi. Viděl jsem její horní část těla a druhá byla ve vodě. Proč je ve vodě? pomyslel jsem si a tiše našlapoval. Když v tom jsem šlápl na větývku, která udělala hluk, a on se otočil mím směrem. Vyděl jsem jeho zděšení. A tak jsem se rychle ukázal. Pozoroval jsem ho. ,,kdo jsi?'' optal jsem se, a dál se k němu blížil. Když jsem si však uvědomil co před sebou vidím. Byl to mužský muž. Byl jsem z toho v šoku. ,,neboj se mě.'' zašeptal jsem tiše. Přiblížil jsem se k němu jak nejblíže to šlo. 
Byl krásný, jeho ocas měl fialovou barvu a vlasy měli barvu mintu. Jeho oči byli zděšením zůžené, ale i tak vypadal neodolatelně. ,,Neublížím ti ano. Jsem NamJoon následník trůnu.'' řekl jsem mu s úsměvem. ,,Ty, ty se mnou nemluvíš?'' řekl jsem nechápavě, on však jen zakýval hlavou v nesouhlas, a začal mi něco naznačovat. Pochopil jsem že se mnou nemůže mluvit. ,,to nevadí.'' řekl jsem mu. Chvíli jsem tam s ním ještě seděl. Ale pak už jsem musel odejít. 
         Chodil jsem za ním často, začal jsem ho mít rád. Jednoho dne se stalo něco divného. Slyšel jsem jeho hlas v mé hlavě. Mluvil na mě. A tak se mnou takto začal komunikovat. Bylo skvělé s ním mluvit, ale čím déle tu byl tím více mi ho bylo líto. proto jsem se rozhodl mu pomoci utéct. Otec se to ale nesmí dozvědět. 
Proto jsem přivezl káru, již po půlnoci a potichu jsem ho na ní dostal. Pak jsem ho vezl až k moři, no abych pravdu řekl nic lehkého to nebylo, ale dokázal jsem to. Když v tom jsem uslyšel hlasy a řev za námi. ,,Chyťte zloděje, unesli nám toho muže. No tak'' Avšak zbíval již jen kousek musím ho zachránit. Doběhl jsem k vodě a chtěl jsem ho tam přenést, když v tom jsem už viděl šíp který po nás letěl. Chtěl jsem aby zasáhl mě, ale YoonGi se nějak pohnul, a šíp se zabodl do něj. Ne ne ne. Dostal jsem ho do vody. Nesmí se mu nic stát. Pomyslel jsem si. Obklopila nás voda, i já v ní byl. Cítil jsem jak těžknu, když v tom jsem ucítil YoonGiho rty na mích. Pak už si nic nepamatuji.
                21 století
           Procházel jsem se ulicemi, směr pláž. Bylo tam krásně. Když v tom jsem si všiml fialového odlesku. Rozešel jsem se tím směrem. Avšak našel jsem tam člověka. Byl krásný ale v bezvědomí. Vyhoupl jsem si ho do náruče a nesl ho k sobě domů. Postaral jsem se o něj a nechal ho spát. Když se probudil díval se na mě překvapeně. Já byl ještě překvapenější když vykřikl mé jméno a políbil mě.